Condercum

Condercum
Condercum mezi pevnostmi Hadriánova valu
Základní informace
Výstavba	122-124
Zánik	opuštěna v 5. století
Materiál	kámen
Poloha
Adresa	Anglie Anglie
Souřadnice	54°58′33,6″ s. š., 1°39′46,8″ z. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Condercum byla římská pevnost, která ležela tam, kde se nachází Benwell, předměstí anglického města Newcastle. Byla jednou ze třinácti trvale obsazených pevností Hadriánova valu^[1], v pořadí třetí na Hadriánově valu, po nejvýchodněji ležících pevnostech Segedunum (Wallsend) a Pons Aelius (Newcastle).

Stála na návrší tři kilometry na západ od města Newcastle. Severní část tohoto místa v moderní době pokrývá vodní plocha z viktoriánské doby a na jihu stojí obydlená čtvrť ze 30. let 20. století, proťatá silnicí A186 z Newcastlu do Carlisle, která sleduje linii starověkého Hadriánova valu.

V blízkosti pevnosti se mimo jiné dochovaly pozůstatky malého chrámu zasvěceného Antenociticovi.

Popis pevnosti

Pevnost měřila 170 metrů v severojižním směru a 120 metrů od východu k západu. Její opevnění uzavíralo plochu o rozloze 2 hektary. Byly v něm tři brány vedoucí na sever, dále dvě boční brány (na východ a na západ), kterými procházela skrz pevnost římská vojenská silnice podél jižní strany Hadriánova valu. Poslední brána v opevnění poskytovala přístup k jihu.

V pevnosti sídlilo jezdectvo. Pevnost měla dům velitele, budovu velitelství, dvě sýpky, dílny, kasárny, stáje a nemocnici.

Výstavba pevnosti a posádka

Z několika nápisů na zdech je známo, že opevnění této pevnosti postavili vojáci z druhé Augustovy legie (Legio II Augusta), pravděpodobně mezi lety 122 a 124. Vojáci z dvacáté legie (Legio XX Valeria Victrix) tam zřejmě na konci 2. století provedli další přístavby nebo opravy. Dvě sýpky však postavil oddíl odjinud, snad z nedaleké pevnosti Arbeia (dnes South Shields).

(c) Mike Quinn, CC BY-SA 2.0

V 2. století pevnost Condercum hájila první kohorta Vangionum Milliaria Equitata, což byl smíšený pěší a jezdecký oddíl z Horní Germánie. Mohl mít až jeden tisíc mužů, ale v pevnosti jich pravděpodobně byla jen polovina tohoto počtu. Dále se předpokládá, že v letech 205 až 367 byla v pevnosti usazena pětisetčlenná pomocná jednotka kavalérie (Ala I Hispanorum Asturum), z kmene Asturů ze severního Španělska.

Archeologické výzkumy

Vykopávky, které probíhaly ve 20. a 30. letech 20. století, ukázaly, že pevnost pravděpodobně vybudovali v roce 122. Nalezená keramika z 2. století napovídá, že pevnost byla v té době přestavována.^[2] K dalším nálezům z této lokality patří oltáře zasvěcené bohům, brože či stříbrná lžíce.^[3]

Jiné stavby

V blízkosti pevnosti byly nalezeny pozůstatky dalších tří starověkých římských staveb: jde o Antenociticův chrám, lázně a mansio. U Hadriánova valu je jedinečně dochovaný také přechod přes opevnění.

Vicus

Existují důkazy, že u pevnosti ve starověku vyrostla civilní osada (vicus), směrem na sever a na jih.

Chrám boha Antenocitica

Necelých sto metrů na východ od pevnosti lze spatřit pozůstatky Antenociticova chrámu. Byly objeveny v roce 1862, měří 4,6 m od východu na západ a 6,1 m od severu k jihu. Na jižním konci má prodlouženou apsidu, v níž pravděpodobně stála socha tohoto boha v životní velikosti, soudě podle nalezené hlavy a částí paže a nohy s odpovídajícími rozměry. Jde o nejslavnější nález z tohoto chrámu. Socha mladého boha s keltským ozdobným nákrčníkem je syntézou klasických a jiných stylových prvků.^[4]

(c) Mike Quinn, CC BY-SA 2.0

Bylo nalezeno několik oltářních kamenů; tři oltáře věnované Antenociticovi, další byly zasvěceny místním keltským bohům ("tři lamiae").^[5] Protože Antenociticus není zmiňován nikde jinde na území Římské říše, jedná se jistě o místní, keltské božstvo^[1]. V chrámu byly také vykopány mince, ta nejmladší pochází z doby vlády císaře Marca Aurelia (161-180). Stavbu zřejmě zbořili nepřátelé ke konci 2. století. Bylo v ní nalezeno jen pět čitelných mincí, proto datum zničení není jisté.^[6]

Lázně

(c) Mike Quinn, CC BY-SA 2.0

Tři sta metrů na jihozápad od pevnosti byly v roce 1751 objeveny lázně. Budova měla několik místností, pravděpodobně s nádržemi s teplou a studenou vodou a šatnami, jaké se v podobných lázních obvykle nacházejí.

Mansio

Jižně od hradeb byla nalezena třetí stavba. Jednalo se o velkou obytnou budovu, pravděpodobně mansio, která sloužila při služebních cestách jako ubytovací hostinec.

Vallum

Jižně od pevnosti je jediné místo po celé délce Hadriánova valu, kde lze vidět pozůstatky přechodu přes vallum, mohutný a hluboký příkop vybudovaný s cílem chránit tamní vojenskou zónu z jižní strany. Přechod měl původně měl ozdobný oblouk.^[7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Condercum na anglické Wikipedii.

• • J. Collingwood Bruce, Handbook to the Roman Wall (1863), Harold Hill & Son, ISBN 0-900463-32-5
  • Ronald Pemberton and Frank Graham, Hadrian's Wall in the Days of the Romans (1984), Frank Graham, ISBN 0-85983-177-9

Související články

• Hadriánův val
• Římská legie

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Condercum na Wikimedia Commons
• [1]
• CONDERCUM FORT v Hadriánově valu
• Hadriánův val, pevnost a osídlení
• Hadriánův val - Condercum ~ Salve ad Condercum (Benwell)