Chuang O

Chuang O
Jiná jménaChuang Siou-mej
Narození1498[1]
Suej-ning, S’-čchuan, říše Ming
Úmrtí1569[1]
Umělecká činnost
Znám jakobásnířka v žánrech san-čchü a š’

Národnostchanská
Zeměříše Ming
BydlištěSin-tu, S’-čchuan
Vyznáníkonfucianismus
Manžel/kaJang Šen
OtecChuang Kche
PříbuzníJang Tching-che (tchán)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chuang O je čínské jméno, v němž Chuang je příjmení.

Chuang O (čínsky pchin-jinem Huáng É, znaky zjednodušené 黄峨, tradiční 黃峨, 14981569) byla čínská básnířka působící v říši Ming, manželka básníka a spisovatele Jang Šena. Známá je zejména básněmi, které si vyměňovala s manželem žijícím ve vyhnanství.

Jména

Chuang O používala zdvořilostní jméno Siou-mej (čínsky pchin-jinem Xiùméi, znaky 秀眉).[1]

Život

Mládí, sňatek

Chuang O byla dcerou učence a úředníka Chuang Kchea (1449–1522),[2] narodila se roku 1498. Rodina Chuang pocházela ze Suej-ningu v provincii S’-čchuan na jihozápadě čínské říše Ming.

Dívce se dostalo kvalitní vzdělání, a byla nadanou básnířkou, zvláště v žánru san-čchü. Většina jejích básní š’ byla ztracena, ale její písně čchü jsou vysoce ceněné.[1] Roku 1519 se vdala za Jang Šena, pro kterého to bylo druhé manželství (po smrti jeho první ženy).[1] Jang Šen byl o deset let starší, jeho otec, Jang Tching-che zaujímal ve vládě říše Ming vysoké místo prvního velkého sekretáře a jeho syn, pracující v akademii Chan-lin měl před sebou perspektivu úspěšné úřední kariéry.

Velký spor o obřady, vyhnání do exilu

Císař Ťia-ťing se po nástupu na trůn roku 1521 dostal s většinou úředníků v čele s Jang Tching-cheem do sporu o obřady, když úředníci žádali adopci Ťia-ťinga císařem Chung-č’ (otcem Čeng-tea a strýcem Ťia-ťinga), aby se tak stal mladším bratrem svého předchůdce Čeng-tea. Ťia-ťing adopci odmítal a požadoval posmrtné udělení císařské hodnosti svým rodičům.

Kvůli dlouhodobým sporům s panovníkem Jang Tching-che nakonec roku 1524 rezignoval. Jang Šen společně s mnohými dalšími úředníky v Zakázaném městě odmítal císařovy požadavky, opoziční úředníci dospěli až k masovým veřejným protestům. Ťia-ťing neposlušné úředníky potrestal, Jang Šen jako organizátor protestů byl zatčen, zbit, vyloučen z úřednického stavu a zařazen mezi dědičné vojáky a vypovězen do Jün-nanu.[3]

Život a tvorba v Jün-nanu a S’-čchuanu

Od roku 1524 tak Jang Šen žil na západě provincie Jün-nan. Prožil tam více než tři desetiletí, respektovaný místními vzdělanci a věnující se psaní.[4] Chuang O po jeho vyhnání do Jün-nanu žila na statcích Jangů v Sin-tu v S’-čchuanu, kromě let 1526–1529, která strávila s manželem.[1] Po smrti Jang Tching-chea roku 1529 se z Jün-nanu vrátila do Sin-tu a starala se o rodinné jmění, z jehož výnosů podporovala manžela. [2] Po mužově smrti převzala výchovu jeho dvou synů, které měl v Jün-nanu s konkubínami.[1]

Manželé se setkávali jen zřídka, kontakty mezi sebou udržovali vesměs pouze písemně. Jejich dopisy se nezachovaly, ale básně, které si na dálku vyměňovali, získaly širokou známost.[5] Přestože její básně kolovaly v literárních kruzích, za svého života nepublikovala. Wang Š’-čen její lyrické básně stavěl výše než tvorbu Jang Šena, a s podporou takto významného kritika (vůdce sedmi pozdějších mingských mistrů) měla zaručenou popularitu a slávu.[2]

Roku 1570 neznámý nakladatel vydal malou sbírku jejích básní Jang Čuang-jüan čchi š’-ťi (Sebrané poémy ženy Jang Šena). Časem byly objevovány další její básně, takže roku 1608 mohla být vydána velká sbírka Jang Šen-an sien-šeng fu-žen jüe-fu (Texty a písně v hovorovém jazyce pana Jang Šena a jeho ženy), s předmluvou předního dramatika a básníka Sü Weje. Některé básně v ní však byly připsány Chuang O chybně, možná i záměrně – téma muže a ženy vyměňujících si zamilované básně bylo v tehdejší literatuře oblíbené klišé zaručující nakladatelům komerční úspěch.[6]

Reference

  1. a b c d e f g NIENHAUSER, William H, a kol. The Indiana Companion to Traditional Chinese Literature. Bloomington: Indiana University Press, 1986. 1050 s. ISBN 0253329833, ISBN 9780253329837. S. 914. (anglicky) 
  2. a b c CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun. The Cambridge history of Chinese literature: Volume II. From 1375. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. [Dále jen Chang]. ISBN 978-0-521-11677-0. S. 1–62, na s. 45. (anglicky)
  3. Chang, s. 43.
  4. Chang, s. 44.
  5. CHANG, Kang-i Sun; SAUSSY, Haun; KWONG, Charles Yim-tze. Women writers of traditional China: an anthology of poetry and criticism. Stanford: Stanford University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 0804732310. S. 172–174. 
  6. Chang, s. 46.