Così fan tutte
Takové jsou všechny | |
---|---|
Così fan tutte ossia La scola degli amanti | |
![]() Plakát na první představení v roce 1790 | |
Základní informace | |
Žánr | opera buffa |
Skladatel | Wolfgang Amadeus Mozart |
Libretista | Lorenzo da Ponte |
Počet dějství | 2 |
Originální jazyk | italština |
Datum vzniku | 1789 |
Premiéra | 26. ledna 1790, Vídeň, Burgtheater |
Česká premiéra | 1791, Praha, Divadlo u Hybernů |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Così fan tutte (v překladu Takové jsou všechny, uváděno též pod názvy Tak to dělají všechny (doslovný překlad názvu) nebo Ženy jsou ženy) je název opery Wolfganga Amadea Mozarta z roku 1790. Autorem libreta je Lorenzo da Ponte.
Hlavní postavy
- Fiordiligi (soprán)
- Dorabella (soprán)
- Ferrando (tenor)
- Guglielmo (baryton)
- don Alfonso (bas)
- Despina (soprán)
Obsah
Così fan tutte je komická opera (opera buffa) o dvou dějstvích. Odehrává se v Neapoli na konci 18. století.
První dějství
Dva mladí důstojníci se vsázejí s donem Alfonsem o věrnost svých snoubenek. Sázka spočívá v tom, že budou oba plnit všechny Alfonsovy rozkazy a přesto se nepodaří usvědčit jejich snoubenky z nevěry.
Alfonso jim nařizuje, aby se s dívkami rozloučili a odjeli se svým plukem, vzápětí se s ním ale oba vracejí zpět v přestrojení a snaží se svést si navzájem své snoubenky. Dívky však odolávají i přesto, že oba dva fingují sebevraždu z nešťastné lásky a jsou na poslední chvíli vzkříšeni služebnou Despinou, která je podplacena Alfonsem a převlečena za doktora.
Druhé dějství
Postupem času dívky nakonec podlehnou naléhání ctitelů a souhlasí se svatbou. Ta se koná ve společném domě sester. Don Alfonso však během podpisu svatebních smluv zvolá, že se do města vrací vojsko i s Ferrandem a Guglielmem. Oba Albánci naoko prchají, ale ve skutečnosti se jdou jen zbavit svého kostýmu, aby se mohli vrátit ve své skutečné podobě. Zpočátku samozřejmě předstírají, že o svatbě nic nevědí a vítají se se svými snoubenkami, po chvíli se však podívají do komory, kde je ukrytá Despina v převleku notáře. Fiordiligi a Dorabella se snaží zachránit situaci tvrzením, že se ve skutečnosti jen jedná o kostým na ples, ale Despinu usvědčí manželská smlouva, která vypadne z její kapsy. Oba muži svým snoubenkám vyčiní, ale opera končí smířlivě - Ferrando a Guglielm prohlásí větu "cosi fan tutte" (všechny jsou takové) a smiřují se s tím, že věrnou ženu prostě nenajdou.
České libreto
V roce 2006 celé libreto nově přebásnil do češtiny Jaromír Nohavica, dílo bylo v této podobě uvedeno v Národním divadle moravskoslezském v květnu 2006.[1]
Nahrávky
- 1973-1974 DECCA, Osoby a obsazení: Fiordiligi (Pilar Lorengar), Dorabella (Theresa Berganza), Guglielmo (Tom Krause), Ferrando (Rynald Davies), Despina (Jane Beribié) a Don Alfonso (Gabriel Bacquier). Sbor a orchestr Royal Opera House, Covent Garden řídí Georg Solti[2]
- 2014 Teatro alla Scala, Osoby a obsazení: Fiordiligi (Maria Bengtsson), Dorabella (Katija Dragojevic), Guglielmo (Adam Plachetka), Ferrando (Rollando Villazón), Despina (Serena Malfi) a Don Alfonso (Michele Pertusi). Sbor a orchestr milánského Teatro alla Scala řídí Daniel Barenboim[3]
Odkazy
Reference
- ↑ http://kultura.idnes.cz/nohavica-venuju-mozarta-obrozencum-dbl-/hudba.aspx?c=A060526_081136_show_rozhovor_kot
- ↑ nahrávka Archivováno 21. 6. 2016 na Wayback Machine v katalogu firmy DECCA
- ↑ Wolfgang Amadeus Mozart: Cosi fan tutte na stránkách Českého rozhlasu
Literatura
- HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 119–122.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Così fan tutte na Wikimedia Commons
Dílo Cosi fan tutte ve Wikizdrojích
- Così fan tutte v databázi Archivu Národního divadla
Média použitá na této stránce
This posthumous portrait of Wolfgang Amadeus Mozart was painted by Barbara Kraft at the request of Joseph Sonnleithner in 1819, long after Mozart died. Sonnleithner, who was making a "collection of portraits in oils of well-known composers" (Deutsch) wrote to Mozart's still-living sister Maria Anna ("Nannerl"), asking her to lend a picture to Kraft (a well-known artist working in Salzburg). Here is part of Nannerl's reply:
- ... [her friend ] Councillor von Drossdick ... sent the artist to me to see all 3 [of my] pictures [of Mozart], the one that was painted when he came back from the Italian journey is the oldest, he was then just 16 years old, but as he had just got up from a serious illness, the picture looks sickly and very yellow; the picture in the family portrait when he was 22 years old is very good, and the miniature, when he was 26 years old, is the most recent I have, I therefore shewed this one to the painter first; it seemed to me from her silence that is would not be very easy to enlarge it, I therefore had to shew her the family portrait and the other one, too. ... she wants to take her copy from the family portrait and introduce only those features from the small picture which make him look somewhat older than in the big picture."
Deutsch identifies the three pictures as:
- "Perhaps" the portrait by Knoller, Milan 1773. [1]
- The family portrait by della Croce.
- A lost small version of the famous portrait by Joseph Lange.
Theaterzettel der Uraufführung von Così fan tutte am Burgtheater Wien, 26. Januar 1790