Clarence Seedorf

Clarence Seedorf
Seedorf v AC Milán v roce 2012
Osobní informace
Celé jméno	Clarence Clyde Seedorf
Datum narození	1. dubna 1976 (46 let)
Místo narození	Paramaribo, Surinam
Výška	176 cm
Hmotnost	80 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	záložník
Mládežnické kluby*
AFC Ajax
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1992–1995 1995–1996 1996–1999 1999–2002 2002–2012 2012–2014 AFC Ajax UC Sampdoria Real Madrid FC Inter Milán AC Milán Botafogo FR 0640(11) 03200(3) 1200(15) 06400(8) 3000(47) 0580(16)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1990–1992 1992–1994 1993 1994–2008 Nizozemsko U16 Nizozemsko U18 Nizozemsko U21 Nizozemsko 1800(4) 2100(8) 0100(0) 870(11)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 2014 2016 2018 2018–2019 AC Milan Šen-čen-š’ Deportivo de La Coruña Kamerun
Úspěchy
Mistrovství Evropy 2000 Nizozemsko 2004 Nizozemsko Liga mistrů UEFA 1994/1995 AFC Ajax 1997/1998 Real Madrid 2002/2003 AC Milán 2004/2005 AC Milán 2006/2007 AC Milán Superpohár UEFA 2003 AC Milán 2007 AC Milán Mistrovství světa klubů 2007 AC Milán Interkontinentální pohár 1998 Real Madrid 1. italská fotbalová liga 2003/2004 AC Milán 2010/2011 AC Milán Italský superpohár 2011 AC Milán 1. španělská fotbalová liga 1996/1997 Real Madrid
Další informace
Příbuzní	Chedric Seedorf (sourozenec)
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. *** Trenérské působení aktuální k 5. 4. 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Clarence Clyde Seedorf (1. dubna 1976, Paramaribo, Surinam) je bývalý nizozemský záložník surinamského původu. Vyrůstal v mládežnickém týmu AFC Ajax, ve třech sezónách vyhrál: dva tituly v lize (1993/94, 1994/95), jeden domácí pohár (1992/93), dva domácí superpoháry (1993, 1994) a jednu trofej v LM (1994/95). V roce 1995 se přestoupil do UC Sampdoria a po pouhém roce přestoupil do Realu Madrid. Zde za tři a půl sezóny vyhrál jeden titul v lize (1996/97), jeden domácí superpohár (1997), jednu trofej v LM (1997/98) a jeden Interkontinentální pohár (1998). V prosinci 1998 se vrátil do Itálie, kde hrál za FC Inter Milán, ale po dvou a půl letech bez vítězství nějaké trofeje přestoupil v roce 2002 do AC Milán. Zde vyhrál nejvíc trofejí ve své kariéře: dva tituly v lize (2003/04, 2010/11), jeden domácí pohár (2002/03), dva domácí superpoháry (2004, 2011) a dvě trofeje v LM (2002/03, 2006/07), dva evropské superpoháry (2003, 2007) a jeden MS klubů (2007). V červnu 2012 přestoupil do Botafogy. Zde vyhrává mistrovství Campeonato Carioca (2013). V klubu AC Milán je zařazen do síně slávy ^[1].

Od roku 1994 do roku 2008 byl součástí reprezentace Nizozemska. Nastoupil do 87 zápasů a vstřelil 11 branek. Zúčastnil se jednoho šampionátu MS (1998). Dále se zúčastnil tří šampionátů ME (1996, 2000 a 2004). Největším úspěchem je 3. místo na ME v letech 2000 a 2004.

Jako jedinému fotbalistovi v historii se mu povedlo vyhrát Ligu mistrů se třemi různými kluby (AFC Ajax, Real Madrid a AC Milán). Je také devátým hráčem, který se nejvícekrát účastnil klubové soutěže Liga mistrů UEFA (131 zápasů) ^[2]. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.^[3].

Jako trenér vedl kluby AC Milán, Šen-čen-š’, Deportivo de La Coruña a naposledy vedl reprezentaci Kamerunu.

Klubová kariéra

AFC Ajax

Vyrostl v Amsterdamském klubu AFC Ajax a v 16 letech a 242 dnech (nejmladším fotbalista v historii klubu) poprvé debutoval v lize. Bylo to 29. listopadu 1992 proti Groningenu (3:0) ^[4]. První branku vstřelil 28. března 1993 proti Vitesse (2:2) ^[5]. Nastoupil v lize do 12 utkání a vstřelil 1 branku. Klubu pomohl 3. místu v tabulce a byl vyhlášen talentem roku. První zápas v Evropských pohárech si odbyl 3. listopadu 1992 proti Vitória SC (2:1) ^[6]. S klubem došel do čtvrtfinále kde vypadl AJ Auxerre (2:4, 1:0). Stal se vítězem domácího poháru.

V následující sezoně 1993/94 již v lize pomohl klubu k titulu a domácím superpoháru. Obhájil anketu talent roku. Hrál v poháru PVP. Došel do čtvrtfinále, kde jej vyřadila Parma (0:0, 0:2).

Sezona 1994/95 byla úspěšná. V lize se podařil obhájit titul, též obhájil domácí superpohár. Velké vítězství přišlo v LM když 24. května porazil ve finále AC Milán (1:0) ^[7] a slavil tak první prvenství v LM. Za celý ročník LM klub neprohrál a navíc v každého zápasu se zúčastnil. Po sezoně se rozhodl přestoupit do italského klubu UC Sampdoria ^[8]. Za tři sezony nastoupil celkem do 90 zápasů a vstřelil v nich 11 branek.

UC Sampdoria

Dne 11. července 1995 přichází do Janovského klubu UC Sampdoria za necelé 4 mil. Euro. První zápas za nový klub hraje 27. srpna proti AS Řím (1:1) ^[9] a první branku vstřelil 19. listopadu proti Atalantě (2:3) ^[10]. V lize s klubem obsadí 8. příčku v tabulce. Za klub odehraje 32 utkání a vstřelí 3 branky. Po sezoně je prodán do Španělská.

Real Madrid

Do Realu Madrid přichází za 8 mil. Euro. První zápas za klub hraje 8. září 1996 proti Hércules CF (3:0) ^[11]. A první branku vstřelí v městském derby proti Atléticu (4:1) 18. ledna ^[12]. V lize pomáhá klubu k titulu 38 zápasech ve kterých vstřelí 6 branek.

V sezoně 1997/98 se s klubem umístí na 4. místě tabulky. Pomáhá získat domácí superpohár když poráží Barcelonu (1:2, 4:1). V LM nastupuje do všech utkání a ve finále 20. května poráží Juventus FC (1:0) ^[13] a získává tak druhé vítězství v LM.

V následující sezoně 1998/99 se s klubem utká o evropský superpohár s Chelsea FC. Utkání prohrávají 0:1 ^[14]. Na konci roku 1998 se utká s brazilským klubem CR Vasco da Gama o Interkontinentální pohár. Poráží jej 2:0 ^[15]. V lize s klubem končí na 2. místě a v LM ve čtvrtfinále když jej vyřadí ukrajinský klub FK Dynamo Kyjev (1:1, 0:2). V tomhle ročníku poprvé vstřelil branku v evropských pohárech. Bylo to 16. září 1998 proti Interu (2:0) ^[16].

Sezonu 1999/00 v Realu Madrid nedohrál. Po neshodách s trenérem Toschackem se rozhodl klub opustit ^[17]. Ještě sehrál 10 utkání v lize a 6 v LM. Celkem tak za Bílý balet nastoupil do 159 utkání a vstřelil v nich 20 branek.

FC Inter Milán

První utkání a také první branku vstřelil za nový klub 6. ledna 2000 v lize proti Perugii (5:0) ^[18]. Klubu pomohl k 4. místu v lize. V domácím poháru nestačili ve finále na SS Lazio (1:2, 0:0).

V následující sezoně 2000/01 se s klubem utkal o domácí superpohár s Laziem. Prohráli 3:4 ^[19]. V lize nastoupil do 24 zápasech a vstřelil 2 branky. Stačilo to na 5. místo. V LM ostudně vypadli v předkole se švédským klubem Helsingborgs IF (0:1, 0:0). A v poháru UEFA nepřešli přes Deportivo Alavés (3:3, 2:0) přes osmifinále.

V sezoně 2001/02 pomohl klubu obsadit 3. místo v lize a dojít do semifinále poháru UEFA kde jej vyřadil nizozemský klub Feyenoord (0:1, 2:2). Hned po sezoně byl prodán k městskému rivalovi AC Milán ^[20][21].

AC Milán

Pod vedením trenéra Ancelottiho, se okamžitě stal jádrem středové záložní řady a společně s Pirlem a Gattusem vytvořili výbornou trojku v sezoně 2002/03. První zápas za Rossoneri odehrál 14. září 2002 proti Modeně (3:0) ^[22] a první branku vstřelil 21. září proti Perugii (3:0) ^[23]. V lize pomohl klubu k 3. místu v tabulce. V LM dal první branku při druhém zápase proti La Coruně (4:0) ^[24] 24. září. V LM nastoupil do 16 zápasů a nastoupil i do finálového zápasu 28. května, kde pomohl porazit Juventus FC na penalty kterou neproměnil ^[25][26]. Získal tak třetí vítězství LM se třemi různými kluby. Byl vybrán do týmu roku UEFA. Vyhrává i domácí pohár.

V následující sezoně 2003/04 začal sezonu prohrou nad Juventusem v souboji o domácí superpohár (1:1, 4:6 na penalty) ^[27]. Poté vyhrál souboj o evropský superpohár s FC Porto (1:0) ^[28] a v zimě prohrál zápas o Interkontinentální pohár s Bocou ^[29]. V lize slavil již svůj čtvrtý titul v kariéře a v LM se dostal do čtvrtfinále kde jej vyřadil klub Deportivo La Coruňa (4:1, 0:4) ^[30].

Sezonu 2004/05 začal i když nehrál vítězstvím o domácí superpohár nad Laziem (3:0). V lize skončil jeho klub na 2. místě. LM byla úspěšná až do finále kde podlehl klubu Liverpool FC až na penalty ^[31]. V tomto ročníku odehrál všechny zápasy LM.

Kvůli Korupčním skandálu bylo po ukončení sezony 2005/06 odečteno klubu 30 bodů a spadlo tak na 3. místo v tabulce. V LM se s klubem dostává do semifinále když jej vyřadí budoucí vítěz FC Barcelona (0:1, 0:0).

V následující sezoně 2006/07 začíná ligu odečtem 8 bodů. I tak končí na 4. místě. V lize vstřelil sedm branek, což bylo pro něj nejvíc v kariéře. V LM také vstřelil nejvíc branek v kariéře (3). Ve čtvrtfinále pomohl brankou vyřadit FC Bayern Mnichov (2:2, 2:0) ^[32] a v semifinále zase pomohl vyřadit Manchester United FC (2:3, 3:0) ^[33]. Ve finále porazil klub Liverpool FC (2:1) a slavil poslední vítězství v LM ^[34]. Poté byl zvolen nejlepším záložníkem a byl vybrán do týmu roku UEFA.

Sezona 2007/08 začala vítězstvím nad Sevillou (3:1) v souboji o evropský superpohár ^[35]. V zimě roku 2007 pomohl klubu vyhrál trofej na MS klubů ^[36]. V lize opět vstřelil 7 branek, ale ani to nepomohlo na lepší než 5. místo. V LM se nedostal přes osmifinále kde jej vyřadil Arsenal FC (0:0, 0:2).

Sezony 2008/09 a 2009/10 se v lize umístil vždy na 3. místě. Dne 20. září 2009 v zápase proti Boloni (1:0) ^[37] vstřelil svůj 50 branku v dresu Rossoneri.

Během sezóny 2010/11 překonal Liedholma (394 zápasů) co se týče počtu odehraných zápasů jako neitalský fotbalista ^[38]. Sezona je odměněna titulem, což je pro Clarence již pátý titul v kariéře.

Poslední trofej za Rossoneri vyhrává 6. srpna 2011 při vítězství o domácí superpohár proti Interu (2:1) ^[39]. V lize končí na 2. místě a po skončení sezony oznamuje 21. června prostřednictvím tiskové konference, že po 10 letech končí v AC Milán ^[40]. Celkem za Rossoneri nastoupil do 432 zápasech a vstřelil 62 branek.

Botafogo FR

Dne 30. června 2012 podepisuje s brazilským klubem smlouvu na dva roky ^[41]. Debut si odbyl 22. července proti Grêmiu (0:1) ^[42]. První branku vstřelil 4. srpna proti Atléticu (2:1) ^[43].

V následující sezóně 2013 byl jmenován nejlepším hráčem na v lize provincie Carioca a pomohl klubu tuhle soutěž vyhrát. V celostátní lize pak obsadil 4. místo. Nakonec 14. ledna 2014 ukončil fotbalovou kariéru a rozhodl se trénovat klub AC Milán ^[44]. Za dvě sezony v brazilském klubu odehrál celkem 81 zápasů a vstřelil 24 branek.

Přestupy

^[45]

• z AFC Ajax do UC Sampdoria za 3 620 000 Euro
• z UC Sampdoria do Real Madrid za 8 600 000 Euro
• z Real Madrid do FC Inter Milán za 24 000 000 Euro
• z FC Inter Milán do AC Milán za 22 500 000 Euro
• z AC Milán do Botafogo FR zadarmo

Statistika

Reprezentační kariéra

Debutoval proti Lucembursku (5:0) ^[47] 14. prosince 1994. Při svém prvním zápase vstřelil i branku.

Zúčastnil se jednoho MS (1998) a tří šampionátů ME (1996, 2000 a 2004). Poslední utkání si zahrál při přátelském utkání 26. března 2008 proti Rakousku (4:3) ^[48]. Největší úspěchy byli bronzové medaile za MS 1998, ME 2000 a ME 2004. Celkem odehrál 87 utkání a vstřelil 11 branek.

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Nizozemsko	1996	1 zápas ve skupině	10. 6.	Skotsko	90	0	0:0[49]
		2 zápas ve skupině	13. 6.	Švýcarsko	26	0	2:0[50]
		3 zápas ve skupině	18. 6.	Anglie	90	0	1:4[51]
		Čtvrtfinále	22. 6.	Francie	90	0	0:0 (5:4 na pen.)[52]
	1998	1 zápas ve skupině	13. 6.	Belgie	69	0	0:0[53]
		Osmifinále	29. 6.	Jugoslávie	90	0	2:1[54]
		Semifinále	7. 7.	Brazílie	9	0	1:1 (3:5 na pen.)[55]
		Zápas o 3. místo	11. 7.	Chorvatsko	90	0	1:2[56]
	2000	1 zápas ve skupině	11. 6.	Česko	57	0	1:0[57]
		Semifinále	29. 6.	Itálie	34	0	0:0 (1:3 na pen.)[58]
	2004	2 zápas ve skupině	19. 6.	Česko	86	0	2:3[59]
		3 zápas ve skupině	23. 6.	Lotyšsko	90	0	3:0[60]
		Čtvrtfinále	26. 6.	Švédsko	120	0	0:0 (5:4 na pen.)[61]
		Semifinále	30. 6.	Portugalsko	90	0	1:2[62]

Trenérská kariéra

Po předčasném ukončení své kariéry se stal v lednu 2014 trenérem AC Milán, se kterým podepsal kontrakt do roku 2016. V Miláně tak nahradil Allegriho^[44]. Clarence klub dovedl na 8. místo v lize. Po sezoně jej vedení odvolalo ^[63].

V létě 2016 se stal koučem čínského, toho času druholigového, klubu Šen-čen-š’ ^[64]. O pět měsíců později jej nahradil Sven-Göran Eriksson.

Na jaře roku 2018 se ujmul pozice trenéra ve španělském klubu Deportivo de La Coruña ^[65], ale nezabránil pádu do druhé ligy a byl proto propuštěn. V srpnu 2018 se stal trenérem reprezentace Kamerunu, jeho asistentem se stal jeho někdejší spoluhráč z reprezentace Patrick Kluivert.^[66]

Po nezdaru na APN 2019 jej vedeni Kamerunského svazu propustilo ^[67][68].

Trenérská statistika

Národní tým Kamerunu vede od 4. srpna 2018 do 16. července 2019.

Rok	Národní tým	Soutěž	Umístění	Statistika
				Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry
2018+2019	Kamerun	Přátelské utkání	-	6	2	2	2
2019		APN 2019	Osmifinále	4	1	2	1
Celkově				10	3	4	3

Úspěchy

Klubové

• 2× vítěz nizozemské ligy (1993/94, 1994/95)
• 1× vítěz španělské ligy (1996/97)
• 2× vítěz italské ligy (2003/04, 2010/11)
• 1× vítěz nizozemského poháru (1992/93)
• 1× vítěz italského poháru (2002/03)
• 2× vítěz nizozemského superpoháru (1993, 1994)
• 1× vítěz španělského superpoháru (1997)
• 2× vítěz italského superpoháru (2004,2011)
• 4× vítěz Ligy mistrů (1994/95, 1997/98, 2002/03, 2006/07 )
• 2× vítěz evropského superpoháru (2003, 2007)
• 1× vítěz MS klubů (2007)
• 1× vítěz Interkontinentální poháru (1998)

Reprezentační

• 1× na MS (1998)
• 3× na ME (1996, 2000 - bronz, 2004 - bronz)

Individuální

• 2× talent roku (1993, 1994)
• 2× Nejlepší záložník UEFA (1997/98, 2006/07)
• All Stars Team UEFA (2002, 2007)
• All Stars Team ESM (1997)
• člen FIFA 100 ^[3]

Trenérská

• 1× na APN (2019)

Vyznamenání

Čestné pořadí žluté hvězdy Paramaribo ^[69]

Řád Orange Nassau Za sportovní zásluhy a mimořádný společenský závazek (28.4. 2011) ^[70]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Clarence Seedorf na italské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Clarence Seedorf na Wikimedia Commons
• (anglicky) Oficiální stránka
• (německy) Fussballdaten.de (statistiky)
• (německy) Transfermarkt.de