Cornelis Floris de Vriendt

Cornelis Floris de Vriendt
Dorotea Dánská, busta na jejím náhrobku v katedrále v Königsbergu
Jiná jména	Cornelis Floris, Cornelis II., Floris De Vriendt
Narození	1514 Antverpy
Úmrtí	20. října 1575 (ve věku 60–61 let) Antverpy
Národnost	vlámská
Povolání	architekt, sochař
Rodiče	Cornelis Floris I a Margaretha Goos
Manžel(ka)	Elisabeth Machiels
Děti	Cornelis Floris III Suzanna Floris
Příbuzní	Frans Floris, bratr
Hnutí	Cech svatého Lukáše
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cornelis Floris de Vriendt či Cornelis Floris, nebo Cornelis II., či Floris De Vriendt (1514, Antverpy – 20. října 1575, Antverpy), byl vlámský sochař, tiskař a architekt. Vyvinul nový styl, který vycházel z vlámských tradic, italské renesance 16. století a možná školy Fontainebleau. Jeho inovativní styl se rozšířil po severní Evropě, kde měl zásadní vliv na vývoj sochařství a architektury v 16. a na počátku 17. století.^[1]

Život

Cornelis Floris II se narodil kolem roku 1514 jako nejstarší ze čtyř synů Cornelise I. a Margarete Goos. Nejstarší známí předci rodiny Floris de Vriendt, tehdy ještě nazývaní pouze „de Vriendt“, pocházeli z Bruselu a živili se jako kameníci a sochaři. Znalosti se v rodině předávaly z otce na syna. Jeden z Cornelisových předků se stal v roce 1406 mistrem bruselského cechu kameníků. Další člen rodiny, Jan Florisz. (zkratka Floriszoon, což znamená Florisův syn) de Vriendt, opustil rodný Brusel a usadil se v Antverpách v polovině 15. století. Jeho patronymické jméno „Floris“ se stalo běžným příjmením následujících generací. Původní podobu „de Vriendt“ však lze v oficiálních dokumentech najít až do konce 16. století.^[2]

O jeho začátcích není mnoho známo. Pravděpodobně pracoval v dílně svého otce, který byl kameníkem. Poději odcestoval do zahraničí a údajně byl v Itálii, když jeho otec v roce 1538 zemřel. Poté se vrátil do Antverp, aby se postaral o svou matku a mladší bratry.^[1] V roce 1539 se stal mistrem antverpského Cechu svatého Lukáše.^[3] V letech 1547 a 1559 působil jako děkan tohoto cechu.^[1] Kolem roku 1540 byl cechový registr ozdoben groteskními iniciálami, které vytvořil Cornelis. Tyto groteskní motivy, které byly inspirovány současnými italskými styly, které zase vycházely z archeologických nálezů v Římě, se staly důležitou charakteristikou jeho stylu Floris a byly použity jím (stejně jako jeho bratrem Fransem) i v jeho dalších dílech.^[4]

V roce 1550 se Floris oženil s Elisabeth Machielsovou a koupil si dům v Antverpách, který zrekonstruoval ve svém vlastním stylu.^[4]

Cornelis Floris II zemřel po bohaté kariéře 20. října 1575. Na počátku jeho kariéry se v Nizozemsku začala objevovat renesance. V době, kdy zemřel, byl nový styl v Nizozemsku pevně zaveden. Vlámští umělci však italský styl pouze nekopírovali, umělci jako Floris oživili tento styl vlastním přístupem.^[4]

I Cornelisovi bratři se stali vynikajícími umělci. Nejslavnějším z nich je Frans Frolis, který byl jedním z předních vlámských manýristických malířů, jeho další bratr Jacob byl vitrážista a Jan byl hrnčíř.^[2]

Cornelis měl mnoho žáků, z nichž mnozí se stali samostatnými umělci. Patřili mezi ně Willem van den Blocke, Gert van Egen, Gillis de Witte, Philip Brandin, Robert Coppens, Heinrich Hagart a Hieronymus van Kessel (I)

Dílo

Cornelis Floris byl všestranný umělec. Proslavil se hlavně jako architekt a sochař, ale pracoval také jako rytec.

Sochy

Jako sochař je známý především svou prací na pohřebních pomnících. V roce 1549 získal zakázku na pohřební pomník pro Dorotheu, manželku Albrechta Braniborsko-Ansbašského pruského vévody a dcery dánského krále Frederika I. Dánského v königsberské katedrále^[5] To byl začátek mnoha dalších zakázek na hrobové pomníky pro členy dánské královské rodiny. Patřila mezi ně hrobka pruského vévody Albrechta v katedrále v Königsbergu, mauzoleum dánského krále Kristiána III. a kenotaf Frederika I. v katedrále ve Šlesvicku. Pomníky byly obvykle vyrobeny z mramoru se sochou zemřelého vytvořenou v alabastru.

Ve své domovské zemi vytvořil v roce 1522 pro kostel Svatého Leonarda v Zoutleeuwu tabernákl v podobě 18 metrů vysoké, devítipatrové věže. Věž z bílého kamene byla po částech dopravovány z Florisovy dílny v Antverpách. Styl svatostánku má gotické prvky. Pro kostel Svaté Kateřiny vytvořil další svatostánek v Zuurbeemde (nyní součást Glabbeeku) v letech 1555-1557, který je v čistě renesančním stylu. Rovněž vytvořil kněžiště pro katedrálu Notre-Dame v belgickém městě Tournai a náhrobní pomník Jeana II. De Mérode v kostele sv. Dymfny v Gheelu.^[1] Množství tak rozsáhlých zakázek ukazuje na velkou dílnu se slušným počtem zaměstnanců. Cornelis Floris působil hlavně jako organizátor a plánovač. Jeho žáci a asistenti cestovali do různých míst (obvykle v severní Evropě), kde měly být instalovány pomníky Florisem navržené. Mnoho z nich zůstalo žít a pracovat v severní Evropě, kde si zřídili vlastní dílny. Při shánění svch zakázek se spoléhali na síť Florisových obchodníků a často také nadále pomáhali i s realizací Florisových návrhů v místě svého působení. Někteří z těchto umělců, jako Willem van den Blocke a Gert van Egen se stali umělci pracujícími u místních dvorů a pomáhali šířit Florisovo jméno a styl v severní Evropě.^[6]

Architektura

Koncem 50. let 16. století pracoval Cornelis Floris také jako architekt budov. Je uveden mimo jiné jako architekt antverpské radnice.^[7] Existují odlišné názory na přesnou roli Cornelise Florise při navrhování a realizace radnice, protože se jednalo o společné úsilí mnoha architektů a sochařů, na zakázce se podíleli se například Willem van den Broeck, Hans Hendrik van Paesschen a Jan Daems. Ovšem Cornelisův příspěvek nebyl omezen na spolupráci na designu. Je jisté, že měl také důležitou roli v praktické realizaci.^[4] Navštěvoval kamenolomy ve kterých vybíral vhodný kámen. V té době provozoval velkou dílnu na Everdijstraatu s tuctem asistentů, kteří pracovali hlavně na zakázce výstavby radnice, hlavně na práci na sochách, návrzích interiéru a fasádě.

Antverpská radnice se stala jednou z prvních budov postavených v novém renesančním stylu architektury v Nizozemsku. Tímto novým stylem se inspirovaly radnice ve Vlissingenu a v Haagu a v německém Emdenu, také sloupoví kolínské radnice (1557) v Německu či „Zelená brána“ (německy bývalá Koggentor) v polském Gdaňsku.

Cornelis Floris také navrhl budovu hanzovní ligy v Antverpách a městský dům svého bratra Franse. Obě budovy již neexistují.^[1]

Grafika

Cornelis Floris také spolupracoval s rytcem a vydavatelem Hieronymem Cockem při vydávání publikací s jeho návrhy pomníků a designu: „Veelderley niewe inuentien van antycksche sepultueren“ („Mnoho nových návrhů antických soch“), která byla vydána v roce 1557 a „Veelderley veranderinghe van grotissen“ („Mnoho druhů grotesek“) vydaná v roce 1556. Vydání těchto knih přispělo k šíření jeho jména a stylu po celém Nizozemsku.^[1]

• 

  Pomník Kristiána III. Dánského

• 

  (c) Quoth, CC BY-SA 3.0

  Kenotaf Frederika I. Dánského

• 

  Kněžiště v katedrále v Tournai v Belgii

• 

  Náhrobek Karla Smělého, Bruggy, Belgie

• 

  Budova hanzovní ligy

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Cornelis Floris de Vriendt na anglické Wikipedii a Cornelis Floris II. na německé Wikipedii.

Literatura

• Antoinette Huysmans, Jan Van Damme, Carl Van de Velde e.a., Cornelis Floris (1514-1575) beeldhouwer, architect, ontwerper, Brussel, 1996.
• ThiemeBecker |Autor=Bernd Curt Kreplin |Lemma=Floris, Cornelis II |Band=12 |Seite=122 |SeiteEnde=123
• Robert Hedicke: Cornelis Floris und die Florisdekoration. Studien zur niederländischen und deutschen Kunst im XVI. Jahrhundert. Bard, Berlin 1913. 2 Bände.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Cornelis Floris de Vriendt na Wikimedia Commons