Claude Bolling
| Claude Bolling | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Claude Jean Harry Bolling |
| Narození | 10. dubna 1930 Cannes |
| Úmrtí | 29. prosince 2020 (ve věku 90 let) Saint-Cloud |
| Žánry | jazz |
| Povolání | hudební skladatel, herec, scenárista, klavírista a skladatel filmové hudby |
| Nástroje | klavír |
| Vydavatelé | Columbia Records Philips Records Frémeaux & Associés |
| Členem skupiny | Claude Bolling et son orchestre |
| Ocenění | Prix Sidney Bechet (1970) důstojník Řádu čestné legie komandér Řádu umění a literatury |
| Web | www |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Claude Bolling (10. dubna 1930 Cannes, Francie – 29. prosince 2020[1]) byl francouzský jazzový pianista, skladatel, aranžér a příležitostný herec.[2][3]
Narodil se v Cannes, vystudoval konzervatoř v Nice a posléze v Paříži. Byl zázračné dítě, již ve čtrnácti letech hrál jazz profesionálně na piano spolu s Lionelem Hamptonem, Royem Eldridgem a Kennym Clarkem. Bolligovy knihy o technice jazzové hry ukazují, že se nezavrtal hluboko do bebopu a avantgardního jazzu, ale naopak patřil k hudebníkům oživujícím tradičnější pojetí jazzu na konci 60. let. Přátelil se s Oscarem Petersonem.
Napsal hudbu k více než stovce filmů, převážně francouzských, prvním z nich byl dokument o filmovém festivalu v Cannes roku 1957, k nejznámějším patří Borsalino (1970) a California Suite (1979).
Je také znám svou spoluprací s hudebníky jiných stylů, zejména vážné hudby. Jeho Suite for Flute and Jazz Piano Trio se Jean-Pierrem Rampalem je okouzlující a chytrá směs barokní elegance s moderním swingem. Patří k úspěšným skladbám a byla následována dalšími pracemi podobného ražení. Byla velmi oblíbená ve Spojených státech, kde se držela v čele hitparád skoro dva roky.
Kromě další spolupráce s Rampalem pracoval i s jinými hudebníky jako Alexandre Lagoya, Pinchas Zukerman, Maurice André a Yo-Yo Ma. Plodná byla i jeho spolupráce s Lionelem Hamptonem, Dukem Ellingtonem, Stéphanem Grappellim, Djangem Reinhardtem a Oscarem Petersonem.
Díla
- Claude Bolling Plays Duke Ellington (1959)
- Cat Anderson, Claude Bolling And Co. (1965)
- Original Ragtime (1966)
- Original Boogie Woogie (1968)
- Original Piano Blues (1969)
- Original Jazz Classics (1970)
- Original Piano Greats (1972)
- Swing Session (1973)
- Jazz Party (1975)
- Suite for Violin and Jazz Piano (1975)
- With the Help of My Friends (1975)
- Keep Swingin' Volume 4 (1975)
- Suite for Flute and Jazz Piano (1975)
- Hot Sounds (1976)
- Concerto for Guitar and Jazz Piano Trio (1975)
- Concerto for Violin and Jazz Piano Trio (1977)
- Jazz Gala 79 (1979)
- Just For Fun (1980)
- Picnic Suite (1980)
- Toot Suite (1981)
- Claude Bolling (1981)
- Suite for Chamber Orchestra and Jazz Piano Trio (1983)
- Suite for Cello and Jazz Piano Trio (1984)
- Jazz a la Francaise (1984)
- Live at the Meridien (1985)
- Suite No. 2 for Flute and Jazz Piano Trio (1987)
- Nuances (1988)
- Sonatas for Two Pianos (1989)
- Cross Over U.S.A. (1993)
- Enchanting Versailles - Strictly Classical (1994)
- A Drum is a Woman (1997)
- Tribute To The Piano Greats (2003)
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Claude Bolling na anglické Wikipedii.
- ↑ Décès de Claude Bolling, jazzman et compositeur de musiques de films
- ↑ HOLDEN, Stephen. Concert: 3 Works By Claude Bolling. The New York Times. October 23, 1983. Dostupné online [cit. July 19, 2015].
- ↑ Claude Bolling Concert. The New York Times. April 14, 1990. Dostupné online [cit. July 19, 2015].
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Claude Bolling assis à son piano à queue et devant un contrebassiste, en train de jouer du jazz, l'air concentré, la tête légèrement penchée en avant, le regard sur son clavier. Il porte les cheveux bouclés bruns et courts. Il est vêtu d'un veston gris, d'une chemise foncée et d'une cravate fantaisie.