Connecticut Open 2014
| Connecticut Open 2014 | |
|---|---|
| Datum: | 15.–23. srpna 2014 |
| Ročník: | 46. |
| Místo: | New Haven, Spojené státy |
| Kategorie: | WTA Premier |
| Dotace: | 795 707 USD |
| Soutěže: | 30 dvouhra / 16 čtyřhra |
| Povrch: | tvrdý / venku |
| Vítězky | |
| ženská dvouhra | |
 Petra Kvitová | |
| ženská čtyřhra | |
 Andreja Klepačová /  Sílvia Soler Espinosa | |
| Connecticut Open | |
< 2013 2015 > | |
Connecticut Open 2014 byl profesionální tenisový turnaj pořádaný jako součást ženského okruhu WTA Tour, který se odehrával na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem v areálu Cullman-Heyman Tennis Center. Konal se mezi 15. až 23. srpnem 2014 v americkém New Havenu, ležícím v Connecticutu, jako 46. ročník turnaje.
Jednalo se o poslední čtvrtý díl ženské části US Open Series 2014, jakožto závěrečné přípravy v týdnu před newyorským grandslamem US Open 2014. Turnaj s rozpočtem 795 707 dolarů patřil do kategorie WTA Premier Tournaments. Do roku 2013 nesl turnaj název New Haven Open at Yale.
Nejvýše nasazenou hráčkou ve dvouhře se stala světová dvojka a obhájkyně titulu Simona Halepová z Rumunska, kterou po volném losu ve druhém kole vyřadila Slovenka Magdaléna Rybáriková. Ta podlehla ve finále turnajové dvojce Petře Kvitové po dvousetovém průběhu. Češka si tak na okruhu WTA Tour připsala třináctý titul a druhý z New Havenu, když na něm triumfovala již v roce 2012. V sezóně 2013 pak skončila jako poražená finalistka. Deblovou soutěž opanovala slovinsko-španělská dvojice Andreja Klepačová a Sílvia Solerová Espinosová.[1]
Ženská dvouhra
Nasazení
| Stát | Hráčka | WTA | Nasazení |
|---|---|---|---|
 Rumunsko | Simona Halepová | 2. | 1. |
| Česko | Petra Kvitová | 4. | 2. |
 Kanada | Eugenie Bouchardová | 8. | 3. |
 Dánsko | Caroline Wozniacká | 12. | 4. |
 Slovensko | Dominika Cibulková | 13. | 5. |
 Itálie | Flavia Pennettaová | 14. | 6. |
| Itálie | Sara Erraniová | 15. | 7. |
| Španělsko | |||
| Žebříček WTA k 11. srpnu 2014. | |||
Jiné formy účasti
Následující hráčky obdržely divokou kartu do hlavní soutěže:
Následující hráčky si zajistily postup do hlavní soutěže v kvalifikaci:
Timea Bacsinszká
Irina-Camelia Beguová- Belinda Bencicová
Misaki Doiová
Pcheng Šuaj
Sílvia Solerová Espinosová
Caroline Garciaová – jako šťastná poražená
Odstoupení
- před zahájením turnaje
Ženská čtyřhra
Nasazení
| Stát | Hráčka | Stát | Hráčka | WTA | Nasazení |
|---|---|---|---|---|---|
 Zimbabwe | Cara Blacková |  Indie | Sania Mirzaová | 11. | 1. |
| Česko | Květa Peschkeová | Slovinsko | Katarina Srebotniková | 17. | 2. |
 Maďarsko |  Francie | ||||
 Tchaj-wan | Čan Chao-čching |  Čína | Čeng Ťie | 40. | 4. |
| Španělsko | Anabel Medinaová Garriguesová |  Kazachstán | Jaroslava Švedovová | 51. | 5. |
| Žebříček WTA k 11. srpnu 2014; číslo je součtem umístění obou členek páru. | |||||
Jiné formy účasti
Následující páry obdržely divokou kartu do hlavní soutěže:
Následující pár nastoupil do čtyřhry z pozice náhradníka:
Odstoupení
- před zahájením turnaje
- Kristina Mladenovicová (poranění bederní páteře)
Přehled finále
Ženská dvouhra
Petra Kvitová vs. 
Magdaléna Rybáriková, 6–4, 6–2
Ženská čtyřhra
Andreja Klepačová / Sílvia Solerová Espinosová vs. 
Marina Erakovicová / Arantxa Parraová Santonjaová, 7–5, 4–6, [10–7]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2014 Connecticut Open na anglické Wikipedii.
- ↑ Skvělý český tenisový den: Rosol a Kvitová slaví turnajové triumf. iDNES.cz [online]. 2014-08-23 [cit. 2014-08-23]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information..svg)
.svg)
