Constantin Kinský

Constantin Norbert Kinský
Constantin Kinský v Muzeu nové generace 2016
Constantin Kinský v Muzeu nové generace 2016
Narození12. ledna 1961 (62 let)
Paříž, FrancieFrancie Francie
BydlištěŽďár nad Sázavou
Povolánífinanční poradce
OceněníSkleněná medaile Kraje Vysočina (2016)
Choť(1987) Marie, roz. de Crevoisier d'Hurbache (* 1963)
Děti1. Jan Venceslas (* 1990)
2. Adrien (* 2002)
RodičeRadslav Kinský (1928–2008) a Thamara, roz. Amilakvari (1935–2019)
RodKinští
PříbuzníKarel Mikuláš Kinský (sourozenec)
Dimitri Amilakhvari (dědeček)
Webzamekzdar.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Constantin Kinský (* 12. ledna 1961 Paříž[1] nebo Vincennes[2]) je český mecenáš a finanční poradce. Pochází ze starého šlechtického rodu Kinských.

Život

Prvorozený syn Radslava Kinského (14. června 1928 Obora–Kněžičky u Chlumce nad Cidlinou – 12. října 2008 Žďár nad Sázavou), který emigroval z Československa v roce 1958, a jeho manželky, původem gruzínské princezny Thamary Amilakvari (29. července 1935 Paříž – 17. dubna 2019 Paříž).[1]

Vyrůstal ve Francii, kde vystudoval tři vysoké školy a jeden rok žil s rodiči ve Skotsku. Pracoval v londýnské a pařížské pobočce banky Merill Lynch. V roce 1997 se vrátil na Moravu a spravuje majetky ve Žďáru nad Sázavou. Vede rodinnou firmu Kinský Žďár, která obhospodařuje 750 ha rybníků, lesní hospodářství a podniká v zemědělství, provozuje hobby market. Po návratu pomohl tehdejšímu premiérovi Miloši Zemanovi (* 1944) s ochranou, restrukturalizací a privatizací České spořitelny. Od roku 2006 vedl pobočku poradenské firmy Roland Berger. Momentálně se zabývá poradenstvím ve finančním sektoru na volné noze. Od roku 2011 do roku 2017 předsedal Francouzsko-české obchodní komoře. Od roku 2013 provádí rekonstrukci zámku, ve kterém vybudoval interaktivní muzeum s názvem Muzeum nové generace se zaměřením na baroko a období budování cisterciáckého kláštera. V roce 2023 získal Constantin Kinský evropskou dotaci na vybudování kreativního centra v budově bývalého konventu.[3]

Ocenění

V roce 2016 získal Constantin Kinský Nejvyšší ocenění kraje Vysočina,[4] přesná kategorie byla uveřejněna v říjnu 2016, spolu se svojí manželkou Marií získal skleněnou medaili Kraje Vysočina.[5] Je držitelem zlaté medaile Mendelovy univerzity v Brně.[6] Tuto medaili obdržel za rozumnou a udržitelnou péči o krajinu.

U příležitosti diecézní pouti rodin v září 2017 mu brněnský biskup Vojtěch Cikrle udělil medaili sv. Cyrila a Metoděje.

Rodina

Constantin Norbert Kinský se 31. října 1987 v Paříži oženil s francouzskou choreografkou Marií de Crevoisier d'Hurbache (* 4. 9. 1963 Salon de Provence).[2] Narodili se jim 2 synové:

  • 1. Jan Václav (Jan André Marie Venceslas; * 22. 4. 1990 Sèvres)
    • ∞ (30. 7. 2022 Žďár nad Sázavou) Laëtitia Behaghel[7]
  • 2. Adrien (* 19. 6. 2002 Cormeilles-en-Parisis)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Nejvyšší ocenění Kraje Vysočina [online]. Jihlava: Kraj Vysočina, 2017 [cit. 2019-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-01. 
  2. ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 196. 
  3. ↑ HLOUŠKOVÁ, Lenka. Constantin Kinský: My, Češi, jsme v lecčems barokní lidé, jen to o sobě nevíme [online]. [cit. 2023-03-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ SVATOŠOVÁ, Jitka. Jedenáct Nejvyšších ocenění Kraje Vysočina [online]. Kraj Vysočina, 2016-05-17 [cit. 2016-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-05. 
  5. ↑ BROTHÁNKOVÁ, Monika. Nejvyšší ocenění Kraje Vysočina letos získalo jedenáct osobností [online]. Jihlava: Kraj Vysočina, 2016-10-20 [cit. 2016-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-23. 
  6. ↑ SOTONA, Jiří. Constantin Kinský: Jsme národ selského rozumu [online]. [cit. 2020-09-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ Hrabě Kinský si bral krásnou Francouzku: Přijel i knížecí „strýček“ Schwarzenberg [online]. Blesk.cz, 2022-07-31 [cit. 2022-07-31]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce