Claude Nicollier

Claude Nicollier
Claude Nicollier roku 1999, před letem STS-103
Astronaut ESA
Státní příslušnostŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Datum narození2. září 1944 (78 let)
Místo narozeníVevey, kanton Vaud, Švýcarsko
Předchozí
zaměstnání		Astrofyzik, pilot
Čas ve vesmíru42 dní, 12 hodin a 9 minut
Kosmonaut od15. května 1978
MiseSTS-46, STS-61, STS-75, STS-103
Znaky misíSTS-46 STS-61 STS-75 STS-103
Kosmonaut dobřezna 2007
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Claude Nicollier (* 2. září 1944 Vevey, kanton Vaud, Švýcarsko) je švýcarský fyzik, pilot, manažer a bývalý astronaut. Dosud (k počátku roku 2012) je jediným Švýcarem, který vzlétl do vesmíru. V letech 1978–2007 působil v řadách oddílu astronautů Evropské kosmické agentury (ESA), přičemž se v letech 1992–1999 zúčastnil se čtyř kosmických letu, misí STS-46, STS-61, STS-75, STS-103 amerických raketoplánů Space Shuttle. Po odchodu z ESA přednášel na Polytechnické škole v Lausanne a zaujímal vedoucí pozice v různých společnostech (Centre suisse d'électronique et de microtechnique, SolarImpulse SA).

Život

Claude Nicollier se narodil v švýcarském Vevey v kantonu Vaud. Roku 1962 absolvoval gymnázium v Lausanne, od roku 1966 byl pilotem švýcarského vojenského letectva. Roku 1970 ziskem titulu bakaláře dokončil studium fyziky na Univerzitě v Lausanne (Universite de Lausanne). Poté tři roky pracoval v Institutu astronomie (Institut d'astronomie) při univerzitě. Absolvoval leteckou školu (Schweizer Luftverkehrsschule) a od roku 1974 ve společnosti Swissair létal s DC-9. Současně studoval na Ženevské univerzitě (Universite de Geneve) astrofyziku, titul magistra získal roku 1975 a podílel se na výzkumech v Ženevské observatoři (Observatoire de Geneve).[1][2]

Od roku 1976 pracoval ve výzkumném a technologickém středisku ESA v Noordwijku (ESTEC, European Space Research & Technology Center), mimo jiné spolupracoval na vývoji vybavení pro modul Spacelab.

Roku 1977 se přihlásil do prvního náboru astronautů Evropské kosmické agentury (ESA), uspěl a v květnu 1978 byl zařazen do trojice prvních astronautů ESA (s Wubbo Ockelsem, Ulfem Merboldem).[1] Budoucí astronauti zahájili výcvik v Evropě i Spojených státech, společnou přípravu s astronauty 9. náboru NASA v letech 1980–1981 Nicollier završil získáním kvalifikace letového specialisty.[1]

Od roku 1981 pracoval v různých funkcích v Johnsonovu vesmírném středisku NASA v Houstonu. Koncem roku 1983 se dostal do posádky mise STS-51-H plánované na červen 1985. Oficiálně bylo jeho jmenování oznámeno v květnu 1984. Začátkem roku 1985 byl však let zrušen. V květnu 1985 (oficiální oznámení přišlo v září 1985) byl jmenován do posádky mise STS-61-K připravované na říjen 1986. Po havárii Challengeru v lednu 1986 byl let zrušen.

Do vesmíru se dostal poprvé při misi STS-46 raketoplánu Atlantis 31. července – 8. srpna 1992, při které se podílel se na vypuštění družice Eureca.[3] Ve dnech 2. – 13. prosince 1993 pobýval na oběžné dráze podruhé, tentokrát jako letový specialista mise STS-61 raketoplánu Endeavour, prvního servisního letu k Hubbleovu dalekohledu.[4] Ke třetímu kosmickému letu odstartoval v raketoplánu Columbia 22. února 1996. Mise STS-75 měla za úkol vypuštění družice TSS na 20 km kabelu (ten však po odvinutí 19,7 km praskl) a experimenty v mikrogravitaci. Raketoplán přistál 9. března 1996.[5]

V letech 1996–1998 v Johnsonově středisku vedl oddělení robotiky (Astronaut Office Robotics Branch).[1] K poslednímu, osmidennímu, letu nastoupil 19. prosince 1999. Cílem mise STS-103 v raketoplánu Discovery byla údržba Hubbleova vesmírného dalekohledu. Astronauti podnikli tři výstupy do vesmíru, druhého se účastnil Nicollier a Michael Foale. Během něj dvojice vyměnila hlavní počítač teleskopu a jeden ze tří senzorů FGS (Fine Guidance Sensor), které jsou nezbytné pro zaměření dalekohledu na cíle. Výstup trval 8 hodin a 10 minut.[6]

Po letech zůstal v Houstonu, pracoval v oddělení výstupů do vesmíru (Astronaut Office EVA Branch). Současně od roku 2004 přednášel v Polytechnické škole v Lausanne (Ecole polytechnique federale de Lausanne). Roku 2007 odešel z Johnsonova střediska i z ESA a stal se řádným profesorem lausannské školy. Téhož roku byl zvolen do čela švýcarské společnosti Centre suisse d'électronique et de microtechnique (CSEM). V létě 2010 vedl program zkušebních letů letounu SolarImpulse stejnojmenné společnosti.[1]

Od roku 2012 má zakázán vstup na území Ázerbájdžánu, a to z toho důvodu, že navštívil Náhorní Karabach z území Arménie.

Claude Nicollier je ženatý, má dvě dcery.[2]


Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2010-7-19 [cit. 2012-03-12]. Kapitola Claude Nicollier. Dostupné online. (rusky) 
  2. ↑ a b Astronaut biography. Claude Nicollier [online]. ESA [cit. 2012-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 1997-11-29 [cit. 2012-03-12]. Kapitola STS-46 At/F-12. [Dále jen Holub]. Dostupné online. 
  4. ↑ Holub. Rev. 1997-8-14 [cit. 2012-03-12]. Kapitola STS-61 En/F-5. 
  5. ↑ Holub. Rev. 1997-3-5 [cit. 2012-03-12]. Kapitola STS-75 Co/F-19. 
  6. ↑ Holub. Rev. 2000-1-27 [cit. 2012-03-12]. Kapitola STS-103 Di/F-27. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Sts-61-patch.png

STS-61 Crew Insignia

The STS-61 crew insignia depicts the astronaut symbol superimposed against the sky with the Earth underneath. Also seen are two circles representing the optical configuration of the Hubble Space Telescope (HST). The Space Shuttle Endeavour is also represented. The overall design of the emblem, with lines converging to a high point, is also a symbolic representation of the large-scale Earth-based effort to reach goals of knowledge and perfection.
Claude Nicollier (1999, cropped).jpg
Swiss astronaut Claude Nicollier, mission specialist representing the European Space Agency (ESA).
Sts-46-patch.png

STS-46 Mission Insignia

Designed by the crewmembers assigned to the flight, the STS-46 crew patch depicts the Space Shuttle Atlantis in orbit around Earth, accompanied by major payloads: the European Retrievable Carrier (EURECA) and the Tethered Satellite System (TSS- l). In the depiction, EURECA has been activated and released, its antennae and solar arrays deployed, and it is about to start its ten- month scientific mission. The Tethered Satellite is linked to the orbiter by a 20-krn. tether. The purple beam emanating from an electron generator in the payload bay spirals around Earth's magnetic field. Visible on Earth's surface are the United States of America and the thirteen-member countries of the European Space Agency (ESA), in particular, Italy -- partner with the USA in the TSS program. The American and Italian flags, as well as the ESA logo, further serve to illustrate the international character of STS-46.
STS-103 Patch.svg
Designed by the crewmembers, the STS-103 emblem depicts the Space Shuttle Discovery approaching the Hubble Space Telescope (HST) prior to its capture and berthing. The purpose of the mission is to remove and replace some of the Telescope's older and out-of-date systems with newer, more reliable and more capable ones, and to make repairs to HST's exterior thermal insulation that has been damaged by more than nine years of exposure to the space environment. The horizontal and vertical lines centered on the Telescope symbolize the ability to reach and maintain a desired attitude in space, essential to the instrument's scientific operation. The preservation of this ability is one of the primary objectives of the mission. After the flight, the Telescope will resume its successful exploration of deep space and will continue to be used to study solar system objects, stars in the making, late phases of stellar evolution, galaxies and the early history of the universe. HST, as represented on this emblem was inspired by views from previous servicing missions, with its solar arrays illuminated by the Sun, providing a striking contrast with the blackness of space and the night side of Earth.
  • The NASA insignia design for Shuttle flights is reserved for use by the astronauts and for other official use as the NASA Administrator may authorize. Public availability has been approved only in the form of illustrations by the various news media. When and if there is any change in this policy, which is not anticipated, it will be publicly announced.
Sts-75-patch.png

STS-75 Mission Insignia

The STS-75 crew patch depicts the Space Shuttle Columbia and the Tethered Satellite connected by a 21 km electrically conduction tether. The Orbiter/satellite system is passing through the Earth's magnetic field which, like an electric generator, will produce thousands of volts of electricity. Columbia is carrying the United States Microgravity Pallet to conduct microgravity research in material science and thermodynamics. The tether is crossing the Earth's terminator signifying the dawn of a new era for space tether applications and in mankind's knowledge of the Earth's ionosphere, material science, and thermodynamics. The patch was designed for the STS-75 crew by Space Artist Mike Sanni.