Clara Tausonová

Clara Tausonová
Clara Tausonová na French Open 2023
StátDánskoDánsko Dánsko
Datum narození21. prosince 2002 (20 let)
Místo narozeníKodaň, Dánsko
Výška182 cm
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 291 345 USD
Dvouhra
Poměr zápasů158–55
Tituly2 WTA, 1 WTA 125, 11 ITF
Nejvyšší umístění39. místo (17. ledna 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2022)
French Open3. kolo (2023)
Wimbledon1. kolo (2021)
US Open2. kolo (2021, 2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů7–13
Nejvyšší umístění433. místo (30. srpna 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2022)
Wimbledon1. kolo (2021)
US Open1. kolo (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230615a15. června 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Clara Tausonová (* 21. prosince 2002 Kodaň) je dánská profesionální tenistka a vítězka juniorské dvouhry na Australian Open 2019. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour dva turnaje ve dvouhře, když bez ztráty setu triumfovala při své třetí účasti v hlavní soutěži na Lyon Open 2021 a následně na BGL Luxembourg Open 2021. Jednu singlovou trofej přidala v sérii WTA 125. V rámci nižšího okruhu ITF získala jedenáct titulů ve dvouhře.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v lednu 2022 na 39. místě a ve čtyřhře v srpnu 2021 na 433. místě. Trénuje ji Olivier Jeunehomme.[1] Na kombinovaném juniorském žebříčku ITF se v roce 2019 stala první dánskou světovou jedničkou.

V dánském fedcupovém týmu debutovala v roce 2017 litevským základním blokem 2. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Egyptu, v němž prohrála s Mai Grageovou čtyřhru. Dánky přesto zvítězily 2:1 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupila ke čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 9–4 ve dvouhře a 1–1 ve čtyřhře.[2]

Tenisová kariéra

Na Australian Open 2019 triumfovala ve dvouhře juniorek. Do soutěže vstupovala jako nejvýše nasazená hráčka. Jediný set jí odebrala domácí Anastasia Berezová v prvním kole. Ve finále přehrála čtvrtou nasazenou Leylah Annie Fernandezovou z Kanady a stala se první dívkou z Dánska, která triumfovala na Australian Open v juniorské dvouhře a druhou dánskou šampiónkou dívčího grandslamu vůbec, když navázala na triumf Caroline Woznické ve Wimbledonu 2006.[3][4]

Na okruhu WTA debutovala porážkou v prvním kole båstadského Swedish Open 2019, kam obdržela divokou kartu. V prvním kole skončila na raketě sedmé nasazené Jeleny Rybakinové. Premiérovou účast v kvalifikaci turnaje z kategorie Premier 5 zaznamenala na čínském Wuhan Open 2019. Nad její síla byla hned v prvním zápase Kazaška Zarina Dijasová, na kterou nestačila po třísetovém boji.

Na vítězném Meitar Open 2019

Na srpnovém Prague Open 2020 ze série WTA 125K, hraného jako náhrada za zrušenou kvalifikaci US Open porazila v prvním kole patnáctiletou Češku Lindu Fruhvirtovou, bývalou hráčku první desítky Saru Erraniovou a Polku Maju Chwalińskou. Ve čtvrtém kole ji zastavila pozdější vítězka Slovenka Kristína Kučová.

Do kvalifikace majoru zasáhla poprvé na French Open 2020, hraném v netradičním podzimním termínu, a se ztrátou pouze jednoho setu prošla tříkolovým kvalifikačním sítem. V prvním kole hlavní soutěže pak překvapivě porazila 21. nasazenou tenistku a čerstvou semifinalistku US Open Jennifer Bradyovou poměrem 9–7 ve třetí rozhodující sadě, když v jejím průběhu odvrátila dva mečboly soupeřky.[5] Ve druhém kole ji zastavila další Američanka Danielle Collinsová.

Sezónu 2021 zahájila prohrou v prvním kole kvalifikace Australian Open hrané v Dubaji. Pro nízký žebříček a omezený počet turnajů se v druhé půlce ledna a února zúčastnila celkem čtyř turnajů nižší kategorie ITF, přičemž dva z nich – v Fudžajře a Altenkirchenu, získala osmý, resp. devátý titul z tohoto okruhu. Jako 139. hráčka světa prošla dvoukolovou kvalifikací na lyonském turnaji a zajistila si třetí účast v hlavní soutěži turnaje WTA. Postupně zdolala turnajovou jedničku Rusku Alexandrovovou, Maďarku Babosovou, Italku Giorgiová a Španělku Badosovou, aby postoupila do finále. V něm porazila další kvalifikantku Viktoriji Golubicovou a získala první kariérní titul z hlavní okruhu. Cestou turnajem neztratila v sedmi zápasech ani jeden set. Díky bodovému zisku si zajistila posun do první světového stovky žebříčku WTA na 96. příčku.[6]

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
WTA Finals (0)
WTA 1000 (0)
WTA 500 (0)
WTA 250 (2–1 D)

Dvouhra: 3 (2–1)

StavČ.DatumTurnajPovrchSoupeřka ve fináleVýsledek
Vítězka1.7. března 2021Lyon, Francietvrdý (h)Švýcarsko Viktorija Golubicová6–4, 6–1
Vítězka2.19. září 2021Lucemburk, Lucemburskotvrdý (h)Lotyšsko Jeļena Ostapenková6–3, 4–6, 6–4
Finalistka1.31. října 2021Courmayeur, Itálietvrdý (h)Chorvatsko Donna Vekićová6–7(3–7), 2–6

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–1 D)

Dvouhra: 2 (1–1)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka1.srpen 2021Chicago, Spojené státytvrdýSpojené království Emma Raducanuová6–1, 2–6, 6–4
Finalistka1.prosinec 2022Limoges, Francietvrdý (h)Ukrajina Anhelina Kalininová3–6, 7–5, 4–6

Finále na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
60 000 $ tournaments40 000 $ tournaments
25 000 $ tournaments15 000 $ tournaments

Dvouhra: 15 (11–4)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Finalistka1.říjen 2017Stockholm, Švédskotvrdý (h)Švédsko Jacqueline Cabaj Awadová4–6, 0–6
Vítězka1.říjen 2017Stockholm, Švédskotvrdý (h)Rusko Jekatěrina Jašinová6–3, 6–2
Vítězka2.květen 2019Monastir, TuniskotvrdýNizozemsko Arianne Hartonová6–2, 6–1
Vítězka3.březen 2019Ping-šan, ČínatvrdýČína Liou Fang-čou6–4, 6–3
Vítězka4.březen 2019Sia-men, ČínatvrdýČína Kuo Mej-čchi2–6, 6–3, 6–2
Finalistka2.červen 2019Kaltenkirchen, NěmeckoantukaJaponsko Juki Naitóová6–4, 4–6, 0–6
Finalistka3.červen 2019Darmstadt, NěmeckoantukaBělorusko Olga Govorcovová1–6, 6–7(3–7)
Vítězka5.září 2019Meitar, IzraeltvrdýNěmecko Katharina Hobgarská4–6, 6–3, 6–1
Vítězka6.únor 2020Glasgow, Velká Británietvrdý (h)Bulharsko Viktorija Tomovová6–4, 6–0
Vítězka7.srpen 2020Oeiras, PortugalskoantukaŠpanělsko María Gutiérrezová-Carrascová6–3, 6–2
Vítězka8.leden 2021Fudžajra, Spojené arabské emirátytvrdýŠvýcarsko Viktorija Golubicová6–0, 4–6, 6–3
Vítězka9.únor 2021Altenkirchen, Německokoberec (h)Švýcarsko Simona Waltertová3–6, 6–1, 6–3
Vítězka10.prosinec 2022Sëlva, Itálietvrdý (h)USA Emina Bektasová6–3, 7–5
Vítězka11.únor 2023Altenkirchen, Německokoberec (h)Belgie Greet Minnenová7–6(5), 4–6, 6–2
Finalistka4.březen 2023Maribor, Slovinskotvrdý (h)Japonsko Mai Hontamová4–6, 6–3, 4–6

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.únor 2020Glasgow, Velká BritánietvrdýBelgie Lara SaldenováFrancie Myrtille Georgesová
Belgie Kimberley Zimmermannová
6–7(2–7), 6–7(5–7)

Finále na juniorském Grand Slamu

Dvouhra juniorek: 1 (1–0)

Stavrokturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka2019Australian OpentvrdýKanada Leylah Annie Fernandezová6–4, 6–3

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Clara Tauson na anglické Wikipedii.

  1. Clara Tausonová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20230615a15. června 2023
  2. Clara Tausonová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20230615a15. června 2023
  3. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Soutěže juniorů na Australian Open vyhráli poprvé Dánka a Ital [online]. TenisPortal.cz, 2019-01-26 [cit. 2019-01-28]. Dostupné online. 
  4. Top seed Tauson takes junior glory in Melbourne [online]. 26-01-2019 [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. S.R.O, LiveSport. Sedmnáctiletá Tausonová při své premiéře v hlavní soutěži grandslamů po dvou odvrácených mečbolech vyřadila rozjetou Bradyovou. TenisPortal.cz [online]. 2020-09-29 [cit. 2020-10-05]. Dostupné online. 
  6. ZABLOUDIL, Luboš. Tausonová si v 18 letech došla z kvalifikace až pro první titul. V Lyonu vyhrála všech 14 setů. TenisPortal.cz [online]. 2021-03-07 [cit. 2021-03-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Clara Tauson, winner of the 2019 Meitar Open.jpg
Autor: BAswim, Licence: CC BY 4.0
Clara Tauson, winner of the 2019 Meitar Open