Claude Tillier

Claude Tillier
Narození	11. dubna 1801 Clamecy
Úmrtí	12. října 1844 (ve věku 43 let) Nevers
Příčina úmrtí	tuberkulóza
Místo pohřbení	Nevers
Povolání	učitel, spisovatel, novinář, publicista
Národnost	francouzská
Stát	Francie
Významná díla	Můj strýc Benjamin
Ocenění	Cena bukinistů (1996)
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Claude Tillier (11. dubna 1801 Clamecy, Nièvre – 12. října 1844 Nevers) byl francouzský spisovatel, satirik a publicista, autor humoristicko–filozofického románu Můj strýc Benjamin.

Život a dílo

Narodil se v rodině zámečníka v malém městě Clamecy v departementu Nièvre a s touto oblastí je spojen téměř celý jeho život. Studoval na střední škole v Bourges a po maturitě v roce 1820 krátce pracoval jako učitel. V roce 1822 byl odveden do armády, kde strávil šest let. V roce 1823 se zúčastnil intervence ve Španělsku k potlačení revolučního hnutí.^[1]

Po návratu do Clamecy se roku 1828 oženil a byl jmenován ředitelem veřejné školy. Vyučovací metody mu však nevyhovovaly, a proto si otevřel školu soukromou. V roce 1831 založil noviny L'Indépendant, v nichž publikoval své názory. Ze strany úřadů byl neustále šikanován, v roce 1835 byl několik týdnů ve vězení a nakonec byly jeho noviny zakázány. V červnu 1841 z Clamecy odešel a usadil se v Nevers, kde byl redaktorem liberálních demokratických novin L'Association. Vycházely dvakrát týdně v nákladu 400 až 500 výtisků a Tillier v nich publikoval články o aktuálních otázkách ve společnosti, útočil na významné osobnosti města a departementu. Vydával brožury, pamflety a letáky, v nichž nekompromisně kritizoval současnou vládní politiku, morálku, volební reformu, bankroty, církev. V roce 1843 bylo 24 pamfletů vydáno knižně. Některé byly zaměřeny na otázky sociální spravedlnosti a přinášely návrhy, jak zlepšit postavení pracujících (například v pamfletu o vorařích). ^[1]

Kromě své publicistické činnosti napsal dva romány, které vycházely na pokračování v novinách: Můj strýc Benjamin a Belle-Plante et Cornelius. Na základě velkého čtenářského ohlasu byl román Můj strýc Benjamin vydán knižně v Paříži roku 1843 a byl přetiskován v dalších dvou provinčních listech.^[1] Druhý román nemohl být vydáván až do konce kvůli zákazu novin L'Association (rok 1843) a vyšel až v roce 1846, po autorově smrti.

Claude Tillier zemřel dne 12. října 1844 na tuberkulózu, kterou trpěl již od doby své vojenské služby. Je pohřben v Nevers.

Román Můj strýc Benjamin si získal značnou oblibu v zahraničí, kde se dočkal mnoha vydání a překladů. Ve Francii byl dlouhou dobu dostupný jen v omezené míře a teprve ve 20. století se mu dostalo zasloužené pozornosti. V roce 1969 byl podle něj natočen stejnojmenný film, v němž hlavní roli venkovského lékaře vytvořil Jacques Brel. ^[2] Román inspiroval také gruzínského režiséra Georgije Daněliju, který na jeho motivy natočil v roce 1969 film Nebuď smutný!. ^[3] V roce 1973 vznikl televizní film v německo-maďarské koprodukci.

Vydání v češtině (výběr)

• Můj strýc Benjamin, Karel St. Sokol, edice Volné chvíle, 1908

• Můj strýc Benjamin, Přítel knihy, edice Nová knihovna světové literatury, 1927
• Můj strýc Benjamin, Lidová knihovna, 1940.
• Můj strýc Benjamin, Svoboda, edice Světová četba, 1952
• Můj strýc Benjamin, Melantrichova lidová knižnice, 1970

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Claude Tillier na francouzské Wikipedii.

Literatura

• FISCHER, Jan Otokar, aj. Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století. Praha: Academia, 1966. S. 463–466. 

Související články

• Můj strýc Benjamin

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Claude Tillier na Wikimedia Commons
• Autor Claude Tillier ve Wikizdrojích