Cidlinská (Praha)
| |||
---|---|---|---|
Umístění | |||
Stát | Česko | ||
Město | Praha | ||
Obvod | Praha 9 | ||
Městská část | Praha 14 | ||
Čtvrť | Kyje, Hloubětín | ||
Poloha | 50°6′12,9″ s. š., 14°32′47,54″ v. d. | ||
Začíná na | křižovatka V Chaloupkách a Poříčanská | ||
Končí na | ulice Mochovská | ||
Historie | |||
Starší názvy | do 1968: Fibichova | ||
Další údaje | |||
Počet adres | 19[1] | ||
PSČ | 198 00 | ||
Kód ulice | 482676 | ||
multimediální obsah na Commons | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Cidlinská je ulice v Kyjích a Hloubětíně na Praze 14, která spojuje křižovatku ulic V Chaloupkách a Poříčanská s ulicí Nedvědickou. Má přibližný severojižní průběh. V katastrálním území Hloubětín leží pouze zaoblený nejsevernější úsek, zbytek přináleží ke Kyjím. Ústí do ní ulice Maršovská ze západu a Jaroslavická z východu.
Historie a názvy
Do roku 1968, kdy byly Kyje připojeny k Praze, se nazývala Fibichova podle českého hudebního skladatele, sbormistra a dramatura Zdeňka Fibicha (1850–1900). Poté byla nazvána podle řeky Cidliny, která je pravostranným přítokem Labe u Poděbrad a jejíž převážná část se nachází v Královéhradeckém kraji.[2] Vedle například Rochovské, Oborské, Krylovecké nebo Kardašovské patří do velké skupiny ulic na východě Hloubětína a v sousedních Kyjích, jejichž názvy připomínají vodstvo (řeky a rybníky).
Zástavba a charakter ulice
Zástavbu tvoří především jedno a dvoupatrové rodinné domy se zahradami. Západně od hloubětínského úseku je zeleň přírodního parku Smetanka. Zatímco v hloubětínském úseku je povrch ulice z asfaltu a nejsou tam chodníky, v kyjském úseku má ulice povrch ze zámkové dlažby a po obou stranách jsou chodníky (stav 2019). V kyjském úseku je ulice opatřena dopravní značkou obytná zóna. Ulice je v celém profilu jednosměrná.
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Cidlinská na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ Územně identifikační registr ČR [online]. SEAL, s.r.o., Informačního systému o území (ISÚ) [cit. 2019-01-12]. Dostupné v archivu.
- ↑ LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. S. 109.
Literatura
- LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. S. 109.
Média použitá na této stránce
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý dolní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý dolní roh uliční tabule.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Jiří Sedláček, Licence: CC BY-SA 4.0
Jižní pohled do ulice Cidlinská v Kyjích, Praha.