Chvála bláznivosti
| Chvála bláznivosti | |||
|---|---|---|---|
 | |||
| Autor | Erasmus Rotterdamský | ||
| Původní název | Moriae Encomium, sive Stultitiae Laus | ||
| Jazyk | latina | ||
| Žánr | satira | ||
| Datum vydání | 1511 | ||
| Předchozí a následující dílo | |||
| |||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Chvála bláznivosti, v dřívějším překladu Chvála bláznovství (latinsky Moriae encomium, sive Stultitiae laus)[1], je vrcholné dílo nizozemského humanisty Erasma Rotterdamského z roku 1509, kterým vytvořil satiru na poměry ve společnosti.
Obsah
Hlavním poselstvím knihy je autorova domněnka, kterou čtenáři předává prostřednictvím vypravěčky, bohyně Bláznivosti, že veškeré štěstí v životě pochází výhradně od bláznivosti. V celé knize pak spisovatel tuto svoji teorii dále rozvíjí, přičemž jednotlivé kapitoly věnuje určitým okruhům lidí, např. hráčům, zamilovaným atp. Bohyně také v textu představuje sebe samu, pochází z ostrova Blaženost (paralela s Morovou Utopií), kde nikdo nepracuje a kde se žije v naprosto ideální společnosti. Poukazuje též na nejšťastnější stádia v lidském životě, za něž považuje bezstarostné dětství a stáří, kdy už na nic nemyslíme.
Chvála bláznivosti byla sepsána v domě Thomase Mora, 1. část knihy byla dokonce tomuto spisovateli, filosofu a autorovu příteli věnována; lze zde také vysledovat shodné prvky mezi Utopií a tímto textem.
Překlady
Kniha byla do češtiny přeložena nejprve v 16. století Řehořem Hrubým z Jelení, v roce 1912 pak Rudolfem Mertlíkem. Existují dvě verze překladu knihy, její druhý název je Chvála bláznovství. Ten je však považován za chybný, jelikož antropomorfní bohyně byla ženského rodu.[zdroj?]
Odkazy
Reference
- ↑ Moriae encomium [online]. data.bnf.fr, 1511-01-01 [cit. 2016-05-17]. Francouzština. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chvála bláznivosti na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Marginal illustration for Erasmus' In praise of Folly'. Text:
[Handwritten Latin text at the left] Vere nobiles qui. [Illustration] Mirum infamiae ge nois [?] describit, & singulare. Nireus. [Printed Latin text left column, including a citation of Homer, Ilias 2, 672-675 using μ instead of ν sometimes? Translation: Nireus, the son of Aglaia and king Charopos, the handsomest man of the Greeks come under Ilias [Troy] after the son of Peleus but he was a weakling] Quoquis sunt em [?abbreviation] ve re nobiles, qui gene/ ris claritati, doctrina moribusque respondent. Sed eos, qui vita, cae/ terisque bonis rebus, nihilo antecellunt in fimam plaebem aut quod saepe videmus, vincunt utrijs [?] Nireus) Ni/ reum pro formosissi/ mo posuit, ut Thersitem/ turpissimum Graecoque, ita hunc post Achillem, formosissimum fecit quem sic describit Ili ados Νιρευς αγλαι/ νε υιος, χαροποιο τ' ανακτος Νιρευς, ος καλλιστος ανηρ υπο Ι λιομ ηλθε των αλλων Δαναων μετ' ανυμο να Πηλειωνα Aλλ αλα παδνος ε[?ην] .1. Filius Aglaies Nireus regis Charopique [?]. Nireus, [?] Troiam venit formo sior alter Graiorum haud ullus, si invictum [Printed Latin text by Erasmus right column, Morias Encomion. Stultitiae laudatio, XLII (42), with supplemented text found by searching with Google for "Erasmus Nireus Senecam", result:books.google.nl editio castigatissimo. London & venit Parisiis apud Barbou, via Mathurinensium. 1765
5 July 2020.] uno au[t altero genere loquor, quasi ve] ro non [passim haec philautia plurimos] ubique m[iris modis felicissimos efficiat?] Cum hic [quavis simia deformior, sibi pla] ne Nireu[s videtur; alius simul atque treis] lineas ci[rcino duxerit, prorsum Euclidem] sese puta[t; hic ονος προς λυραν, et quo dete] rius nec [ille sonat, quo mordetur gallina] marito, [tamen altero Hermogenem esse] se credit, [Est autem illud longe suavissimum] insaniae [genus, quo nonnulli quicquid ul] li suorum [dotis adest, eo non aliter atque suo] gloriant[ur. Qualis erat ille bis beatus apud] Senecam [dives qui narrataturus historio] lam quam[piam servos, ad manum habe] bat, qui n[omina suggererent, non dubi] taturus [vel in pugilum certamen descende] re, homo [alioque adeo imbecillus, ut vix viveret [hac re fretus, quod multos habe] ret domi [fervos egregie robustos. Por] ro de art[tium professoribus, quid attinet commemorare?...]