Cist

Cist
Cist Cistus longifolius
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	slézotvaré (Malvales)
Čeleď	cistovité (Cistaceae)
Rod	cist (Cistus) L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cist (Cistus) je rod rostlin z čeledi cistovité. Jsou to stálezelené keře s jednoduchými listy a nápadnými pravidelnými květy. Vyskytují se v počtu asi 20 druhů ve Středomoří a na Kanárských ostrovech. Některými taxonomickými systémy je do rodu vřazován také rod Halimium (česky devaterníkovec), s nímž je velmi blízce příbuzný a vytváří s ním i křížence (×Halimiocistus).^[1][2]

Popis

Cisty jsou stálezelené, často aromatické keře dorůstající výšky 0,5 až 2,5 metru. Odění rostlin je složeno z jednoduchých, hvězdovitých nebo žláznatých chlupů. Listy jsou jednoduché, vstřícné, podlouhle kopinaté nebo vejčité, řapíkaté nebo přisedlé, na okraji někdy podvinuté nebo zvlněné. Čepel je od báze jedno nebo trojžilná.

Nápadné, často i více než 5 cm široké květy jsou jednotlivé nebo ve vrcholících, rozkvetlé vydrží pouze jediný den. Kalich je složen ze 3 nebo 5 lístků. Koruna je růžová, purpurová, červená nebo bílá, tvořená 5 volnými lístky. Tyčinek je mnoho a jsou volné nebo na bázi srostlé. Semeník je srostlý z 5 nebo až z 12 plodolistů. Blizna je hlavatá nebo uťatá, přisedlá nebo nasedající na krátkou čnělku. Kvetou od dubna do června. Plodem je tobolka pukající 5 až 12 chlopněmi, která obsahuje mnoho drobných semen.^[3]

• 

  Rozkvetlý cist malokvětý

• 

  Listy cistu šalvějolistého

• 

  Včely na květu cistu krétského

• 

  Plody cistu krétského se semeny

Rozšíření

Cist vlnatý ve středomořské makchii

Rod cist zahrnuje v úzkém pojetí (tedy bez rodu Halimium) celkem 17–21 druhů. Je rozšířen výhradně ve Středomoří a na Kanárských ostrovech. Největší druhová diverzita je v západním Středomoří. Ve Španělsku a v Maroku roste shodně po 12 druzích, v Alžírsku 10 druhů, ve Francii a Portugalsku po 9 druzích. Severní hranice rozšíření jde přes jižní Švýcarsko, Slovinsko a Krym. Na východ sahá areál až do Arménie, Sýrie a Jordánska. Nejrozsáhlejší areál má druh C. salviifolius. Na Kanárských ostrovech se vyskytuje 5 endemických druhů a zasahují sem i některé středomořské druhy.^[4][5][6]

Cisty představují charakteristickou a v době květu nápadnou složku středomořských keřovitých porostů, známých jako makchie a garrigue. Některé druhy rostou i v podrostu suchých lesů.

Ekologické interakce

Cist vavřínolistý

Květy cistů jsou opylovány hmyzem. Klíčení semen je stimulováno kontaktem s ohněm. Vyhovují mu vápnité půdy, snese i značné sucho.^[7]

Zástupci

• cist malokvětý (Cistus parviflorus)
• cist montpellierský (Cistus monspeliensis)
• cist krétský (Cistus creticus)
• cist kyperský (Cistus ×cyprius)
• cist ladanový (Cistus ladanifer), syn. cist ladanonosný
• cist šalvějolistý (Cistus salvifolius)
• cist šedavý (Cistus incanus)
• cist vavřínolistý (Cistus laurifolius)
• cist vlnatý (Cistus albidus)
• cist zvrhlý (Cistus ×hybridus)^[7][8][9]

Význam

Cist ladanový

Cisty se se ve Středomoří pěstují jako okrasné rostliny, jde o efektní solitéru. V českém prostředí však až na několik málo druhů nejsou otužilé a lze je pěstovat pouze v nádobách přes zimu umístěných do chladnějšího světlého skleníku nebo zimní zahrady. K druhům, které lze v ČR omezeně pěstovat na chráněných stanovištích nejteplejších oblastí a pouze s důkladnou zimní přikrývkou, se řadí Cistus laurifolius, C. ×lusitanicus nebo C. ×hybridus.^[7]

Některé druhy, např. cist ladanový nebo krétský, obsahují ve svých žláznatých trichomech vonnou klejopryskyřici nazývanou "ladanum" (resp. "labdanum"). Využívala se již od starověku v lékařství či jako příměs do kadidla a jiných vykuřovacích směsí, využití má také v parfumerii či jako aromatizující přípravek v potravinářství.^[8]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu cist na Wikimedia Commons
• Taxon Cistus ve Wikidruzích