Chvalská
| |||
|---|---|---|---|
 Pohled na ulici Chvalskou od severu | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Česko | ||
| Město | Praha | ||
| Městská část | Praha 14 | ||
| Část obce | Hloubětín | ||
| Poloha | 50°6′19,96″ s. š., 14°32′19,51″ v. d. | ||
| Začíná na | ulice Poděbradská | ||
| Končí na | ulice Klánovická | ||
| Historie | |||
| Datum vzniku | 1930 | ||
| Pojmenováno po | Chvaly | ||
| Starší názvy | 1940–1945 německy: Chwaller Straße | ||
| Další údaje | |||
| Počet adres | 6[1] | ||
| PSČ | 198 00 | ||
| Kód ulice | 449121 | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Chvalská je ulice v Hloubětíně na Praze 14, která spojuje ulici Poděbradskou a Klánovickou. Má přibližný severojižní průběh. Od východu do ní ústí ulice Horoušanská.
Historie a názvy
Nazvána je podle vesnice Chvaly, které se v roce 1950 staly součástí Horních Počernic a celek byl v roce 1974 připojen k Praze. Ulice vznikla a byla pojmenována v roce 1930.[2][3] V době nacistické okupace v letech 1940–1945 se německy nazývala Chwaller Straße.[4]
Zástavba a charakter ulice
Její severní část de facto tvoří stranu bývalého Vetiškova náměstí, neoficiálně nazývaného náměstí Hloubětín. Tvoří ji až čtyřpatrové nájemní domy. Ulice je v celém profilu jednosměrná a nachází se na ní autobusová zastávka Hloubětín.
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chvalská na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ Územně identifikační registr ČR [online]. SEAL, s.r.o., Informačního systému o území (ISÚ) [cit. 2018-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-09.
- ↑ LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. S. 241.
- ↑ ČAREK, Jiří; HLAVSA, Václav; JANÁČEK, Josef; LÍM, Václav. Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška: názvy mostů, nábřeží, náměstí, ostrovů, sadů a ulic hlavního města Prahy, jejich změny a výklad. Praha: Orbis, 1958. 538 s. S. 138.
- ↑ JÍŠOVÁ, Kateřina; LAŠŤOVKA, Marek; LAŠŤOVKOVÁ, Barbora; TŘIKAČ, Josef. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 3. díl. Dolní Břežany: Scriptorium, 2012. 320 s. ISBN 978-80-87271-50-6. S. 248.
Literatura
Média použitá na této stránce
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý dolní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý dolní roh uliční tabule.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“