Cikánský dolík

Národní přírodní památka Cikánský dolík
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Celkový pohled
Základní informace
Vyhlášení	29. října 1987[1]
Nadm. výška	390[1] m n. m.
Rozloha	0,65 ha[2][3]
Poloha
Stát	Česko Česko
Okres	Kladno
Umístění	Bílichov, okres Kladno
Souřadnice	50°16′14,88″ s. š., 13°53′50,64″ v. d.
Cikánský dolík
Další informace
Kód	1052
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cikánský dolík (dříve Na Pustých lukách^[4]) je chráněné slatiniště v okrese Kladno ve Středočeském kraji. Chráněné území s rozlohou 0,65 ha bylo vyhlášeno 29. října 1987^[4][5] jako chráněný přírodní výtvor, ale roku 1994 jej Ministerstvo životního prostředí prohlásilo za národní přírodní památku.^[6]

Předmětem ochrany je výskyt kriticky ohrožených druhů rostlin, zejména lněnky zobánkaté a šášiny načernalé.^[7] Důležité je také pěnovcové prameniště, jediné zachovalé luční prameniště pěnovců v oblasti Džbánu.^{[8][nenalezeno v uvedeném zdroji]} Jedná se o území, které musí být pravidelně udržované, jelikož místní druhy čelí expanzivním druhům. Udržovat se také musí vodní režim, který byl v minulosti narušen.

Národní přírodní památka je spravována Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. Rezervace neleží na žádné turisticky značené trase.

Historie

Území Cikánský dolík, dříve nazývané Na Pustých lukách, je součástí Žerotínských údolí, která dříve byla hojně využívána k rybníkářství a jako lesní školky.^[9] Snaha o zalesnění smrkem ztepilým (Picea abies), borovicí lesní (Pinus sylvestris) a modřínem opadavým (Larix decidua) v této oblasti ovšem neuspěla.^[6] Po opakujících se neúspěšných pokusech se území využívalo jako pastviny.^[6] Také zde byla těžena rašelina pro lázeňské účely a za první světové války za účelem topení.^[10][11] Obrat v ochraně nastal díky Josefu Houdovi, který v roce 1969 popsal přírodu Džbánu v knize Džbán: Ochranářská studie. Kniha byla motivací k vyhlášení nejen přírodního parku Džbán, ale i ostatních chráněných území v oblasti Džbánska.^[12]

Své jméno získala památka v 17. století.^[zdroj?] Bílichovské lesy a údolí často sloužily jako útočiště v období povstání. V historických povídkách je uváděno, že zde sídlil poustevník Gothard, který poskytoval úkryt ostatním. Poustevníkem, po kterém bylo místní údolí pojmenováno, byl kat Jan Mydlář, který měl sebou psa Cikána.^[13]

Přírodní poměry

Cikánský dolík se nachází v pohoří Džbán, které tvoří samostatný geomorfologický celek charakteristický svým tvarem a vývojem reliéfu. Nevysoká vrchovina je sevřena mezi Severočeskou hnědouhelnou pánví a Kladensko-rakovnickou pánví.^[14] Pro tento geomorfologický celek jsou charakteristické rozsáhlé náhorní plošiny, které jsou od sebe odděleny širokými údolími.

Džbán se dělí v rámci českého geomorfologického členění na dva podcelky a čtyři okrsky, přičemž Cikánský dolík se nachází v okrsku Srbečská pahorkatina. ^[15]

Cikánský dolík se překrývá s dalšími významnými územími, těmi jsou evropsky významná lokalita Smradovna a přírodní park Džbán. ^[16]

Přírodní park Džbán je tvořen převážně lesní vegetací pozměněnou dlouhodobým lesním hospodařením. Pouze v některých částech se povedlo zachovat původní společenstva, jimiž jsou vápnomilné bučiny, acidofilní doubravy a údolní jasanovo-olšové luhy.

Podnebí

Oblast Džbánu ovlivňuje srážkový stín Krušných hor, který snižuje množství srážek skoro o 20 %.^[17] Proto je oblast charakteristická mírně teplým a suchým klimatem. Průměrné srážky jsou relativně nízké v rozmezí 490–510 mm na rozdíl od průměrných teplot, které se pohybují v rozmezí 8,3–8,9 °C.^[17] Hodnoty vycházejí z měření mezi lety 1901–1950.

Hydrologie

Celé území Džbánu je velmi pramenité. Slatinou přímo protéká Samotínský potok, který tvoří spodní hranici území a dále se vlévá do Žerotínského potoka.^[18] I přes značnou ochranu území a zákaz jakéhokoliv zásahu do vodního režimu došlo v devadesátých letech 20. století k prohloubení odvodňujících struh, díky čemuž se oblast pozměnila ve střídavě vlhké louky.^[19] Větší odvodnění prostředí má negativní vliv na tvorbu pěnovců, které pro svůj vznik potřebují vodní toky.

Pedologie a geologie

Geologickou stavbu území Džbánu tvoří křídové písčito-vápnité slínovce a silné opukové vrstvy.^[20] V celém území převládá hnědozem, která místy může přecházet v podzol.^[21] Půda je zde silně vápnitá a podmáčená.^{[8][nenalezeno v uvedeném zdroji]} Díky styku slínovců a těmto dvěma aspektům dochází k vysrážení pěnovců.

V roce 1961 byl proveden rozbor rašeliny Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti, který v ní zjistil velmi malý obsah živin, vyšší obsah uhlíku, dusíku a sulfidůželeza.^[22] Tyto tři vlastnosti mají špatný vliv především na dřeviny a proto tato oblast nebyla nijak dále využívána.

Flora

Díky špatným půdním vlastnostem se rezervace zachovala nepoškozená. Území je tvořeno slatinnou loukou, která je ze všech stran sevřená smrkovými monokulturami. V této lokalitě rostou velmi ohrožené a vzácné druhy, např. lněnka zobánkatá (Thesium rostratum), která v současné^[kdy?] době roste pouze na této lokalitě v rámci Česka, ^[23] nebo šášina načernalá (Schoenus nigricans), která se v současné době vyskytuje jen na dvou lokalitách v Česku. ^[24]

Mezi další zajímavé a chráněné rostliny nacházející se na území patří např. bařička bahenní (Triglochin palustris), kohátka kalíškatá (Tofieldia calyculata), zimostrázek alpský (Polygala chamaebuxus), hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum), ostřice Davallova (Carex davalliana) a mnoho dalších.^[25]

Dříve se zde vyskytovaly vzácné druhy jako hladýš pruský (Laserpitium prutenicum) nebo mečík bahenní (Gladiolus palustris), ale za poslední desetiletí^[kdy?] nebyly v lokalitě zaznamenány a je pravděpodobné jejich vyhynutí.^[19]

V dolní části slatiny, která je trvale zamokřená, se sporadicky nachází krušina olšová (Frangula alnus) a rákos obecný (Phragmites australis), který se nachází i v horní části, především v oblasti struh.

Fauna

Hojně se zde vyskytují různé druhy obratlovců, což je dáno tím, že se národní přírodní památka nachází uvnitř velkého lesního komplexu. Vzhledem k trvale zamokřenému biotopu můžeme ve vodách spatřit čolka horského (Ichthyosaura alpestris), nebo ropuchu obecnou (Bufo bufo). ^[8] Také zde žijí vzácně se vyskytující ohrožené druhy hmyzu, např. vážka žlutoskvrnná (Orthetrum coerulescens) a páskovec kroužkovaný (Cordulegaster boltonii).^[6]

Ochrana

Území je chráněno kvůli zachování vzácných druhů a jejich biotopů. Ve 20. století se zavedlo pravidelné kácení dřevin, čímž se prosvětlily plochy.^[26] Tímto zásahem se povedlo zachránit populace chráněných druhů. Prohloubením dvou struh došlo k odvodňování území, což má negativní vliv na tvorbu pěnovců. V roce 2010 byly vybudovány dřevěné přehrádky ve struhách a postupně přidávány další, díky čemuž došlo k většímu zadržování vody v prostředí a tím ke zlepšení vodního režimu v lokalitě.^[26] Je nutné pokračovat v pravidelném každoročním kosení lokality k potlačení expanzních druhů. Spodní i vrchní část lokality je nejvíce postižena expanzí rákosu obecného (Phragmites australis), který se nedaří eliminovat a krušiny olšové (Frangula alnus). Tyto oblasti by bylo vhodné kosit vícekrát ročně. Musí se ale brát zřetel, aby nebyly posekány spolu s chráněnými druhy v období kvetení.

Také je důležité opravit, vyměnit nebo doplnit stávající dřevěné přehrádky pro zadržení odtoku vody z lokality.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Cikánský dolík na Wikimedia Commons