Church of Anthrax

Church of Anthrax je společné studiové album Johna Calea a Terry Rileyho. Album vyšlo 10. února 1971 jako druhé a poslední Caleovo album vydané u vydavatelství Columbia Records. Producenty alba byli Cale a John McClure. Album obsahuje celkem pět skladeb, z nichž čtyři jsou instrumentální; krom zpívané písně, kterou napsal sám Cale, jsou autory všech titulů oba hlavní protagonisté.^[3] V devadesátých letech dvojice Cale-Riley začala nahrávat druhé společné album, které však nikdy nebylo dokončeno.

Riley a Cale se spolu poprvé sešli ve studiu na přelomu května a června 1969 a to v New Yorku. Nahráli zde celkem tři skladby „The Protégé“, „The Soul of Patrick Lee“ a „October Procession“. Ani jedna z těchto verzí na albu nevyšla, ale první dvě byly později nahrány znovu a tyto verze tam vyšly. Ve skladbě „The Soul of Patrick Lee“ zpívá Adam Miller, zbylé jsou instrumentální.^[4] Podruhé se oba sešli až v lednu 1970, kdy nahráli další verzi skladby „The Soul of Patrick Lee“. Vokální party opět nazpíval Miller.^[5] Další skladby, konkrétně „The Hall of Mirrors in the Palace at Versailles“, „Ides of March“, „The Protégé“ a „Church of Anthrax“, byly nahrány někdy v roce 1970, studio ani datum nahrání však není známo.^[6]

Album bylo doplněno o krátký text Johna Calea nazvaný Caricature.^[7] V červnu 2008 vyšlo album v reedici na CD u vydavatelství Wounded Bird Records.^[8] V lednu 2013 vyšlo v USA album v reedici u vydavatelství Culture Factory v limitované edici.^[9] Další reedice následovala na CD v červnu 2014, kdy jej vydala společnost Esoteric Recordings.^[3]

Většina skladeb vzešla z improvizovaných hraní. Album otevírá devítiminutová skladba „Church of Anthrax“. Je založená na varhanech, base a opakovaném rytmickém tématu.^[10] Ve druhé skladbě, osmiminutové „The Hall of Mirrors in the Palace at Versailles“, hraje Riley na saxofon a Cale jej doprovází na klavír.^[11][12] Druhou stranu původní gramofonové desky otevírá bezmála tříminutová píseň „The Soul of Patrick Lee“, v níž zpívá Caleův přítel Adam Miller.^[11] V jedenáctiminutové „Ides of March“ hrají Cale s Rileyem oba na klavíry.^[11] Název skladby „Ides of March“ odkazuje k Březnovým idám (anglicky Ides of March), dni z římského kalendáře. Jde údajně o jedinou skladbu z celé desky, s níž byl Riley spokojen.^[11]

Zpěvák a kytarista Colin Newman, člen skupiny Wire, označil skladbu „The Hall of Mirrors in the Palace at Versailles“ za krásnou instrumentální píseň a celé album za jedno ze svých nejoblíbenějších.^[13] Publicista W. H. Fuller III album ve své recenzi pro časopis Rolling Stone označil za nahrávku, která posluchače upoutá od začátku do konce, a zároveň prohlásil, že album je „dílem dvou hudebních mesiášů.“^[11]

Autory všech skladeb jsou John Cale a Terry Riley, mimo skladby „The Soul of Patrick Lee“, kterou napsal sám Cale. Skladba „The Soul of Patrick Lee“ je rovněž jedinou zpívanou písní z alba, ostatní jsou instrumentální.

Hudebníci

• John Cale – klávesy, baskytara, cembalo, klavír, kytara, viola, varhany
• Terry Riley – klavír, varhany, sopránsaxofon
• Adam Miller – zpěv v „The Soul of Patrick Lee“
• Bobby Colomby – bicí
• Bobby Gregg – bicí

Technická podpora

• John Cale – produkce
• John McClure – produkce
• Don Meehan – nahrávací technik
• Don Hunstein – fotografie
• Kim Whitesides – obal
• Richard Mantel – design
• John Berg – design