Cipi Livniová

Cipi Livniová ציפי לבני
Livniová během konference v roce 2009
23., 26. a 29. ministryně spravedlnosti
Ve funkci: 18. března 2013 – 4. prosince 2014
Předchůdce	Ja'akov Ne'eman
Ve funkci: 29. listopadu 2006 – 7. února 2007
Předchůdce	Me'ir Šítrit
Nástupce	Daniel Friedmann
Ve funkci: 5. prosince 2004 – 4. května 2006
Předchůdce	Tommy Lapid
Nástupce	Chajim Ramon
19. ministryně zahraničních věcí
Ve funkci: 18. ledna 2006 – 31. března 2009
Předchůdce	Silvan Šalom
Nástupce	Avigdor Lieberman
Stranická příslušnost
Členství	Likud Kadima ha-Tnu'a Sionistický tábor
Narození	8. července 1958 (65 let) Tel Aviv, Izrael
Kneset	15., 16., 17., 18., 19., 20.
Choť	Naftali Spitzer
Rodiče	Ejtan Livni a Sára Rosenberg
Příbuzní	Ejtan Livni (otec)
Sídlo	Tel Aviv
Alma mater	Bar-Ilanova univerzita Ironi Alef High School
Profese	politička, advokátka, diplomatka, advokátka, chief executive officer, špiónka a účastník mezinárodního fóra
Náboženství	judaismus
Podpis
Commons	Tzipi Livni
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cipora Malka „Cipi“ Livni (hebrejsky ציפורה מלכּה „ציפי“ לבני, anglicky Tzipi Livni, narozena 8. července 1958 Tel Aviv) je izraelská politička, předsedkyně strany ha-Tnu'a, za níž byla zvolena poslankyní Knesetu, a bývalá ministryně izraelské vlády.

Před vstupem do politiky pracovala jako důstojnice Mosadu. V roce 1999 byla zvolena poprvé poslankyní Knesetu za Likud, a tuto stranu několikrát reprezentovala ve vládě jako ministryně bydlení a výstavby, ministryně zemědělství a ministryně absorpce imigrantů. V roce 2005 Likud opustila spolu s předsedou Arielem Šaronem, a vstoupila do jeho nové strany Kadima. Tu v letech 2006 až 2009 v Olmertově vládě zastupovala coby ministryně zahraničních věcí. Mezi zářím 2008 a březnem 2012 byla předsedkyní Kadimy a po prohře v primárkách založila stranu ha-Tnu'a. Po parlamentních volbách v roce 2013 se stala členkou Netanjahuovy vlády, v níž zastávala post ministryně spravedlnosti.

Biografie

Narodila se v Tel Avivu do rodiny významných členů revizionistického hnutí Irgun, Ejtana Livniho a Sáry Rosenbergové.^[1] V hodnosti poručíka sloužila u Izraelských obranných sil (IOS) a v 80. letech pracovala v Mosadu. V srpnu 1983 však rezignovala, aby dokončila studia práv a vdala se. Říká se o ní, že jako agentka Mosadu byla lovkyní teroristů,^[2] ale pozdější zjištění ukázala, že byla agentkou nižší úrovně. Absolvovala právnickou fakultu Bar-Ilanovy univerzity a poté se jako právník deset let specializovala na veřejné a obchodní právo.^[3] Žije v Tel Avivu. Je vdaná za účetního Naftaliho Spitzera, se kterým má dvě děti, Omriho a Juvala. Podle jejího přítele z dětství Mirla Gala je Livni vegetariánka.^[4] Hovoří anglicky a francouzsky.

Politická kariéra

Počátky

Poprvé byla Livni do Knesetu zvolena za Likud v roce 1999. Když se roku 2001 stal předseda Likudu Ariel Šaron premiérem, byla Livni jmenována ministryní regionální spolupráce a poté vystřídala několik vládních postů, včetně ministryně zemědělství a rozvoje venkova, ministryně absorpce imigrantů a ministryně bydlení a výstavby.^[5] V roce 2004 obdržela cenu Abirat ha-Šilton („Kvalita vládnutí“). 1. října 2005 byla jmenována ministryní spravedlnosti.^[6]

V Šaronově kabinetu byla Livni horlivou zastánkyní premiérova plánu na stažení z Pásma Gazy a obecně byla považována za příslušníka „holubičí“ části Likudu. Často se jí podařilo mezi „holubičím“ a „jestřábím“ křídlem strany zprostředkovat dohody. Za své snahy dosáhnutí míru získala uznání, zejména pak za úspěšné snahy při prosazení stažení se z Pásma Gazy v Knesetu. 12. listopadu 2005 se stala prvním pravicovým politikem, který mluvil na každoroční vzpomínkové akci u příležitosti atentátu na Jicchaka Rabina.^[4]

Vstup do Kadimy

20. listopadu 2005 Livni následovala Šarona a Ehuda Olmerta při jejich odchodu z Likudu do Šaronem nově založené strany Kadima. V důsledku masové rezignace členů Likudu z vládních postů byla již před parlamentními volbami konanými 28. března jmenována novou ministryní zahraničních věcí a nadále vykonávala i úřad ministryně spravedlnosti.^[7]

Při sestavování kandidátky do březnových voleb do Knesetu v roce 2006 se dostala na třetí místo, což jí zaručilo zvolení.^[8]

4. května 2006 složila přísahu jako členka 31. izraelské vlády. V té době se rovněž stala vicepremiérkou a ministryní zahraničí. Na pozici ministryně spravedlnosti skončila, ale od 29. listopadu 2006 do 7. února 2007 tuto pozici opětovně zastávala, avšak primárně se věnovala své práci na ministerstvu zahraničí.^[8]

Po březnových parlamentních volbách v roce 2006 byla Livni označena jako „druhý nejmocnější politik v Izraeli.“^[9] Livni je po Goldě Meirové v pořadí teprve druhá žena, která zastává funkci ministryně zahraničí. V roce 2007 byla časopisem Time zařazena do stovky nejvlivnějších lidí na světě.^[10] Časopis Forbes ji označil jako 52. nejmocnější ženu světa.^[11]

Livni se stala prvním ministrem vlády, který odlišil partyzánské útoky Palestinců proti armádním cílům a teroristické útoky proti civilnímu obyvatelstvu. V rozhovoru pro americkou televizi prohlásila:

V roce 2007 se setkala s palestinským premiérem Salámem Fajádem, aby prodiskutovali „zlepšení života palestinského lidu, bez omezení izraelské bezpečnosti“.^[13]

V květnu 2007 vyzvala, v důsledku zveřejnění zprávy Winogradovy komise, k odstoupení premiéra Ehuda Olmerta. Zároveň se v případě, že by Olmert odstoupil, nabídla jako možná vůdkyně Kadimy a vyjádřila svou jistotu, že v případě stranických voleb by Olmerta porazila.^[14][15] Její žádost však byla Olmertem ignorována a její rozhodnutí i na vzdory tomu setrvat ve vládě vyvolalo spory.^[16]

Na 8. vyjednávacím mítinku s palestinskou stranou z 13. listopadu 2007 na téma mezinárodní právo, nadhozené Ahmedem Quereim, řekla:

Tím chtěla naznačit, že Palestinci ve skutečnosti [v kontextu mírové dohody] nepotřebují mezinárodní právo.^[zdroj?] Palestinci ale s tímto závěrem nesouhlasí.

Předsedkyně Kadimy

Ve stranických volbách konaných 17. září 2008 se Ehud Olmert rozhodl nekandidovat a oznámil své rozhodnutí, že po těchto volbách rezignuje na post premiéra. Hlavními rivaly ve volbě o předsedu strany byla Livniová a Šaul Mofaz.^[18] Livniová nakonec zvítězila těsnou většinou 431 hlasů a stala se tak předsedkyní strany.^[18] Ehud Olmert rezignoval 21. září 2008.^[19] Stranu pak vedla do předčasných voleb v únoru 2009, které vyhrála. Nepodařilo se jí však získat dostatečnou podporu pro koalici, a poté, co strany Šas a Sjednocený judaismus Tóry odmítly účast v její vládě, tuto skutečnost oznámila prezidentu Peresovi.^[20] Premiérem se nakonec stal Benjamin Netanjahu a Livniová skončila v opozici.

V prosinci 2009 na ni byl vydán ve Velké Británii zatykač kvůli obvinění z válečných zločinů, v souvislosti s válkou v Gaze.^[21] V únoru 2010 se vyjádřila k zabití předního vůdce teroristické organizace Hamás v Dubaji, které měl mít údajně na svědomí Mosad, když prohlásila: „Každý terorista musí vědět, že jej nikdo nebude podporovat, když se jej voják, a nezáleží na tom jaký voják, pokusí zabít.“^[22]

V březnu 2012 prohrála ve vnitrostranických volbách a předsednický post předala Šaulu Mofazovi. Koncem listopadu 2012 oznámila vznik nové centristické strany ha-Tnu'a,^[23] s níž úspěšně kandidovala v předčasných parlamentních volbách v lednu 2013. Její strana získala šest poslaneckých mandátů a stala se součástí třetí Netanjahuovy vlády, v níž Livniová získala post ministryně spravedlnosti. V prosinci 2014 ji premiér z této pozice odvolal. Jako důvod uvedl její neustálé napadání vládní politiky. Zároveň navrhl rozpustit parlament a uspořádat předčasné parlamentní volby.^[24]

Poslanecký mandát obhájila ve volbách v roce 2015, nyní za Sionistický tábor, tedy za alianci Strany práce a strany ha-Tnu'a, kterou Livniová dojednala koncem roku 2014 s předsedou Strany práce Jicchakem Herzogem.^[25] Sionistický tábor si ještě v lednu a únoru 2015 udržoval silnou podporu v průzkumech veřejného mínění. Poslední průzkumy publikované před volbami mu dokonce dávaly náskok několika mandátů před hlavní pravicovou silou Likudem.^[26] Podle původní dohody o vytvoření Sionistického tábora se předpokládalo, že pokud tato formace uspěje a sestaví vládu, dojde k rotaci v jejím čele, kdy po jistou dobu měl být premiérem Herzog a pak Livniová. V poslední fázi kampaně ale byla Livniová v politickém marketingu Sionistického tábora upozaděna a důraz byl kladen na propagaci Jicchaka Herzoga. 16. března, tedy den před volbami, oznámila Cipi Livniová, že nebude trvat na původní dohodě o rotaci premiérského křesla mezi ní a předsedou Strany práce. Sionistický tábor tak chtěl přilákat další voliče, kterým osoba Livniové coby možné budoucí premiérky nevyhovovala.^[27] Ve volbách ovšem nakonec Likud výrazně zvítězil nad Sionistickým táborem poměrem mandátů 30:24 a sestavením vlády byl pověřen předseda Likudu Netanjahu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tzipi Livni na anglické Wikipedii.

Bibliografie

• SZÁNTÓ, Jakub. Agentka Tzipi Livniová. Reflex. Říjen 2008, roč. XIX., čís. 41, s. 82–85. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-28. ISSN 0862-6634.  Archivováno 28. 3. 2009 na Wayback Machine.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Cipi Livniová na Wikimedia Commons
• Osoba Cipi Livni ve Wikicitátech
• (hebrejsky) Oficiální internetové stránky
• (anglicky) Kneset – Cipi Livni
• (anglicky) Ministerstvo zahraničních věcí Izraele – Cipi Livni - profil
• (anglicky) Aljazeera – Cipi Livni - profil
• (anglicky) BBC – Tzipi Livni: Israel's 'Mrs Clean'
• (česky) Eretz.cz – Pro koho 'pracuje' Cipi Livni? (2.5.2007)
• (česky) Eretz.cz – Syrské noviny: Livni je „kráska z Mosadu“; Likud: Vědí, že je slabá (21.9.2008)