Cisterciácký klášter v Řeporyjích
| Cisterciácký klášter v Řeporyjích | |
|---|---|
 Poloha bývalého kláštera - vlevo Kostel svatého Petra a Pavla, vpravo statek č.p. 10 | |
| Lokalita | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Praha |
| Místo | Řeporyje |
| Souřadnice | 50°1′55,55″ s. š., 14°18′43,72″ v. d. |
| Základní informace | |
| Řád | Cisterciácký řád |
| Založení | po 1330 |
| Zrušení | 1420 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cisterciácký klášter v Řeporyjích je v pramenech nedoložený klášter, který se měl podle pověsti nacházet pod kostelem svatého Petra a Pavla v místech statku čp. 10.
Historie
Královna Eliška Přemyslovna (1292–1330) založila v Praze na Újezdě nový klášter dominikánek u svaté Anny,[p. 1] ale svůj úmysl změnila a chtěla na místo dominikánek uvést do kláštera cisterciácky, které měly být pod dozorem zbraslavského opata. Dne 28. září 1330 však královna zemřela a cisterciačky se prý usadily v Řeporyjích na pozemcích cisterciáků plaského kláštera.[p. 2] Jejich nový klášter však byl roku 1420 vypálen a rozbořen husity a abatyše údajně husity na útěku zastřelena.
Klášter prý stál na místě statku čp. 10 pod kostelem; opuštěná studna v jeho zahradě se původně nacházela na klášterním nádvoří. Mezi jeptiškami řádu svatého Benedikta, které roku 1387 volily Kuňku Kolovratovou za abatyši kláštera svatého Jiří na Pražském hradě, se uvádí Anna z Řeporyje.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Klášter na Újezdě na Malé Straně byl pravděpodobně založen mezi lety 1293–1298, Antonín Podlaha uvádí rok 1330.
- ↑ Plaský klášter vlastnil Řeporyje od roku 1144, kdy byl založen, ves dostali darem od Vladislava II. (1110–1174). V roce 1341 ji prodali a ponechali si pouze nový dvůr.
Literatura
- BECKOVSKÝ, Jan František. Poselkyně starých přjbějůw czeských, aneb, Kronyka cžeská .... Díl První. U Jana Karla Geřábka, 1700. Počet stran: 1040. Digitalizováno. Google Books. Dostupné online.
- HANSL, František, ed. a FIALA, Oskar, ed. Smíchovsko a Zbraslavsko. Na Smíchově: F. Hansl, 1899. 658 s., [1] složený l. obr. příl. S. 332–333. Dostupné online
- HOLUB, Bonifác Jan. Odkryté poklady: paměti děje- a místopisné vikariatního obvodu Libockého v okresu Smíchovském. V Praze: B.J. Holub, 1893. 222 s. S. 86–87. Dostupné online
- PODLAHA, Antonín. Posvátná místa Království českého: dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v Království českém. Arcidiecese Pražská. Vikariáty: Sedlčanský a Votický. Vydání první. V Praze: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1911. S. 82. Dostupné online
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“