Conair Firecat

Firecat / Turbo Firecat
Francouzský Firecat nad Sausset-les-Pins
Francouzský Firecat nad Sausset-les-Pins
Určeníhasicí letoun
PůvodKanada
VýrobceConair Aviation
Zařazeno1978 (Firecat)
1988 (Turbo Firecat)
Vyřazeno2012 (Kanada)
Charakterve službě u Sécurité civile (Turbo Firecat)
UživatelConair (dříve)
Sécurité civile
Vyrobeno kusů35
Vyvinuto z typuGrumman S-2 Tracker
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Conair Firecat je hasicí letoun vyvinutý v 70. letech 20. století v Kanadě modifikací z vyřazených vojenských strojů Grumman S-2 Tracker. Úpravy provedly dílny společnosti Conair, z nichž později vznikla nezávislá společnost Cascade Aerospace.[1]

Vznik a vývoj

Stroje Firecat vznikly úpravou z letounů Grumman S-2 Tracker, jejichž větší množství Conair zakoupil po jejich vyřazení od Kanadského královského námořnictva a menší počet také z řad letadel dříve sloužích v Námořnictvu Spojených států amerických.[2] Pro letecké hašení požárů byly Firecaty modifikovány zvýšením podlahy kabiny o 20 cm a instalací nádrží na 3 296 litrů hasicí kapaliny na místo původní pumovnice určené pro torpéda. Bylo odstraněno veškeré nadbytečné vojenské vybavení a prázdná hmotnost klesla o téměř 1 500 kg ve srovnání s původními Trackery.[3] První stroj byl upraven v roce 1978.[3]

Některé exempláře byly modernizovány instalací turbovrtulových pohonných jednotek Pratt & Whitney Canada PT6 a následně vstoupily ve známost pod jménem Turbo Firecat. Ty se dále vyznačují větším objemem integrální nádrže na hasicí kapalinu a instalací přídavných nádrží paliva pod křídly. Jejich maximální vzletová hmotnost vzrostla o 680 kg na celkových 12 480 kg, přičemž hmotnost prázdného stroje naopak poklesla, protože turbínové motory jsou lehčí než původní pístové. První Turbo Firecat vzniklv roce 1988.[3]

Adaptací na typ Firecat a Turbo Firecat prošlo celkem 35 letounů Grumman S-2.[4][p 1]

Historie nasazení

Conair Turbo Firecat ve službě u Sécurité civile

Conair zahájil provoz Firecatů v roce 1978.[6] Stroje obou provedení byly dříve provozovány firmou Conair a vládami kanadských provincií Ontario[7] a Saskatchewan.[2][8] V květnu 1982 začaly dodávky typu francouzské organizaci civilní ochrany Sécurité civile, která v průběhu pěti let postupně získala celkem čtrnáct strojů,[9] které poté postupně procházely konverzí na verzi Turbo Firecat.[10] Čtyři stroje Firecat a tři Turbo Firecaty byly ztraceny při nehodách, takže k roku 2016 jí zbývalo pouze devět strojů Turbo Firecat.[9][11][12]

Varianty

Firecat
Původní verze s hvězdicovými motory Wright R-1820, jako u standardních Grummanů S-2 Tracker
Turbo Firecat
Verze se dvěma turbovrtulovými motory Pratt & Whitney Canada PT6A-67AF

Vystavené exempláře

Specifikace (Turbo Firecat)

Technické údaje

  • Osádka: 1
  • Kapacita: 3 335 l vody a 173 l pěnového koncentrátu
  • Délka: 13,26 m
  • Rozpětí křídel: 22,12 m
  • Výška: 5,05 m
  • Prázdná hmotnost: 6 803 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 12 473 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × turbovrtulový motor Pratt & Whitney Canada PT6A-67AF
  • Výkon pohonné jednotky: 1 220 hp (761 kW) každý

Výkony

  • Maximální rychlost: 407 km/h
  • Vytrvalost: 5 hodin a 6 minut letu

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Americká firma Marsh Aviation prováděla podobnou konverzi na vlastní typ Marsh Turbo Tracker s použitím motorů Garrett AiResearch TPE331.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Conair Firecat na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Cascade Aerospace history [online]. Cascade Aerospace, 2008-01-15 [cit. 2019-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  2. ↑ a b Trackers Survivors in Canada [online]. s2ftracker.com, 2008-03-08 [cit. 2019-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  3. ↑ a b c Aircraft World Directory: Firecat [online]. Aircraft World Directory, 2011-10-02 [cit. 2019-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  4. ↑ Trackers [online]. USWarplanes.net [cit. 2019-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-26. (anglicky) 
  5. ↑ Federal Aviation Administration. Type certificate: Turbo Tracker [online]. 1999-05-21 [cit. 2019-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-04. (anglicky) 
  6. ↑ LAVENDER, Bill. Conair working fires in Canada. AgAir Update [online]. Červenec 2003 [cit. 2019-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  7. ↑ Canadian Bushplane Heritage Centre. Tracker [online]. bushplane.ca [cit. 2019-08-01]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  8. ↑ Government of Saskatchewan. Aviation Operations - Environment [online]. environment.gov.sk.ca [cit. 2019-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  9. ↑ a b Historique Firecat [online]. pilotesdufeu.com [cit. 2019-08-01]. Dostupné v archivu. (francouzsky) 
  10. ↑ Trackers Survivors in France [online]. s2ftracker.com, 2008-03-10 [cit. 2019-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  11. ↑ Historique Turbofirecat [online]. pilotesdufeu.com [cit. 2019-08-01]. Dostupné v archivu. (francouzsky) 
  12. ↑ List of Tracker crashes since 2000 [online]. s2ftracker.com [cit. 2019-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  13. ↑ NILES, Russ. Firecat Goes To Museum [online]. AVweb, 2012-10-07 [cit. 2019-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-13. (anglicky) 

Literatura

  • FRANCILLON, René J. Grumman Aircraft since 1929. London: Putnam Aeronautical Books, 1989. ISBN 0-85177-835-6. Kapitola Grumman S2F (S-2) Tracker, s. 350–375. (anglicky) 
  • STITT, Robert. Turbo Firecat...fighting flames with turbines. Air International. Červen 1991, s. 289–294. (anglicky) 
  • TAYLOR, Michael J.H. Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions, 1989. Dostupné online. ISBN 1-85170-324-1. S. 922. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Tracker2.jpg
Autor: TL, Licence: CC BY-SA 2.5
Photo of a Tracker aircraft used by French Sécurité Civile to fight fires.