Cikánský potok
Cikánský potok | |
---|---|
![]() | |
Základní informace | |
Délka toku | 13,3 km |
Plocha povodí | 40,3 km² |
Průměrný průtok | 0,38 m³/s |
Světadíl | Evropa |
Hydrologické pořadí | 1-08-03-018 |
Pramen | |
s. úbočí Boubína, Šumava 49°0′7,97″ s. š., 13°48′42,55″ v. d. okolo 1055 m n. m. | |
Ústí | |
do Blanice pod Záblatím 49°0′30″ s. š., 13°55′47,18″ v. d. okolo 575 m n. m. | |
Protéká | |
![]() | |
Úmoří, povodí | |
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Otava, Blanice | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Cikánský potok je levostranný přítok řeky Blanice na pomezí Šumavy a Šumavského podhůří v okrese Prachatice. Délka toku činí 13,3 km.[1] Plocha povodí měří 40,3 km².[2]
Průběh toku
Pramení na severním svahu Boubína u osady Veselka, v nadmořské výšce okolo 1055 m, ústí pod Záblatím do řeky Blanice. Podél Cikánského potoka se nachází řada bývalých mlýnů (Urbánkův Mlýn, Machův Mlýn, Dobišův Mlýn, U Bartlů). V dolní části toku se nacházejí sejpy – pozůstatky po dřívějším rýžování zlata. Asi ½ km před ústím se na pravém břehu potoka prostírá přírodní rezervace Saladínská olšina.
Větší přítoky
Největším přítokem Cikánského potoka je Boubínský potok přitékající zprava u Dobišova Mlýna.
Vodní režim
Průměrný průtok Cikánského potoka u ústí činí 0,38 m³/s.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 376) [online]. [cit. 2015-05-07]. Dostupné online.
- ↑ Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05.
- ↑ Vladimír Vlček. Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984. 316 s. S. 76–77.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cikánský potok na Wikimedia Commons
- Řepešín – aktuální vodní stav na stránkách Povodí Vltavy Archivováno 7. 4. 2018 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Autor: Sovicka169, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“