Coleman Hawkins

Coleman Hawkins
Coleman Randolph Hawkins, foto: William P. Gottlieb
Coleman Randolph Hawkins, foto: William P. Gottlieb
Základní informace
Rodné jménoColeman Randolph Hawkins
Přezdívka„Hawk“ nebo „Bean“
Narození21. listopadu 1904
St. Joseph
PůvodUSA Saint Joseph, Missouri
Úmrtí19. května 1969 (ve věku 64 let)
New York
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníWoodlawn Cemetery
Žánryjazz, swing, bebop
Nástrojetenorsaxofon
Příbuzná témataBen Webster, Max Roach
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Coleman Randolph Hawkins (21. listopadu 1904 – 19. května 1969) byl jazzový tenorsaxofonista. Je považován za průkopníka hry na tenor saxofon, ne proto, že by byl první, ale pro jeho signifikantní způsob a styl improvizace. Byl prvním, kdo se nesnažil „pouze“ imitovat hru na klarinet. Přestože je známý především jako swingový hráč, přispěl výrazně i k rozvoji bebopu ve 40. letech. Jeho styl se vyznačoval plným tónem a rychlým vibratem. Byl věhlasný „baladista“. Jeho typické „arpeggiové“ intimní pasáže kontrastovaly s agresivní energií v rychlejších tempech.

Hudební publicista E. Berendt o něm napsal: „Před ním bylo několik jazzových saxofonistů, tenorsaxofon ale stále nebyl považován za významný jazzový nástroj.“ S Hawkinsem je silně spojen vývoj swingu a bigbandová éra. Hawkins začal profesionálně hrát začátkem 20. let 20. století, ale stál také u vzniku bebopu ve čtyřicátých letech 20. století. V padesátých a šedesátých letech patřil k avantgardním jazzovým hudebníkům.

Životopis

Dětství

V dětství hrál na klavír a violoncello, na saxofon začal hrát v devíti letech a velmi záhy se z něj stal profesionální hráč. Současně se střední školou Topeka High School studoval také harmonii na Washburn Collage.

20. a 30. léta

Během 20. spolupracoval s lidmi jako Mamie Smith, Herb Flemming, Fletcher Henderson, Louis Armstrong nebo Benny Goodman a stal se saxofonovou hvězdou. Na začátku 30. let přijal pozvání do orchestru Jacka Hyltona a několik let s nimi objížděl Evropu jako sólista. V této době se v Americe obrátila pozornost k ostatním tenorovým saxofonistům, jako Lester Young, Chu Berry a další. Hawkins se však rychle vrátil do světel reflektorů, obohacením svého dřívějšího stylu. V tomto období vznikla mimo jiné například slavná nahrávka Body and Soul.

40. a 50. léta

Na začátku 40. let krátce vedl svůj vlastní big band, ale brzy se uchýlil k menším tělesům. Vedl například soubor, jehož nahrávka z roku 1944 je považována za bebop, ve kterém účinkoval mimo jiné například Dizzy Gillespie. Krátce nato vznikla řada dalších bopových nahrávek s různými soubory, na nichž spolupracoval mimo jiné Thelonius Monk, Sir Charles Thompson, Billy Taylor a mnoho dalších. Jistou dobu spolupracoval také s Jazz at the Philharmonic. V 50. letech se odchýlil od své moderně se vyvíjející dráhy a vrátil se k „mainstreamovému“ jazzu. Objevoval se v tradičních souborech s hudebníky jako Roy Eldridge, Ben Webster… K modernímu se jazzu se vrátil nahrávkou Monk’s Music s Theloniem Monkem a Johnem Coltranem v roce 1957.

1960-1969

V 60. letech se hojně objevoval v klubu Village Vanguard v Manhattanu. Participoval v klíčovém dokumentu Maxe Roache We Insist!, který odrážel vazby mezi jazzem a hnutím za občanská práva, které probíhalo v tomto desetiletí. Dostal dlouho žádanou příležitost spolupracovat s Dukem Ellingtonem, konkrétně na albu Duke Ellington meets Coleman Hawkins, po boku Johnyho Hodgese, Lawarence Browna a dalších. Dále pak vzniklo album se Sonnym Rollinsem Sonny Meets Hawk. Krátce po této rušné epizodě jeho života začal Hawkins trpět depresemi, propadl alkoholu a nahrávání začalo ubývat. Jeho poslední nahrávka je z roku 1967. Zemřel roku 1969 v Wickersham Hospital v Manhattanu na onemocnění jater. Zanechal po sobě ženu Dolores a tři děti.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Coleman Hawkins na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce