Claudio Gentile

Claudio Gentile
Osobní informace
Datum narození	27. září 1953 (69 let)
Místo narození	Tripolis, Libye
Výška	178 cm
Hmotnost	71 kg
Přezdívka	Gento [1]
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový obránce (1971–1988) Fotbalový trenér (1998–2014)
Mládežnické kluby
1968–1971 Varese
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1971–1972 1972–1973 1973–1984 1984–1987 1987–1989 → Arona Varese Juventus Fiorentina Piacenza 03400(4) 03400(1) 28300(9) 07000(0) 02000(0)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1975–1984 Itálie 07100(1)
Trenérská kariéra
Roky Klub 1998–2000 2000 2000–2006 2004 2014 Itálie U20 Itálie (asistent) Itálie U21 Itálie (olympijská) Sion
Úspěchy
Olympijské hry 2004 Itálie - trenér Mistrovství světa 1982 Itálie Mistrovství Evropy U21 2002 Itálie U21 - trenér 2004 Itálie U21 - trenér 1. italská fotbalová liga 1974/75 Juventus 1976/77 Juventus 1977/78 Juventus 1980/81 Juventus 1981/82 Juventus 1983/84 Juventus Pohár UEFA 1976/77 Juventus Pohár PMEZ 1982/83 Juventus Pohár PVP 1983/84 Juventus
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Claudio Gentile (* 27. září 1953, Tripolis, Libye) je bývalý italský fotbalový obránce a trenér.

Je považován za jednoho z nejlepších obránců v historii italského fotbalu.^[2] Velkou část fotbalové kariéry spojil s Juventusem, klubem, v němž odehrál jedenáct sezón. Spolu s brankářem Zoffem a hráči Scireou a Cabrinim, tvořili jednu z nejlepších obranných řad v historii fotbalu. Za Bianconeri odehrál celkem 415 utkání a vstřelil v nich 10 branek a vyhrál šest titulů v lize (1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84), dvě výhry v italském poháru (1978/79, 1982/83) a také evropské poháry: UEFA 1976/77 a PVP 1983/84.

Za reprezentaci odehrál 71 utkání a vstřelil v nich 1 gól.^[3]. Z MS 1982 má zlatou medaili.^[4] Na tomto turnaji byl federací FIFA zařazen do all-stars týmu.^[5]

Jako trenér Itálie U21 vyhrál v roce ME U21 2004. Má také bronzovou medaili z OH 2004.

Klubová kariéra

Před Juventusem

V osmi letech se musel s rodiči uprchnout z Libye, kvůli italskému původu.^[6] S fotbalem začal v mládežnické sektoru ve Varese. Sezonu 1971/72 hrál na hostování v Aroně. V následující sezoně již hrál v základní sestavě při každém zápase ve Varese.

Juventus

Po dobře odehrané sezoně, se v létě 1973 se stal novým hráčem Juventusu. Stál 200 milionů lir.^[7] První utkání odehrál Debutoval v prosinci 1973 proti Veroně (5:1), kde hrál na pozici záložníka. Od sezony 1974/75 hraje již jako krajní obránce. Zpočátku tvoří obranu s dalším krajním obráncem Cuccureddu, poté je zaměstnán na pravém křídle, protože Cabrini hrál na levé straně. Poté se do obranné trojky vmědtnal mladý Gaetano Scirea. V téhle sezoně získává první titul. V následující sezoně je v třenicí s trenérem Parolou a dočasně ztrácí své místo v týmu, je nahrazen Tardellim. V sezóně 1976/77 se trenérem stal Giovanni Trapattoni a Claudio se vrátil do základní sestavy. Přispívá k druhému titulu a také k vítězství v poháru UEFA. Za Bianconeri odehrál v 11 sezonách celkem 415 utkání a vstřelil 10 branek. Získal ještě další čtyři tituly (1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84) dva italské poháry (1978/79, 1982/83) a jeden pohár PVP (1983/84).

Fiorentina a Piacenza

V létě 1984, ve věku jedenatřiceti let, opustil Juventus a přestoupil do Fiorentiny.^[8]. Tady hrál tři sezony a odehrál za ni celkem 98 utkání. Největším úspěchem bylo semifinále italského poháru. Když odešel od fialek^[9] strávil několik měsíců bez angažmá a zúčastnil se kempu pro nezaměstnané hráče. V prosinci 1987 byl najat druholigovou Piacenzou. Nastoupil do 20 utkání a pomohl klub zachránit v soutěži. Po skončení sezony se rozhodl ukončit kariéru.^[8]

Hráčská statistika

Reprezentační kariéra

Za reprezentací odehrál 71 utkání a vstřelil 1 branku. První utkání odehrál 19. dubna 1975 proti Polsku (0:0).^[10] Byl na MS 1978, kde odehrál všech sedm utkání, ale zápas o 3. místo prohrál. Také byl na ME 1980. I tady ale skončil na 4. místě. Vše si vynahradil na MS 1982. Odehrál tam kromě semifinále všechna utkání a získal zlatou medaili za vítězství. Poslední zápas odehrál jako kapitán 26. května 1984 proti Kanadě (2:0).^[11]

Statistika na velkých turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	MS 1978	1 zápas ve skupině	2. 6.	Francie	90	0	2:1[12]
		2 zápas ve skupině	6. 6.	Maďarsko	90	0	3:1[13]
		3 zápas ve skupině	10. 6.	Argentina	90	0	1:0[14]
		1 zápas v semifinálové skupině	14. 6.	NSR	90	0	0:0[15]
		2 zápas v semifinálové skupině	18. 6.	Rakousko	90	0	1:0[16]
		3 zápas v semifinálové skupině	21. 6.	Nizozemí	90	0	1:2[17]
		o 3. místo	24. 6.	Brazílie	90	0	1:2[18]
	ME 1980	1 zápas ve skupině	12. 6.	Španělsko	90	0	0:0[19]
		2 zápas ve skupině	15. 6.	Anglie	90	0	1:0[20]
		3 zápas ve skupině	18. 6.	Belgie	90	0	0:0[21]
		o 3. místo	21. 6.	Československo	120	0	1:1 (8:9 na pen.)[22]
	MS 1982	1 zápas v první skupin. fáze	14. 6.	Polsko	90	0	0:0[23]
		2 zápas v první skupin. fáze	18. 6.	Peru	90	0	1:1[24]
		3 zápas v první skupin. fáze	23. 6.	Kamerun	90	0	1:1[25]
		1 zápas ve druhé skupin. fáze	29. 6.	Argentina	90	0	2:1[26]
		2 zápas ve druhé skupin. fáze	5. 7.	Brazílie	90	0	3:2[27]
		Finále	11. 7.	NSR	90	0	3:1[28]

Hráčské úspěchy

Klubové

• 6× vítěz italské ligy (1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84)
• 2× vítěz italského poháru (1978/79, 1982/83)
• 1x vítěz poháru UEFA (1976/77)
• 1x vítěz poháru PVP (1983/84)

Reprezentační

• 2× na MS (1978, 1982 - zlato)
• 1× na ME (1980)

Individuální

• All Stars team na MS 1982
• kandidát na Zlatý míč – nejlepší tým (8. místo v roce 2020)

Vyznamenání

Zlatý límec za sportovní zásluhy (2017)^[29]

Medaile za atletickou statečnost (1982)^[30]

Medaile za atletickou statečnost (1975)^[31]

Trenérská kariéra

Po ukončení fotbalové kariéry se vrátil do Juventusu, kde měl na starost mládež.^[32] . V letech 1991 až 1993 byl manažerem v Leccu.

Později vstoupil do technického sektoru FIGC jako trenér národního týmu hráčů do 20 let. V roce 2000 byl zpočátku zástupcem Trapattoniho na lavičce národního A-týmu a v říjnu téhož roku nahradil Tardelliho, jako trenér reprezentace hráčů do 21 let.^[33] S mládežnickou reprezentantcí byl tři krát na ME U21 (2002, 2004, 2006). Nejlepší turnaj byl v roce 2004, který vyhrál. Byl i na OH 2004, kde bral bronzovou medaili. Po vyřazení ve čtvrtfinále na ME U21 2006 byl nahrazen jiným trenérem.^[34]

V následujících letech netrénoval žádný tým, přestože měl nabítky od Juventusu^[35] i aby vedl Libyi.^[36] V roce 2014 byl angažován Švýcarským klubem FC Sion^[37], jenže po deseti dnech se nedostavil na trénink a byla mu ukončena smlouva.^[38]

Úspěchy

• 3× na ME U21 (2002 - bronz, 2004 - zlato, 2006)
• 1× na OH (2004 - bronz)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Claudio Gentile na italské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Claudio Gentile na Wikimedia Commons
• Claudio Gentile v databázi Olympedia (anglicky)
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil trenéra na Transfermarktu
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)

Související články

• Seznam italských fotbalových reprezentantů

Trenér italské fotbalové reprezentace do 21 let
Předchůdce: Marco Tardelli	2000–2006 Claudio Gentile	Nástupce: Pierluigi Casiraghi