Connecticut Open
Connecticut Open | |
---|---|
Vítězka dvouhry 2011 Caroline Wozniacká | |
Založeno | 1948 |
Ukončeno | 2019 |
Místo | New Haven, Connecticut Spojené státy americké |
Dějiště | Cullman-Heyman Tennis Center |
Souřadnice | 41°18′30″ s. š., 72°57′26″ z. d. |
Povrch | tvrdý – DecoTurf / venku |
Období | srpen |
ATP World Tour | |
1990–1997 | ATP World Series |
1998–2008 | ATP International Series |
2009–2010 | ATP World Tour 250 |
Soutěže | 48 dvouhra (32 kval.) / 16 čtyřhra |
Dotace | 750 000 USD |
WTA Tour | |
1988–1989 | Tier IV |
1990–1994 | Tier III |
1997–2008 | WTA Tier II |
2009–2018 | Premier |
Soutěže | 30 dvouhra (48 kval.) / 16 čtyřhra |
Dotace | 799 000 USD |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Connecticut Open byl profesionální tenisový turnaj žen hraný každoročně v rámci WTA Tour v connecticutakém New Havenu. Mezi roky 2009–2018 patřil do kategorie WTA Premier. Dějištěm se stal areál Cullman-Heyman Tennis Center, obsahující otevřené dvorce s tvrdým povrchem DecoTurf. Turnaj byl součástí severoamerického turné US Open Series, desetidílného cyklu hraného během šesti letních týdnů s vrcholem na US Open.
V letech 2005–2010 existoval pod názvem Pilot Pen Tennis. V období 1990–2010 obsahoval také mužskou část organizovanou Asociací tenisových profesionálů (ATP). Muži hráli v kategorii ATP World Tour 250, zatímco ženská polovina náležela do kategorie WTA Premier. Smíšená akce skončila v roce 2011, kdy se mužský turnaj odtrhl a přemístil do Winston-Salemu. Přes jeho existující historii byl ze strany ATP oficiálně prohlášen za novou událost okruhu. V období 2011–2013 ženská část nesla pojmenování New Haven Open at Yale.[1] V sezónách 2014–2018 pak probíhala pod názvem Connecticut Open.[2]
V únoru 2019 organizátoři oznámili zrušení turnaje z důvodu nezajištění finanční podpory. V kategorii Premier byl do kalendáře okruhu 2019 dodatečně zařazen zářijový Zhengzhou Open v čínském Čeng-čou s milionovou dotací, jakožto zahajovací turnaj čínské túry.[3]
Historie
Turnaj byl založen v roce 1948 jako ženské mistrovství Spojených států (U.S. Women's Hardcourt Championships). V následujících dvaceti letech se hrál postupně ve více areálech Spojených států: v kalifornských San Franciscu, Berkeley), utažském Salt Lake City, washingtonském Seattlu, kalifornských La Jolle a San Diegu, v coloradském Denveru a kalifornském Sacramentu. Mezi vítězky této uzavřené éry se zařadily Doris Hartová, Darlene Hardová, Nancy Richeyová, Rosemary Casalsová či Billie Jean Kingová. Turnaj byl pak v roce 1969 přerušen v souvislosti s nástupem otevřené éry tenisu.[4]
V roce 1988 se Americká tenisová asociace (USTA) rozhodla turnaj obnovit a zařadila jej do kalendáře WTA Tour v kategorii Tier IV. Ročník 1988 se konal v texaském San Antoniu. V roce 1990 turnaj postoupil do kategorie Tier III a v letech 1997–2008 patřil do úrovně Tier II. V prvních letech po obnovení se mezi vítězky zařadily také hráčky, které se během kariéry staly světovými jedničkami: Steffi Grafová, Monika Selešová a Martina Navrátilová.
V roce 1993 se turnaj přestěhoval na dva roky na severovýchod Spojených států do Stratton Mountain ve Vermontu. V letech 1995 a 1996 se nehrál z důvodu kolize s Letními olympijskými hrami v Atlantě. Roku 1997 se opět vrátil, nejprve do Stone Mountain v Georgii a poté již do posledního místa konání v connecticutském New Havenu. V této fázi byl hrán pod sponzorským názvem Pilot Pen Tennis a v roce 2014 došlo k přejmenování na Connecticut Open.[5] Od druhé poloviny 90. let dominovaly ve dvouhře Američanky Lindsay Davenportová a čtyřnásobná šampionka Venus Williamsová. V závěrečné fázi existence turnaje pak dánská čtyřnásobná vítězka Caroline Wozniacká a Češka Petra Kvitová, jež triumfovala třikrát.
Mužská část se v letech 1981 až 1989 hrála jako exhibice, v jejímž rámci se utkávali čtyři přední tenisté. Mezi jinými do soutěže nastoupili Ivan Lendl a v roce 1988 osmnáctiletý Andre Agassi. V sezóně 1990 turnaj, jenž probíhal v Jerichu na Long Islandu, oficiálně vstoupil do nově založeného okruhu ATP Tour. Získal název Norstar Bank Hamlet Challenge Cup. V období 1992–2000 se jmenoval Waldbaum's Hamlet Cup, v roce 2001 Hamlet Cup a od roku 2002 se konal jako TD Waterhouse Cup. Poté se přestěhoval do New Havenu.
Přehled finále
Dvouhra žen
Místo | rok | vítězka | finalistka | výsledek |
---|---|---|---|---|
San Francisco | 1948 | Gertrude Moranová | Virginia Wolfenden Kovacsová | 2–6, 6–1, 6–2 |
1949 | Doris Hartová | Dorothy Head Knodeová | 6–3, 6–4 | |
Berkeley | 1950 | Patricia Canning Toddová | Magda Ruracová | 6–2, 6–1 |
Salt Lake City | 1951 | Patricia Canning Toddová (2) | Anita Kanterová | 6–1, 6–4 |
Seattle | 1952 | Mary Arnold Prentissová | Anita Kanterová | 6–1, 8–6 |
Salt Like City | 1953 | Anita Kanterová | Joan Merciadisová | 6–0, 6–4 |
1954 | Beverly Baker Fleitzová | Barbara Greenová | 6–1, 6–3 | |
La Jolla | 1955 | Miriam Arnoldová | Patricia Canning Toddová | 6–0, 6–0 |
1956 | Nancy Chaffee Kinerová | Patricia Canning Toddová | 6–4, 5–7, 7–5 | |
1957 | Beverly Baker Fleitzová (2) | Miriam Arnoldová | 6–1, 6–1 | |
1958 | Beverly Baker Fleitzová (3) | Karen Hantzeová | 6–1, 8–6 | |
Denver | 1959 | Sandra Reynolds Priceová | Beverly Baker Fleitzová | 6–3, 6–2 |
La Jolla | 1960 | Katherine D. Chabotová | Karen Hantzeová | 4–6, 7–5, 7–5 |
1961 | Nancy Richeyová | Dottie Knodeová | 6–1, 6–1 | |
Seattle | 1962 | Carol Hanks Aucampová | Marilyn Montgomeryová | 7–5, 6–3 |
La Jolla | 1963 | Darlene Hardová | Tory Fretzová | 6–1, 8–6 |
Sacramento | 1964 | Kathy Harterová | Kathy Blakeová | 6–1, 6–0 |
1965 | Rosemary Casalsová | Kathy Harterová | 6–4, 4–6, 6–2 | |
La Jolla | 1966 | Billie Jean Kingová | Patti Hogan Fordyceová | 7–5, 6–0 |
Sacramento | 1967 | Jane Bartkowiczová | Valerie Ziegenfussová | 6–4, 6–4 |
La Jolla | 1968 | Maryna Godwinová | Janet Newberryová | 6–3, 8–6 |
Sacramento | 1969 | Eliza Pandeová | Kris Kemmerová | 7–5, 6–4 |
1970 | turnaj se nekonal | |||
1987 | ||||
San Antonio | 1988 | Steffi Grafová | Katerina Malejevová | 6–4, 6–1 |
1989 | Steffi Grafová (2) | Ann Henrickssonová | 6–1, 6–4 | |
1990 | Monika Selešová | Manuela Malejevová | 6–4, 6–3 | |
1991 | Steffi Grafová (3) | Monika Selešová | 6–4, 6–3 | |
1992 | Martina Navrátilová | Nathalie Tauziatová | 6–2, 6–1 | |
Stratton Mountain | 1993 | Conchita Martínezová | Zina Garrisonová | 6–3, 6–2 |
1994 | Conchita Martínezová (2) | Arantxa Sánchezová Vicariová | 4–6, 6–3, 6–4 | |
1995 | turnaj se nekonal | |||
1996 | ||||
Stone Mt. | 1997 | Lindsay Davenportová | Sandrine Testudová | 6–4, 6–1 |
New Haven | 1998 | Steffi Grafová | Jana Novotná | 6–4, 6–1 |
1999 | Venus Williamsová | Lindsay Davenportová | 6–2, 7–5 | |
2000 | Venus Williamsová (2) | Monika Selešová | 6–2, 6–4 | |
2001 | Venus Williamsová (3) | Lindsay Davenportová | 7–6(8–6), 6–4 | |
2002 | Venus Williamsová (4) | Lindsay Davenportová | 7–5, 6–0 | |
2003 | Jennifer Capriatiová | Lindsay Davenportová | 6–2, 4–0skreč | |
2004 | Jelena Bovinová | Nathalie Dechyová | 6–2, 2–6, 7–5 | |
2005 | Lindsay Davenportová (2) | Amélie Mauresmová | 6–4, 6–4 | |
2006 | Justine Heninová | Lindsay Davenportová | 6–0, 1–0skreč | |
2007 | Světlana Kuzněcovová | Ágnes Szávayová | 4–6, 3–0skreč | |
2008 | Caroline Wozniacká | Anna Čakvetadzeová | 3–6, 6–4, 6–1 | |
2009 | Caroline Wozniacká (2) | Jelena Vesninová | 6–2, 6–4 | |
2010 | Caroline Wozniacká (3) | Naděžda Petrovová | 6–3, 3–6, 6–3 | |
2011 | Caroline Wozniacká (4) | Petra Cetkovská | 6–4, 6–1 | |
2012 | Petra Kvitová | Maria Kirilenková | 7–6(11–9), 7–5 | |
2013 | Simona Halepová | Petra Kvitová | 6–2, 6–2 | |
2014 | Petra Kvitová (2) | Magdaléna Rybáriková | 6–4, 6–2 | |
2015 | Petra Kvitová (3) | Lucie Šafářová | 6–7(6–8), 6–2, 6–2 | |
2016 | Agnieszka Radwańská | Elina Svitolinová | 6–1, 7–6(7–3) | |
2017 | Darja Gavrilovová | Dominika Cibulková | 4–6, 6–3, 6–4 | |
2018 | Aryna Sabalenková | Carla Suárezová Navarrová | 6–1, 6–4 |
Čtyřhra žen
Dvouhra mužů
Čtyřhra mužů
Místo | rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|
Long Island | 1990 | Guy Forget Jakob Hlasek | Udo Riglewski Michael Stich | 2–6, 6–3, 6–4 |
1991 | Eric Jelen Carl-Uwe Steeb | Doug Flach Diego Nargiso | 0–6, 6–4, 7–6 | |
1992 | Francisco Montana Greg Van Emburgh | Gianluca Pozzi Olli Rahnasto | 6–4, 6–2 | |
1993 | Marc-Kevin Goellner David Prinosil | Arnaud Boetsch Olivier Delaître | 6–7, 7–5, 6–2 | |
1994 | Olivier Delaître Guy Forget | Andrew Florent Mark Petchey | 6–4, 7–6 | |
1995 | Cyril Suk Daniel Vacek | Rick Leach Scott Melville | 5–7, 7–6, 7–6 | |
1996 | Luke Jensen Murphy Jensen | Hendrik Dreekmann Alexandr Volkov | 6–3, 7–6 | |
1997 | Marcos Ondruska David Prinosil | Mark Keil T. J. Middleton | 6–4, 6–4 | |
1998 | Julian Alonso Javier Sánchez | Brandon Coupe Dave Randall | 6–4, 6–4 | |
1999 | Olivier Delaître Fabrice Santoro | Jan-Michael Gambill Scott Humphries | 7–5, 6–4 | |
2000 | Jonathan Stark Kevin Ullyett | Jan-Michael Gambill Scott Humphries | 6–4, 6–4 | |
2001 | Jonathan Stark Kevin Ullyett | Leoš Friedl Radek Štěpánek | 6–1, 6–4 | |
2002 | Maheš Bhúpatí Mike Bryan | Petr Pála Pavel Vízner | 6–3, 6–4 | |
2003 | Robbie Koenig Martín Rodríguez | Martin Damm Cyril Suk | 6–3, 7–6 | |
2004 | Antony Dupuis Michaël Llodra | Yves Allegro Michael Kohlmann | 6–2, 6–4 | |
New Haven | 2005 | Gastón Etlis Martín Rodríguez | Rajeev Ram Bobby Reynolds | 6–4, 6–3 |
2006 | Jonatan Erlich Andy Ram | Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski | 6–3, 6–3 | |
2007 | Maheš Bhúpatí Nenad Zimonjić | Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski | 6–3, 6–3 | |
2008 | Marcelo Melo André Sá | Maheš Bhúpatí Mark Knowles | 7–5, 6–2 | |
2009 | Julian Knowle Jürgen Melzer | Bruno Soares Kevin Ullyett | 6–4, 7–6(7–3) | |
2010 | Robert Lindstedt Horia Tecău | Rohan Bopanna Ajsám Kúreší | 6–4, 7–5 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pilot Pen Tennis na anglické Wikipedii.
- ↑ Tennis tournament continues as New Haven Open at Yale [online]. 2010-10-21 [cit. 2011-01-09]. Dostupné online.
- ↑ ESPN. espn.go.com. Dostupné online [cit. 27 June 2014].
- ↑ Ondřej Jirásek TenisPortal.cz. WTA udělalo změny v kalendáři. Po 21 letech končí turnaj v New Havenu [online]. TenisPortal.cz, 2019-02-04 [cit. 2019-03-23]. Dostupné online.
- ↑ pilotpentennis.com. 2008 Pilot Pen Tennis Press Guide. dps.usta.com. 2008-08-15. Dostupné online [cit. 2008-08-22]. [nedostupný zdroj]
- ↑ ESPN. espn.go.com. ESPN. Dostupné online [cit. 27-06-2014].
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Finská vlajka
Autor: Lbp06, Licence: CC BY-SA 3.0
Sara Errani at the 2012 New Haven Open
Autor: Danny Karwoski, Licence: CC BY-SA 3.0
Petra Cetkovská at the New Haven Open 27 August 2011
Autor: Danny Karwoski, Licence: CC BY-SA 3.0
Caroline Wozniacki accepting championship trophy at the New Haven Open 27 August2011