Colloredové

Colloredové z Wallsee
Erb rodu Colloredo
ZeměItálieItálie Itálie
České královstvíČeské království České království
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Tituly
  • Hodnostní korunka náležící titulu svobodný pán 1588 svobodní páni (Rakousko)
  • Hodnostní korunka náležící titulu svobodný pán 1591 svobodní páni von Wallsee (Říše)
  • 1711 titul vysoce urozený (Hoch- und Wohlgeboren)
  • Hodnostní korunka náležící titulu hrabě 1724 hrabata (Říše)
  • Hodnostní korunka náležící titulu kníže 1763 knížata – dědičný knížecí stav pro prvorozeného syna (České království)
  • Hodnostní korunka náležící titulu kníže 1763 knížata – dědičný knížecí stav pro prvorozeného syna (Říše)
  • 1825 titul Jasnost (Durchlaucht)

Rok založení11. století (v Čechách od 17. století)
Větve rodu
  • Colloredové
  • Asquilinova († 1693)
  • bernardovská
  • mantovská († 1813/1815)
  • česká († 1859)
  • Weikardova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Colloredové (později Colloredové z Wallsee[pozn. 1][pozn. 2] a Colloredo-Mansfeldové) jsou starý italsko-rakouský rod. Do českých zemí přišli během třicetileté války. Svůj původ odvozují od rodu pánů z Waldsee.

Historie

Colloredo-Waldsee

(c) iw3rua, CC BY-SA 3.0
Hradní věž bývalého hradu Mels u Colloredo di Monte Albano (Torre del Castello di Mels)
Zámek Colloredo v centru městečka Colloredo di Monte Albano (r. 1967)
Zámek Dobra (německy Schönfeld, slovinsky Dobrovo, nyní součást (občiny Brda)
Pohled na ves Fojana (německy Bertoldsdorf, italsky Fleana, nyní součást občiny Brda) s kostelem sv. Floriána

Nejstarším známým předkem budoucího rodu Colloredů byl Albanus z Waldsee, družiník císaře Oty I., s kterým v roce 962 táhl do Itálie. Jeho synové Liebhard (Heliabordus / Liabordo) a Jindřich (Henricus / Heinrich) doprovázeli o několik let později římského krále Konráda II. při jeho cestě do Říma, kde byl v roce 1027 korunován papežem Janem XIX. císařem Svaté říše římské. Bratr Jindřich se vrátil s císařem do Německa, kde rodová větev pánů z Waldsee Reinprechtem a jeho dcerou Barborou (provdanou von Schaumburg) vymřela. Heliabordus zůstal v Itálii. V roce 1025 mu aquilejský patriarcha Poppo dal lénem místohrabství ve Furlansku s hradem Mels.[3]

Glizojův syn Vilém z Waldsee a Melsu († 1303) prodal na počátku 14. století Venzone, a jelikož v té době nevlastnil žádné sídlo, které by jeho rodině poskytovalo bezpečí, požádal patriarchu Ottobuona de Razzi o svolení k výstavbě nového rodového sídla na panství Mels a to na výšině nedalo vsi Colloreda. Povolení obdržel 14. prosince 1303 pod podmínkou, že nový hrad (gossitudinis Domini Guilelmi in Villa Colloreto Domum) bude lénem kostela v Aquileji (Basilica di Santa Maria Assunta). Ves byla pravděpodobně pojmenována podle tehdejšího okolního lískového porostu a lískového houští (latinsky Coryletum).[4][5]

Název hradu Colloredo převedl Vilém také na svůj rod, aby jej odlišil od dosavadních větví se sídli na hradě Albana (Castello di Albana, nyní součást obce Prepotto)[6] a hradě Prodolone (Castello di Prodolone),[7] (nyní součást obce San Vito al Tagliamento).[8] Následně pak existovaly tři rodové větve: Mels-Albana, Mels-Prodolone a Mels-Colloredo.[9][10]

Asquinova větev Colloredů

Asquino I., prvorozený syn Viléma (Guglielmo) visconta z Melsu a pána z Venzone a Colloreda, se oženil s Amorosou, dcerou Asquina z Varmo (Vildivar) a Persu.[pozn. 3] Z manželství pošli 4 synové, z kterých zanechal potomstvo jen Nicolaus (r. 1385) a to syny: 1. Heinricha, 2. Johanna, 3. Adalricha a 4. Asquina II; Johann zemřel bezdětný, Heinrich měl syna Otu († bez potomků) a Wilhelma (Viléma) II., jehož syny byli Heinrich II. a Anton († bez potomků); Adalrichovým synem byl Nicolaus III., jehož syny byli Pantaleone II. (bezdětný) a Asquino II., který po sobě zanechal syny: 1. Fiorina († svobodný); 2. Jakoba († svobodný); 3. Nicolause II., jež měl syny Bertina a Aldigeria, přičemž Bertinův rod žil ještě po dvě generace, Aldigerio po sobě zanechal jen jednoho syna Anton II. († 1500 svobodný); 4. Johanna III., jehož potomstvo se během osmi generací rozrostlo do několika rodových větví a kolem roku 1700 Ludvíkem IV. vymřelo po meči. Ludvíkova dcera Maria Josepha Colloredo se provdala za Norberta Ernesta hraběte Liebsteinsky z Kolowrat;[11] 5. Friedricha II., jehož potomstvo získalo statky jejich příbuzných pánů z Waldsee, šlechtické hodnosti, privilegia a zřídilo si sídlo v Rakousku a Čechách.[12]

Z manželství Friedricha II. pošli synové: 1. Johann Baptist, jehož syn Vicardo zemřel bezdětný († 1568); 2. Ludwig, který měl dva syny: Thomase a Augustina (oba svobodné); 3. Johann III., jehož syn Anton IV. nezanechal potomky; 4. Friedrich III., který byl r. 1511 zavražděn (Savorgnan) a jehož syny byli: 1. Hieronymus I. († svobodný); 2. Johann V. († svobodný); 3. Mario, který byl r. 1586 hejtmanem Gemony (nyní Gemona del Friuli) a zanechal po sobě syny: 1. Hieronyma II.; 2. Livia; 3. Sillu; 4. Fulvia; 5. Friedricha IV.; 6. Lelia; 7. Ludvíka II. († 1598).[12]

Tři ze synů Maria (Marzio) z Colloreda dosáhli na rakouském dvoře významného postavení: 1. Fridrich IV., komorník císaře Ferdinanda I. a vyslanec na anglickém dvoře královny Alžběty, jež získal léno Dobra (Schönfeld, též Dobrovo) se vsí Flojanou (Bertoldsdorf, též Fojana, Fleana) a Cosarnem (nyní Kozarno); 2. Lelio, rytíř a komtur Maltézského řádu a kapitán kavalérie; 3. Ludvík II., ministr císaře Rudolfa II.; přičemž Ludvík II. a jeho bratr Lelio byli přijati do šlechtického stavu v hodnosti svobodných pánů na Gorizii (Görz) a uznáni se všemi privilegii potomky pánů z Waldsee. Císař Rudolf II. dne 19. března 1588 Fridrichovi, Leliovi a Ludvíkovi a všem ostatním členům z větve Asquina šlechtický stav potvrdil a dekretem z 31. července 1591 jim udělil dědičný titul říšských svobodných pánů (barona) s predikátem z Waldsee a potvrdil užívání tohoto rodového erbu.[13][pozn. 4]

Ludvík III. hrabě z Colloreda a Waldsee (1631–1693), syn Jeronýma IV. (1582–1638), se 20. srpna 1661 oženil s Marií Susannou Eleonorou hraběnkou z Zinzendorfu a Pottendorfu (1644–1704). Z manželství pošla jediná dcera Marie Josepha Antonie hraběnka z Colloreda a Waldsee (15. červenec 1672–1736 St. Pölten), jež se provdala za Leopolda Philippa knížete de Montecuccoli (1662–1698).[15] Manželství zůstalo bezdětné.

Marie Josepha Antonie kněžna de Montecuccoli zdědila v roce 1673 po svém otci hraběti Ludvíku III. Colloredovi z Waldsee česká panství Dymokury a Smidary, dům ve Vídni a na předměstí zahradu. Po soudní při (1701–1704) musela část dědictví postoupit příbuznému Jeronýmovi IV. z Vicartovy větve. Fideikomisní panství Opočno a Počernice, dolnorakouské alodiální panství Staatz se dvorcem Siebenhirten (nyní část obce Mistelbach) a Velim (Föllim, nyní část obce Poysdorf) tak obdržel Jeroným IV. hrabě z Colloreda a Waldsee (1674–1726). Kamilovi IV. (1712–1797) z Bernardovy větve odkázala po otci zděděná léna Dobra (německy Schönfeld, italsky Dobra, slovinsky Dobrovo, nyní Občina Brda) a Floyana (německy Bertoldsdorf, italsky Fleana, slovinsky Fojana, nyní Občina Brda), která Kamil kvůli dluhům prodal bratrovi Karlovi Ludvíkovi.[16]

Vicartova větev Colloredů

Santa Sofia s palácem, v držení Colloredů 1615–1794

Jeroným /Girolamo IV. Colloredo z Waldsee (1674–1726), syn Ferdinanda /Federica (1635–1689),[17] přeložil sídlo své rodiny do Rakouska a Čech, v roce 1723 získal se svým bratrem Rudolfem (1676–1750) dědičný úřad nejvyššího zemského stolníka (jídlonoše) Českého království (Obersterbland-Truchsess des Königreiches Böhmen) a stal se zakladatelem knížecí linie Colloredo-Mansfeld. S chotí hraběnkou Janou Karolínou Kinskou (1675–1755)[18] měl čtyři syny: Karla, rytíře a komtura Řádu německých rytířů, čestného majitele a plukovníka rakouského pěšího pluku, polního maršálka a zplnomocněného ministra v Rusku, Anglii a Flandrech; Filipa, klerika, jež zemřel v 19 letech v Římě; Antona, velkopřevora v Čechách, vrchního majitele rakouského pěšího pluku a maršála císařovny Marie Terezie a Rudolfa Josefa I.

Rudolf Josef I., rytíř zlatého rouna, skutečný tajný rada a konferenční ministr, nejvyšší komoří, dědičný nejvyšší zemský stolník v Čechách a říšský vicekancléř byl 29. prosince 1763 povýšen do říšského knížecího stavu s titulem urozeného pána a 24. prosince 1764 mu byl knížecí titul udělen dědičně v primogenituře. S chotí Marií Gabrielou ze Starhembergu měl čtyři syny: Hieronyma, salcburského knížete-arcibiskupa, vicekancléře Svaté říše římské a vyslance u Svatého stolce; Josefa, rakouského polního maršála; Václava, komtura Řádu německých rytířů, rakouského polního maršála a ministr války; a Františka Gundakara, říšského vicekancléře a vrchního komisaře u Říšské soudní komory a který se oženil s hraběnkou Maria Isabellou z Mansfeldu.[19]

  • 12. květen 1623: císař Ferdinand II. udělil titul „Wohlgeboren“ (Vysokorodný) Leliovi, Jeronýmovi a Rudolfovi z Colloreda
  • 10. května 1624: císař Ferdinand II. povýšil do hraběcího stavu Rudolfa a Jeronýma z Colloreda hrabata z Waldsee a pány z Dobry (Schönfeld /Dobrovo) a Flegny (Flojana/Bertoldsdorf)
  • 12. července 1646: český inkolát pro hraběte Horáce II. z Colloreda (1568–1646)
  • 20. března 1666: moravský inkolát v panském stavu pro Ludvíka III. z Colloreda hraběte z Waldsee († 1693)
  • 14. září 1671: český inkolát pro Ferdinanda (1635–1689) a Mikuláše z Colloreda hraběte z Waldsee
  • 7. prosince 1694: český inkolát pro hraběte Jeronýma IV. z Colloreda (1674 - 1726)
  • 27. února 1711: udělení titulu urozený pán (Hochwohlgeboren) bratrům Jeronýmovi IV. (1674–1726) a Rudolfovi (1676–1750) hrabatům z a na Colloredu, svobodným pánům z Waldsee, Opočna, Tloskova (Floskau) a Stožce (Staatz)
  • 27. května 1715: moravský inkolát v panském stavu pro Jeronýma IV. hraběte z a na Colloredu (1674–1726)
  • 24. prosince 1763: udělení říšského knížecího stavu a titulu urozeného pána, knížecí stav dědičný v primogenituře pro Rudolfa Josefa I. hraběte zu Colloredo (1706–1788)[13]

Do Čech přišli v 17. století RudolfJeronýmem a získali zde majetek i postavení mezi českou šlechtou. Jeroným bojoval po boku Valdštejnůbitvě u Lützenu a po smrti generalissima Valdštejna ztratil Slezsko, za což byl potrestán, později však byl omilostněn. Zemřel při další prohrané bitvě přímo ve válečné vřavě roku 1638.

Velkopřevor maltézského řádu a zemský velitel císařského vojska v Čechách, Rudolf Colloredo (1585–1657), v roce 1648 ubránil Prahu před Švédy a po válce zde zůstal natrvalo.

V roce 1763 povýšil císař František I. Štěpán do říšského hraběcího stavu Rudolfa Josefa, který působil v císařské ministerské radě. Vrchní velitel benátského vojska, Jan Colloredo, bojoval ve třicetileté válce, padl na Krétě při bojích s Turky roku 1649.

Colloredo-Mansfeldové

Colloredo-Mansfeldský palác v Praze

Antonín Theodor se roku 1760 stal maršálem a v letech 1777–1811 prvním olomouckým arcibiskupem. František de Paula Gundakar I. (1731–1807) si vzal Marii Izabelu, hraběnku Mansfeldovou, díky níž získal mimo jiné panství Dobříš, Obořiště a později ještě zdědil NepomukZelenou Horu. On i jeho potomci užívali jména Colloredo-Mansfeld.

Další příslušníci rodu převážně působili v armádě či ve státních službách. Jeroným Mansfeld (1842–1881) byl například rakousko-uherským politikem a předlitavským ministrem zemědělství.[20][21]

Část rodiny se po roce 1918 vystěhovala do USA. Franz Ferdinand Colloredo-Mansfeld (1910–1944) se roku 1941 přihlásil jako dobrovolník do britské armády a roku 1944 padl jako stíhač RAF.

V září 1939 se Jeroným Colloredo-Mannsfeld (1870–1942) připojil k Národnostnímu prohlášení české šlechty, stejně jako jeho synové Josef (1910–1990), Jeroným (1912–1998) a Weikhard (1914–1946, ten se zúčastnil už první deklarace 17. září 1938).[22] V roce 1942 byli všichni členové rodu, včetně těch žijících v zahraničí, prohlášeni za „nepřátele říše“ a veškerý jejich majetek v Čechách a Rakousku byl zabaven Německou říší.

Rodový majetek v Rakousku byl Colloredo-Mannsfeldům navrácen již v roce 1948, zatímco v České republice teprve po roce 1990, kdy v rámci restitucí získala rodina zpět část svého někdejšího majetku (zámky v Dobříši a ve Zbirohu a přibližně 20 000 ha lesů a rybníků), který jim byl již podruhé vyvlastněn při vysídlení německého obyvatelstva po druhé světové válce.

Současnost a restituce

Letecký pohled na zámek Dobříš a přilehlý rybník
Letecký pohled na zámek Dobříš a přilehlý rybník
Brána zámku Dobříš
Brána zámku Dobříš
Majetek Colloredo-Mannsfeldů; přírodní rezervace Hradec
Majetek Colloredo-Mannsfeldů; přírodní rezervace Hradec
Dobříš, rybník Papež, součást majetku
Dobříš, rybník Papež, součást majetku
Hájovna Jelení Palouky u Malého Chlumce
Hájovna Jelení Palouky u Malého Chlumce
Zámek Opočno, bývalé rodové sídlo, dnes předmětem restitučního sporu
Zámek Opočno, bývalé rodové sídlo, dnes předmětem restitučního sporu
Rodný dům Františka Kupky, dnes české sídlo Kristiny Colloredo-Mansfeld
Rodný dům Františka Kupky, dnes české sídlo Kristiny Colloredo-Mansfeld

Dobříš

Členové rodu v současnosti žijí převážně v zahraničí. Střídavě také v Česku žije Jerome Colloredo-Mannsfeld (* 1949), a sice právě na zámku v Dobříši, který rod získal v rámci restitucí v roce 1998 zpět do vlastnictví. Dobříšské pozemky byly vydány stejným dílem Jeromovi a jeho sestřenici Kristině, dceři Josefa Colloredo-Mansfelda († 1990) v roce 2006. V dobříšském zámku dnes sídlí dvě muzea a hotel s restaurací.[23]

Zbiroh

Rod uplatňoval restituční právo na zámek Zbiroh. Zámek byl Jeromovi Colloredo-Mansfeldovi vrácen již v roce 1990, ten jej však vzápětí prodal zpět českému státu.

Opočno

Podrobnější informace naleznete v článcích Kristina Colloredo-Mansfeldová a Opočno (zámek).

O někdejší majetek opočenské větve rodu se vedou vleklé restituční spory. V roce 1991 byly Kristině Colloredo-Mansfeldové a jejímu bratranci Jeronýmovi v restituci vráceny lesy a nemovitosti s výjimkou opočenského zámku. Právě ten je od té doby předmětem restitučního sporu, který je veden ve dvou soudních procesech: jednak o zámek samotný, který skončil roku 2020 u Ústavního soudu a o rok později u Evropského soudu pro lidská práva, oba soudy rozhodly ve prospěch českého státu. Druhý proces, o mobiliář zámku Colloredo-Mansfeldové v roce 2023 vyhráli, ale stát se nejspíše odvolá. Dále roku 2000 bylo Colloredo-Mansfeldům navráceno 68 obrazů ze zámecké expoxice. [24]

Příbuzní

Byli spojeni s Černíny z Chudenic, Auerspergy, Mansfeldy, Kolowraty, Collalty (et San Salvatore).

Erb

Původní erb hrabat z Colloreda byl štít v jehož černém poli bylo stříbrné břevno, později na břevno přidali císařského orla. Jako knížata pozměnili svůj znak, který byl čtvrceným štítem s původním znakem uprostřed. Do jednotlivých částí umístili erby dalších rodů.

Pravopis Mannsfeld a Mansfeld

Zámek Gstatt v Rakousku

Rodina knížat a hrabat Mansfeldů, případně rodu Mansfeld-Fondi se původně psala s jedním n. U příležitosti sňatku Františka Gundakara Colloreda (1731–1807) s Marií Isabelou Mansfeldovou, poslední příslušnicí rodu, byla v roce 1789 vyhotovena listina o sjednocení jména Colloredo-Mannsfeld, v níž bylo jméno Mansfeld chybně uvedeno se dvěma n. Přestože se jednalo o zjevnou chybu, od té doby je jediná oficiální a správná verze Mannsfeld.

Existuje ovšem jedna výjimka. Josef III. (1910–1990) se s ohledem na historickou pravdu začal psát s jedním n a tak to také zanesl v emigraci do svých dokumentů. Proto se také jeho dcera Kristina, která se po rozvodu vrátila k dívčímu příjmení, píše Colloredo-Mansfeldová s jedním n. Kromě ní a jejích potomků se všichni členové rodu píší Colloredo-Mannsfeld.[25]

Význačné osobnosti rodu

Linie Waldsee/Wallsee

Linie Waldsee-Mels

Linie Man(n)sfeld


Odkazy

Poznámky

  1. Pánové z Walsee (také z Wallsee, Walchsee, Walse, Walsse, Wallssee, Waldze, původně z Waldsee, italsky Valsa) pocházeli ze Švábska z Bad Waldsee (See der Walschen/Welschen). Název obce je odvozen z germánského označení pro Římany Welsche nebo Walsche, v pozdější němčině a ještě ojediněle dnes se slovo Welschen používá k označení románských národů zejm. Italů – česky Vlaši. V matrikách města Opočna se však uvádí Colloredo Waldsee.[1]
  2. K tvaru „Walsee“ je v časopise „Zeitschrift für Baiern und die angränzenden Länder“ z roku 1816 poznámka, že správnější je tvar „Waldsee“, leč se vztahuje k malému hrabství Waldsee, k hradu a městečku Waldsee, které je obklopeno též jezerem Waldsee.[2]
  3. Pers je malé městečko, které je součástí obce Majano v provincii Udine. Kdysi zde stával stejnojmenný hrad.
  4. Okněžněné hrabství Gorice a Gradiška: Johann hrabě von Ortenburg prodal v roce 1591 zámek Dobra a zboží ve vsi, zboží Flojana a Cosarna, zboží S. Martino, Quisca, Gardina atd. Fridrichovi svobodnému pánu z Colloredo-Waldsee. V roce 1785 držel jurisdikci Albona s obcemi Albona a Slabnico; jurisdikci Nosna; jurisdikci Selosenchia; jurisdikci Vedrignano a jurisdikci Dobra „Karel hrabě z Colloreda“.[14]

Reference

  1. Matrika č. 136-00004, s. 94. vychodoceskearchivy.cz [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-26. 
  2. ÖNB-ANNO - Zeitschrift für Baiern und die angränzenden Länder, 1816, Heft 1, Seite 43 (37): Hieronymus Graf von Colloredo. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-09-20]. Dostupné online. 
  3. Giovanni Battista di Crollalanza: Das Adelsgeschlecht der Waldsee-Mels und insbesondere der Grafen von Colloredo: historisch-genealogische Denkwürdigkeiten, K.K. Hofbuchhandlung Wilhelm Frick, 1889, 1. kapitola.
  4. Giovanni Battista di Crollalanza: Das Adelsgeschlecht der Waldsee-Mels und insbesondere der Grafen von Colloredo: historisch-genealogische Denkwürdigkeiten, K.K. Hofbuchhandlung Wilhelm Frick, 1889, s. 70.
  5. Meaning of coryletum (coryleta, coryleti, coryletis, coryleto, coryletorum, coryleti) in Latin-English dictionary. worldofdictionary.com [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. 
  6. Castello di Albana (Prepotto). consorziocastelli.it [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. 
  7. Castello di Prodolone. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  8. Prodolone (mapa). Mapcarta [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. (německy) 
  9. Giovanni Battista di Crollalanza: Das Adelsgeschlecht der Waldsee-Mels und insbesondere der Grafen von Colloredo: historisch-genealogische Denkwürdigkeiten, K.K. Hofbuchhandlung Wilhelm Frick, 1889.
  10. Familiengeschichte - Colloredo-Mannsfeld. www.colloredo-mannsfeld.com [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-16. 
  11. Maria Josepha Colloredo. de.rodovid.org [online]. [cit. 2021-10-08]. Dostupné online. 
  12. a b Giovanni Battista di Crollalanza: Das Adelsgeschlecht der Waldsee-Mels und insbesondere der Grafen von Colloredo: historisch-genealogische Denkwürdigkeiten, K.K. Hofbuchhandlung Wilhelm Frick, 1889, s. 136–140.
  13. a b Giovanni Battista di Crollalanza: Das Adelsgeschlecht der Waldsee-Mels und insbesondere der Grafen von Colloredo: historisch-genealogische Denkwürdigkeiten, K.K. Hofbuchhandlung Wilhelm Frick, 1889, s. 140–145.
  14. Erläuterungen zum Historischen Atlas der österreichischen Alpenländer. 1. Abteilung: Die Landgerichtskarte. Teil 4, 1: Kärnten, Krain, Görz und Istrien. Kärnten, Görz und Gradizca von Jaksch, August von; Pirchegger, Hans; Wutte, Martin; Hauptmann, Ludmil, Mell, Anton, 1914, s. 283–284.
  15. Family tree of Maria Josepha Antonia von Colloredo. Geneanet [online]. [cit. 2021-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Monika Prüller, Karl Gutkas: Das Karmelitinnenkloster "Unsere Liebe Frau vom Berge Karmel" zu St. Pölten (1706–1782), Selbstverlag des NÖ Instituts für Landeskunde, 1992, s. 24–25.
  17. Monatsblatt des Heraldisch-Genealogischen Vereines „Adler“, Volume 4, Seite 393 (405): Ferdinand a jeho choť Felicitas hraběnka von Rabatta. [s.l.]: Druck von Carl Gerold & Sohn, 1900 Dostupné online. (German) 
  18. Gräfin Johanna Caroline Kinsky von Wchinitz und Tettau b. 27 Jul 1675 Praha, Böhmen d. 23 Feb 1755 Wien, Österreich: Geneagraphie - Families all over the world. www.geneagraphie.com [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. 
  19. Giovanni Battista di Crollalanza: Das Adelsgeschlecht der Waldsee-Mels und insbesondere der Grafen von Colloredo: historisch-genealogische Denkwürdigkeiten, K.K. Hofbuchhandlung Wilhelm Frick, 1889, s. 151–155.
  20. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587. 
  21. Obora Aglaia [online]. prostor-ad.cz [cit. 2013-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-16. 
  22. DROCÁR, Jan; LOUŽECKÝ, Pavel. Historická šlechta: Colloredo-Mannsfeldové. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. 
  23. Kontakt na majitele na oficiálních stránkách zámku Dobříš
  24. https://www.denik.cz/krimi/spor-o-mobiliar-opocenskeho-zamku-je-znovu-u-soudu-20220407.html
  25. Ergänzende Anmerkungen: Mannsfeld oder -Mansfeld? [online]. Colloredo-Mannsfeld [cit. 2019-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-16. (německy) 

Literatura a kvalifikační práce

  • ZECHOVSKÁ, Markéta. Současné šlechtické rody pohledem médií (1990–2011). Dvě sondy: Colloredo-Mansfeldové a Kinský. Liberec, 2013 [cit. 2021-03-11]. 184 s. Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Katedra historie. Vedoucí práce PhDr. Milan Svoboda, PhD.. Dostupné online.
  • HOŘEJŠ, Miloš. Podnikatel z donucení? Podnikatelské aktivity Josefa Jeronýma knížete Colloredo-Mannsfelda (1866–1957). Vydala Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě jako spis OU č. 176/2008. Výstup z mezinárodní konference Šlechtic podnikatelem – podnikatel šlechticem. 2008, roč. Nobilitas in historia moderna, první ročník, s. 137–159. Dostupné online. 
  • ZBORANOVÁ, Veronika. Obrazová sbírka šlechtického rodu Colloredo-Mansfeld na zámku Opočno se zaměřením na barokní neapolskou malbu. Brno, 2006 [cit. 2021]. 87 s. Diplomová práce. Seminář dějin umění Masarykovy univerzity v Brně. Vedoucí práce prof. PhDr. Lubomír Slavíček, CSc.. Dostupné online.
  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Colloredové, s. 34–35. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Horona hr.png
Autor: Tomasz Steifer, Gdansk, Licence: CC BY 2.5
Counts Crown
Colloredo-Mansfeld.jpg
Autor: Tomáš Urban, Licence: CC BY-SA 3.0
Rodový znak Colloredo
Knize.png
Autor: orginal Tomek Steifer; modifications marv1N, Licence: CC BY 2.5
Knížecí hodnostní korunka
Hieronymus von Colloredo-Wallsee (1674–1726) crop.jpg
Hieronymus Graf von Colloredo-Wallsee (1674–1726)
Laszlo - Countess Ferdinand Colloredo-Mannsfeld.jpg
Portrait of Countess Ferdinand Colloredo-Mannsfeld
Santa sofia, palazzo comunale 00.jpg
Autor: Sailko, Licence: CC BY-SA 4.0
This is a photo of a monument which is part of cultural heritage of Italy. This monument participates in the contest Wiki Loves Monuments Italia 2018. See authorisations.
Hieronymus Graf von Colloredo 01.jpg
Hieronymus, Count of Colloredo, Prince-Archbishop of Salzburg
Colloredo-Mansfeld 3.jpg
Autor: Tomáš Urban, Licence: CC BY-SA 3.0
Rodový znak Colloredo-Mansfeld
Dobříš Papež (3).jpg
Autor: Huhulenik, Licence: CC BY 3.0
Rybník Papež, Dobříš v okrese Příbram
Colloredo-Wappen MK1906.jpg
Wappen derer von Colloredo
Schloss Gstatt.jpg
Autor: Pezibär, Licence: CC BY-SA 3.0
Schloss Gstatt ist im Privatbesitz des Adelsgeschlechts Colloredo-Mannsfeld.
Baro.jpg
Autor: RADA Tamás, Licence: CC BY 2.5
Barons crown
Colloredo-Mansfeld 2.jpg
Autor: Tomáš Urban, Licence: CC BY-SA 3.0
Rodový znak Colloredo-Mansfeld2
Hájovna Jelení Palouky nad obcí.jpg
Autor: Lukavský, Licence: CC BY-SA 4.0
Hájovna Jelení palouky čp.1
Heinrich Reinhart 001.jpg
Das Brustbild von Josef Fürst Colloredo-Mansfeld weist ihn als Träger des Ordens vom Goldenen Vlies, als auch des Leopold- und des St. Stephansordens aus.
Dobříš 2.jpg
Letecký snímek části města Dobříš a zámku Dobříš, střední Čechy
Dobrovo, pogled na grad 1953.jpg
Dobrovo, pogled na grad.
Zámek Dobříš 29.6.JPG
Autor: Jiří Malý, Licence: CC BY-SA 3.0
Fotografie zámku
Dobříš, Brdy, Stožec, Přírodní rezervace Hradec.JPG
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění. Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 3.0
Příroda a lidé v centrální části Brd mezi Mníškem pod Brdy a Dobříší
Paolo Monti - Servizio fotografico (Colloredo di Monte Albano, 1967) - BEIC 6349159.jpg
Autor: Paolo Monti , Licence: CC BY-SA 4.0
Colloredo. Castello e piazza. Luoghi di Ippolito Nievo. Servizio fotografico: Colloredo di Monte Albano, 1967 / Paolo Monti. - Strisce: 7, Fotogrammi complessivi: 38: Negativo b/n, gelatina bromuro d'argento / pellicola; 35 mm. - I fotogrammi hanno una doppia numerazione. . - Sul portanegativi: Leica M Agfa 21. - Occasione: Pubblicazione: "Emilio CECCHI, Natalino SAPEGNO (a cura di), Storia della Letteratura Italiana, 9 voll., Milano, Garzanti, 1966 e segg.". - (1966-1971), presso Archivio Paolo Monti. - Fonte: Agenda di Paolo Monti: Monti/ 3 aprile 1966 - 9 marzo 1971/ 12421-16823.
Colloredo-Mansfeld, Erb.JPG
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 3.0
Palác Colloredo-Mansfeld
Opočno - pohled na zámek z parku.jpg
Autor: Prazak, Licence: CC BY 2.5

Opočno, zámek z parku, district Hradec Králové, Czech Republic autor: Prazak

date: 23. 3. 2006
Wappen der Grafen Colloredo 1624.png
Wappen der Grafen Colloredo der Linien Asquino und Bernhard 1624