Codex gigas

Codex gigas
Původní název	Codex Gigas
Jazyk	latina
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Codex gigas je největší rukopisná kniha (kodex) světa. Byla pravděpodobně napsána počátkem 13. století v podlažickém klášteře v Podlažicích u Chrudimi. Bývá označována latinsko-řecky Codex gigas (v překladu „Obrovská kniha“), počeštěně Kodex gigas, nebo podle výjimečného vyobrazení ďábla také jako Ďáblova bible, švédsky Djävulsbibeln^[1]. Dále je, či dříve byla, také označována jako Codex giganteus, Liber pergrandis či Gigas librorum.^[1] Záměrem autora bylo shrnout veškeré vědění do jediného díla, vytvořit jakousi „knihovnu v jediné knize“.

Codex gigas je svázán v dřevěných deskách potažených světlou kůží, opatřených kovovým zdobením. Rozměr desek je 920×505×220 mm. Původně obsahoval 320 pergamenových listů (tj. 640 stran) o velikosti 890×490 mm. Osm listů bylo vyříznuto, není známo kdy, kým a proč. Odstraněné listy pravděpodobně obsahovaly řeholní pravidla benediktinského řádu. Hmotnost celého kodexu je 75 kg^[2] a odhaduje se, že na výrobu potřebného pergamenu bylo spotřebováno 160 kůží oslů či mezků.^[1]

Kodex patrně vznikl v klášteře Podlažice u Chrudimi. Záznamy v kodexu končí rokem 1229. V roce 1245 byl kodex zastaven cisterciáckému klášteru v Sedlci. Pavel Bavor z Nečtin (1290 až 1332) jej roku 1295 odkoupil pro břevnovský klášter. V letech 1477–1593 se kodex nacházel v klášteře v Broumově. V březnu 1594 byl převezen do Prahy, kde se stal součástí sbírky císaře Rudolfa II.^[1]

Na konci třicetileté války, v roce 1648, se švédské armádě podařil nečekaný přepad Prahy (dobyli však pouze levobřežní část), při němž ukořistili a odcizili poklady veliké hodnoty – mimo jiné i obsah Rudolfovy kunstkomory, jež byla odvezena do Stockholmu. Rukopis je od té doby uložen v Královské knihovně ve Stockholmu a přes opakované snahy se nepodařilo získat jej od Švédska zpět. Od září 2007 do března 2008 byl zapůjčen na výstavu v pražském Klementinu.

Nedaleko místa svého vzniku, v expozici Městského muzea v Chrasti je připomenut alespoň maketou.^[3]

Celý rukopis je napsán latinsky. Jeho obsahem je větší množství různých textů, které lze rozdělit do desíti skupin:^[4]

• text bible v latinském překladu (Starý a Nový zákon) v poněkud jiné podobě, než jsme zvyklí z moderních překladů (pořadí jednotlivých knih je poněkud jiné, jsou zde obsaženy i deuterokanonické texty jako např. kniha Báruch)
• Josephus Flavius – oba jeho spisy z oblasti historie – tj. Židovské starožitnosti a Židovská válka
• Isidor ze Sevilly – kopie jeho monumentální encyklopedie zvané Etymologie
• několik drobnějších spisů s lékařskou tematikou, podle kterých se v této době vyučovala medicína a které souvisí především s činností tzv. salernské lékařské školy – například:
  • úvod (Isagoge) do lékařské problematiky, který je vlastně latinským překladem spisu Masá'il fi t-tibb arabského učence Hunajna ibn Isháqa (9. stol.), který přeložil Konstantin Afričan v 11. století
  • Liber de oculis – tj. spisek oftalmologický od stejného autora přeložený stejným překladatelem
• vyznání hříchů
• obranná zaklínadla pro vyhánění démonů (strany na zčernalém pergamenu)
• Kosmova kronika česká
• kalendář s nekrologiem, seznam bratří podlažického kláštera
• strana s hlaholskou a cyrilskou abecedou
• dalších padesát drobných poznámek, které byly do kodexu zapsány dodatečně ještě během středověku ale i později

Kodex obsahuje iluminace červené, modré, žluté, zelené a zlaté barvy, iniciály jsou velmi bohaté, často přes celou výši stránky. Značně poutavé jsou spirálovitě zdobené vzory, z nichž vyrůstají různé květinové výhonky. Stylově se jedná o klasickou ukázku románského knižního malířství. Na celém díle fascinuje jeho jednota, ráz písma je beze změny téměř v celém rozsahu, bez vlivu stárnutí písaře, nemocí, počasí či nálad. Možnost, že rukopis vznikl v rámci písařské dílny, je minimalizována absencí odlišných rukopisů. Odlišné rukopisy jsou znatelné pouze na stranách 216–224 (přepis jedné z dvaceti etymologií od Isidora ze Sevilly) a stranách 305–311 (kalendář s nekrologem). Veškeré údaje o vzniku díla a autora v knize chybí.^[1]

Na listu označovaném číslem 289 (podle serveru Manuscriptorium.com) či 290 (podle stránek Švédské národní knihovny) je na jinak prázdné stránce naprosto unikátní vyobrazení ďábla, o velikosti skoro 50 cm. Několik předchozích listů je napsáno inverzně na tmavém podkladu a má charakter velmi ponurý (kromě vyobrazení nebeského města), hodně odlišný od celého zbytku kodexu.

Podle legendy v klášteře žil mnich, který zhřešil. V roce 1212 se vydal spolu s královskou výpravou Přemysla Otakara I. do Basileje, aby od Fridricha II. přijal Zlatou bulu sicilskou. Tam se seznámil s jedním tajemným mágem, Michaelem Scottem. Ten ho údajně zasvětil do temné magie a uctívání Satana. Po jeho návratu do Podlažic se ale o jeho satanistických rituálech dozvěděl opat, a aby se provinilý mnich vyhnul přísnému trestu zazdění zaživa, slíbil, že napíše za jedinou noc největší knihu, obsahující všechny vědomosti světa. Dostal veškerý potřebný materiál a pustil se do díla. O půlnoci mu bylo jasné, že úkol nemůže zvládnout, a zaprodal svoji duši ďáblu. Ten za něj celé veledílo sepsal, biblické pasáže ovšem s velkým sebezapřením, odporem a nechutí. Je zajímavé, že kniha obsahuje také řadu zaklínadel, např. pro vyléčení, vypátrání zloděje apod., ale ne pro vymítání ďábla, ačkoli Benediktinský řád exorcismus prováděl. Mnich pouze z vděčnosti přidal ďáblův obrázek, který je na straně 290 a vyobrazuje ho zde opravdu netradičně.

I přes tuto legendu o svém sepsání se Codex gigas dlouho užíval, četl a studoval různými učenci a nebyl nikdy předmětem šetření inkvizice.^[1]

Legenda i kodex hrají podstatnou roli ve filmu Ďáblova lest.

• BÁRTL, Stanislav; KOSTELECKÝ, Jiří. Ďáblova bible. Tajemství největší knihy světa. Praha: Paseka, 1993. ISBN 80-85192-64-0. 
• BOLDAN, Kamil et al. Codex gigas - Ďáblova bible: tajemství největší knihy světa. Praha: Národní knihovna ČR, 2007. 121 s. ISBN 978-80-7050-532-8.
• BOLDAN, Kamil et al. Codex gigas - The Devil’s Bible: the secrets of the world’s largest book. 1st ed. Prague: National Library of the Czech Republic, 2007. 121 s. ISBN 978-80-7050-533-5.
• CHARVÁT, Petr. Podlažické sestry dvanáctého století v zápisech Codexu Gigas. Archeologie východních Čech. 2015 [vyšlo 2017], sv. 10, s. 99–105, čes. a angl. res.
• VLČEK, Pavel; SOMMER, Petr a Dušan FOLTÝN. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1998, str. 258–259, heslo Chrast-Podlažice. ISBN 80-85983-17-6.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Codex gigas na Wikimedia Commons
• Codex gigas - online na Manuscriptorium (s vodoznaky) Archivováno 23. 8. 2020 na Wayback Machine.
• Codex gigas - online na World Digital Library
• Codex gigas ve Švédské královské knihovně – česky (obsahuje méně informací) a anglicky (obsahuje více informací, zvláště o obsahu)
• Codex gigas, jeho obsah a funkce^{[nedostupný zdroj]}, Zdeněk Uhlíř
• Vladimír Novotný - Velikonoce a Codex gigas (Záznam schůzky Kosmologické sekce České astronomické společnosti ze 14. 8. 2017, s přednáškou Ing. Vladimíra Novotného)
• iDnes: Ďáblova bible se po 360 letech vrátí do Česka
• aktualne.cz: Vzácná Ďáblova bible se vrátí do Čech. Na čas
• iDnes: Ďáblova bible přijela s policejním doprovodem
• Osmý div světa aneb Tajemství Ďáblovy bible – 1. díl seriálu Karla Moudrého (* 24. 12. 1947, † 22. 3. 2009)