Conrad Felixmüller

Conrad Felixmüller
(c) Deutsche Fotothek‎, CC BY-SA 3.0 de Conrad Felixmüller (vpravo) a Max Schwimmer v roce 1950
Rodné jméno	Conrad Felix Müller
Narození	21. května 1897 Drážďany, Německo
Úmrtí	24. března 1977 (ve věku 79 let) Berlín, Německo
Místo pohřbení	Friedhof Zehlendorf
Národnost	německá
Alma mater	Hochschule für Bildende Künste Dresden
Povolání	malíř
Děti	Lukas Felix Müller
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Conrad Felixmüller (* jako Conrad Felix Müller; 21. května 1897, Drážďany, Německo-24. března 1977, Berlín, Německo) byl německý malíř pracující ve stylu Nové věcnosti a expresionismu. V roce 1937 byla jeho díla spolu s mnoha dalšími vystavena na výstavě Entartete Kunst v Mnichově.

Život a tvorba

Conrad Felixmüller byl synem drážďanského továrního kováře Ernsta Emila Müllera a jeho manželky Marie Caroliny. Vyrůstal jako Conrad Felix Müller. Na radu obchodníka s uměním si v roce 1924 změnil jméno na "Felixmüller".

Expresionistické počátky

Poté, co v roce 1911 opustil hudbu, začal na podzim 1912 studovat na Drážďanské akademii umění. Následující rok se s Peterem Augustem Böckstiegelem, který se v roce 1919 oženil s Conradovou sestrou Hannou Müllerovou, rozvinulo intenzivní přátelství. V roce 1914 se stal mistrovským studentem Carla Bantzera. Felixmüller vyvinul svou grafickou techniku dřevořezu, gravírování mědi a oceli, jakož i leptání na autodidaktickém základě.

Již v roce 1915 se stal nezávislým umělcem na volné noze a vystavoval v roce 1916 v berlínské galerii Sturm a v roce 1917 v galerii Hanse Goltze v Mnichově. V roce 1917 odmítl vojenskou službu a byl násilně naverbován jako zdravotnický personál. Od roku 1918 jej dva roky financoval wiesbadenský sběratel umění Heinrich Kirchhoff. Během této doby udržoval úzký kontakt s Wiesbadenem, kde opakovaně pobýval a kde vznikl Kirchhoffův rodinný portrét (1920, nyní v Muzeu Wiesbaden). V roce 1919 byl zakládajícím členem a prezidentem Drážďanské secesní skupiny společně s Lasarem Segallem, Ottou Dixem a Ottou Griebelem a členem skupiny Novembergruppe. Od roku 1919 do roku 1924 byl členem KPD.

Objektivně realistická fáze

Poskytoval obrazové příspěvky pro levicové časopisy Die Aktion a Menschen, představoval život lidí v Porúří v obrazech. V roce 1928 získal Grand Prix Saské Kunstverein (Drážďany) a vystavoval v roce 1929 v berlínské galerii Gurlitt.

Pronásledování

Propagátorem v době národního socialismu se stal Hanns-Conon von der Gabelentz. V roce 1933 postavil Conradova díla mimo zákon na výstavě Zvrhlého umění v Drážďanech. O rok později se Felixmüller přestěhoval do Berlína-Charlottenburgu. V roce 1936 bylo asi 40 jeho prací očerněno na propagandistické výstavě národních socialistů “Zvrhlé umění”, Felixmüller byl vyloučen ze spolku Verein Berliner Künstler. V roce 1937 byly jeho obrazy odstraněny ze všech veřejných sbírek a galerií. Národní socialisté v letech 1938 až 1939 zničili celkem 151 jeho děl. V roce 2012 byl však ve sbírce Schwabinger Kunstfund objeven jeho akvarel Pár v krajině (1924).^[1] V roce 1941 kvůli hrozbě bombardování přestěhoval své bydliště do Darmsdorfu. Jeho berlínské sídlo bylo zničeno při bombardování v roce 1944 a ještě téhož roku se přestěhoval do Tautenhainu poblíž Lipska. Po krátké vojenské službě (1944/45) se dostal v roce 1945 do sovětského zajetí.^[2]

Rehabilitace

V roce 1949 byl Felixmüller jmenován profesorem na Pedagogické fakultě Univerzity v Halle. Zde vyučoval až do roku 1961 a po svém odchodu do důchodu se vrátil do Berlína-Köpenicku. V roce 1967 se přestěhoval z NDR do Berlína-Zehlendorfu (Západní Berlín), kde zemřel 24. března 1977, jen několik týdnů před svými 80. narozeninami.

Byl pohřben na hřbitově Zehlendorf.^[3] Na náhrobku je reliéf, ukazující umělce u stojanu, který vytvořil sochař Heinz Spilker.

Conrad Felixmüller byl členem Deutscher Künstlerbund.^[4]

Soukromí

Conrad Felixmüller se v roce 1918 oženil s Londou Freiin von Berg (1896–1979). Z manželství pocházejí dva synové (Lukáš Felix Müller a Titus).

Dílo (výběr)

Kompletní dílo Felixmüllera zahrnuje asi 2500 děl z malby, kresby a grafiky. V jeho díle tvoří hlavní motiv člověk. Felixmüller se choval jako společensky kritický expresionista, jeho obrazy mocně odrážejí scény každodenního života. Charakteristickým rysem jeho vyobrazení byl důraz na čelo a velké oči. Felixmüllerovy práce odrážejí velmi individuální charakter expresivního realismu.^[5] V průběhu dvacátých let se stále více obracel k motivům z rodinného prostředí. Umělecky významný Felixmüllerův písemný majetek byl od roku 1980 umístěn v Německém archivu umění v Německém národním muzeu v Norimberku.

• 1920: Raoul Hausmann, Lindenau-Museum Altenburg
• 1924: Titus im Herbstwald, soukromá sbírka
• 1926: Luca im Papierhut, soukromá sbírka
• 1927: Selbstbildnis mit Frau, Stiftung Museum Kunstpalast, Düsseldorf
• 1927: Hochofenarbeiter, Deutsches Historisches Museum, Berlín
• 1928: Zeitungsjunge, Lindenau-Museum Altenburg
• 1951/52: Emporenbilder v kostele Jacobuskirche zu Tautenhain^[6]

Ocenění

• 1920: Saská státní cena (Rompreis) za obraz těhotné ženy Schwangere im Herbstwald
• 1928: Velká cena za malířství Saské umělecké asociace za vizuální dílo Liebespaar von Dresden
• 1931: Saská státní cena za malířství

Výstavy

Jeho díla byla vystavena na mnoha výstavách v obou částech Německa i v zahraničí.

• Aquarelle und Zeichnungen zur Bergarbeiterthematik, Kronprinzenpalais, Berlín; 1922.
• Felixmüller Böckstiegel Arbeitswelten. Kunsthalle Bielefeld; 2007
• Conrad Felixmüller. Zwischen Kunst und Politik. Museum Gunzenhauser, Kunstsammlungen Chemnitz; 25. listopadu 2012 - 7. dubna 2013, potom Städtische Galerie Bietigheim-Bissingen a Ernst-Barlach-Haus, Hamburk.
• Conrad Felixmüller – Werke aus dem Besitz von Peter August Böckstiegel. Peter-August-Böckstiegel-Haus Werther (Westf.); 2013
• Conrad Felixmüller – Zwischen Expressionismus und Neuer Sachlichkeit. Haus Opherdicke. 59439 Holzwickede; 2017

Odkazy

Reference

Literatura

• Hellmuth Heinz: Conrad Felixmüller und Dresden. Zum 75. Geburtstag. In: Sächsische Heimatblätter, sešit 4/1972, str. 156–159
• Wolfgang Maier-Preusker: Buch- und Mappenwerke mit Grafik des Deutschen Expressionismus. Ausstellungskatalog für Hansestadt Wismar 2006.
• Claus Pese: Mehr als nur Kunst. Das Archiv für Bildende Kunst im Germanischen Nationalmuseum, Ostfildern-Ruit 1998 (Kulturgeschichtliche Spaziergänge im Germanischen Nationalmuseum, Bd. 2), str. 99–104.
• Gabriele Werner: Conrad Felixmüller: Liebespaar vor Dresden; anlässlich der Ausstellung „Conrad Felixmüller. Die Dresdner Jahre“ vom 13. Juli bis 7. September 1997 im Albertinum, In: Dresdner Kunstblätter, 41.1997, str. 130–134
• Heinz Spielmann (vyd.): Conrad Felixmüller: Monographie und Werkverzeichnis der Gemälde. Köln 1996
• Conrad Felixmüller. In: Birgit Dalbajewa (vyd.): Neue Sachlichkeit in Dresden. Sandstein Verlag, Dresden 2011, ISBN 978-3-942422-57-4, S. 204–207.

Katalogy

• Emilio Bertonati: Neue Sachlichkeit in Deutschland, Herrsching 1988, ISBN 3-88199-447-5
• Jutta Hülsewig-Johnen: Conrad Felixmüller – Peter August Böckstiegel: Arbeitswelten. Dresden/Bielefeld 2006/07, ISBN 3-87909-900-6
• Ulrich Krempel (vyd.): Conrad Felixmüller: die Dresdner Jahre, 1910–1934, Ausstellung in der Gemäldegalerie Neue Meister Dresden und im Sprengel-Museum Hannover, Köln 1997
• Ingrid Mössinger a Thomas Bauer-Friedrich (vyd.): Conrad Felixmüler. Zwischen Kunst und Politik. Textbeiträge von Thomas Bauer-Friedrich, Katharina Heider, Jutta Penndorf a Barbara Wiegand-Stempel. Kunstsammlungen Chemnitz, Chemnitz 2013.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Conrad Felixmüller na Wikimedia Commons
• Biografie