Coriolanus (Shakespeare)
| Coriolanus | |
|---|---|
 Volumnia a Virgilia žádají Coriolana o zastavení obléhání Říma (rytina Gavina Hamiltona) | |
| Autor | William Shakespeare |
| Původní název | The Tragedy of Coriolanus |
| Jazyk | angličtina |
| Žánr | tragédie |
| Datum vydání | 1623 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Coriolanus je tragédie Williama Shakespeara, která vznikla někdy mezi lety 1605 a 1608. Děj je založen na životě legendárního římského generála Gaia Marcia Coriolana.
Postavy
- Gaius Marcius Coriolanus
- Menenius, římský senátor
- Cominius, Titus Lartius, generalové
- Volumnia, Coriolanova matka
- Virgilia, Coriolanova manželka
- Mladý Martius, Coriolanův syn
- Valeria, římská dáma
- Sicinius Velutus, Junius Brutus, římští tribuni
- římští tribuni
- římští vojáci
- Voluskové
Děj
Řím se bouří poté, co byly obyčejným občanům odepřeny zásoby obilí. Vzbouřenci se zvláště hněvají na Gaia Marcia, skvělého římského generála, kterého viní z toho, že jim bylo obilí odepřeno. Střetnou se s patriciem jménem Menenius Agrippa, stejně tak se samotným Gaiem Marciem. Menenius se vzbouřence snaží uklidnit, zatímco Marcius jimi otevřeně pohrdá a říká, že plebejci si obilí nezasloužili, protože neposkytují vojenskou službu. Dva z římských tribunů, Brutus a Sicinius, soukromě Marcia kritizují. Marcius opouští Řím, když se dozví o armádě Volusků.
Velitel voluské armády, Tullus Aufidius, se už Marciem při několika příležitostech střetl. Římské armádě velí Cominius a Marcius je jeho zástupcem. Cominius vede vojáky vstříc Aufidiově armádě a Martius se vydá k volskému městu Corioles. Obléhání města je neúspěšné, ale Marciovi se nakonec podaří dostat se za brány a dobýt ho.
I když je vyčerpaný, Marcius se rychle vydává posílit Cominiovy síly. Za jeho odvahu mu Cominius dá přívlastek "Coriolanus".
Doma v Římě Coriolana matka přesvědčuje, aby se stal konzulem. Coriolanus váhá, ale podrobí se přání své matky. Snadno si získá podporu senátu a zdá se, že má i podporu lidu. Brutus a Sicinius však proti němu vyvolají další povstání. Když se střetne s touto opozicí, Coriolanus se rozzuří a vyjádří pohrdání konceptem demokracie. Oba tribuni ho za jeho slova odsoudí jako zrádce a přikáží ho vypovědět.
Coriolanus nabízí své služby Voluskům a Aufidiovi. Aufidius přijímá. Když Coriolanus obléhá se svým vojskem Řím, zdá se, že nic ho nedokáže od jeho pomsty odradit. Teprve když k němu přijdou za Řím prosit jeho matka a manželka s malým synem, přesvědčí Coriolana, aby nebojoval proti své vlasti. Coriolanus tak zprostředkuje mezi Volusky a Římem mír. Aufidius a Voluskové jej však pro zradu zabijí.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Coriolanus na Wikimedia Commons 
Dílo Stručné výklady nejlepších dramat Shakespearových/I. Coriolanus ve Wikizdrojích- Dílo The Tragedy of Coriolanus ve Wikizdrojích (anglicky)
Média použitá na této stránce
Photo of the first page of Coriolanus from a facsimile edition of the First Folio of Shakespeare's plays, published in 1623
William Shakespeare'nin Coriolanus eserinin V. Perde, 3. Sahnesi: Roma Cumhuriyeti'nden sınırdışı edilip Volscilerin yanına sığınan Gaius Martius Coriolanus Volsciler ile birlikte Roma Cumhuriyeti'ne saldırmaya başladı. Annesi Volumnia (tarihteki gerçek adı: Venturia), Coriolanus'un eşi Virgilia ve çocukları ve bir Romalı kadın ile birlikte kendisini ziyaret ederek Roma'yı yok etmemesi için yarvardı. (James Caldwell - Gavin Hamilton tablosunun gravür versiyonu, 4 June 1803)
.png)
This was long thought to be the only portrait of William Shakespeare that had any claim to have been painted from life, until another possible life portrait, the Cobbe portrait, was revealed in 2009. The portrait is known as the 'Chandos portrait' after a previous owner, James Brydges, 1st Duke of Chandos. It was the first portrait to be acquired by the National Portrait Gallery in 1856. The portrait is oil on canvas, feigned oval, 21 3/4 in. x 17 1/4 in. (552 mm x 438 mm), Given by Francis Egerton, 1st Earl of Ellesmere, 1856, on display in Room 4 at the National Portrait Gallery, London, England, United Kingdom.[1]