Kao-šeng

Kao-šeng
Francouzský dělový člun Le Lion se snaží o záchranu trosečníků z Kao-šengu, časopis Le Petit Journal (srpen 1894)
Základní údaje
Typ	Osobní-nákladní paroplachetní dvojstěžník se škunerovým oplachtěním[1]
Majitel	Indo-China Steam Navigation Company Ltd., dceřiná společnost Jardine Matheson & Co.
Uvedena do služby	1883[1]
Osud	potopen 25. července 1894 japonským křižníkem Naniwa
Poloha vraku	přibližně:
Souřadnice	36°59′24″ s. š., 125°59′24″ v. d.
Technická data
Prostornost	2134 grt[1]
Délka	76,2 m[1]
Šířka	11,95 m[1]
Ponor	6,4 m[1]
Pohon	parní stroj škunerové oplachtění[1] 241 ks (179,7 kW)[1]
Rychlost	10 uzlů (18,52 km/h)[1]

Kao-šeng (čínsky 高陞, kantonským čtením Koušing) byl osobní a nákladní parník postavený roku 1883 pro britskou Indo-China Steam Navigation Company Ltd. obchodující s bavlnou, hedvábím, opiem a čajem. Roku 1894 byl pronajatý Čínskému císařství dynastie Čching k transportu vojáků do Koreje v předvečer první čínsko-japonské války, při kterém byl potopen japonským křižníkem Naniwa.

Potopení Kao-šengu

Kao-šeng měl být využit k přepravě 1100^[2], 1220,^[3] nebo 1500^[1] čínských vojáků, členů expedičního sboru na potlačení nepokojů v Koreji. Dne 23. července 1894 vyplul z čínského přístavu u pevnosti Ta-Ku a zamířil do korejského Asanu. Doprovod mu dělal dělový člun Čchao-ťiang. Kolem 9. hodiny ranní 25. července narazil na japonský svaz složený z chráněných křižníků Akicušima a Naniwa. Kapitán Naniwy Heihačiró Tógó dal příkaz k zastavení lodě (Čchao-ťiang se mezitím vypařil, pronásledován Akicušimou).

Došlo k několikahodinovému jednání mezi Japonci, britskou posádkou a Číňany. Britská posádka, které velel Thomas Ryder Galsworthy, navrhovala Číňanům, aby buďto poslechli japonské požadavky a nebo aby jí bylo dovoleno odejít. Dva čínští generálové na palubě se ale odmítali vzdát a Číňané se vzbouřili proti britské posádce. Nakonec se Tógó rozhodl Kao-šeng potopit.^[2][4] Podle Evans & Peattie se tak stalo dělostřelbou,^[4] podle jiné verze byl Kao-šeng potopen zásahem torpéda v oblasti strojovny.

Zahynulo přibližně 700 Číňanů (800 podle Allen & Lettens^[1]). Podle dobových pozorovatelů představovali vojáci ztracení na palubě Kao-šengu to nejlepší, co Čína měla.^[2]

Důsledky

Potopení Kao-šengu společně s předcházejícím incidentem ze stejného dne (bitva u Asanu) bylo záminkou k vyhlášení války mezi Čínou a Japonskem.

Jardine Matheson & Co. (mateřská společnost vlastníka Kao-šengu) se dožadovala odškodnění od japonské vlády za způsobenou ztrátu. V tom měla podporu i britského tisku, ale britská vláda nakonec záležitost smetla ze stolu, neboť Kao-šeng přepravoval vojáky, odmítl uposlechnout japonské příkazy a Japonsko a Čína již tou dobou byly de facto (i když ne de iure) ve válce.^[2]

Odkazy

Reference

Literatura

• CLEMENTS, Jonathan. Admiral Tōgō: Nelson of the East. London: Haus Publishing, 2010. ISBN 978-1-906598-62-4. Kapitola Sink the Kowshing. (anglicky) 
• LENGERER, Hans. The Sino-Japanese War (I): Before the Declaration of War: The Sea Battle off Phung-do. In: LENGERER, Hans; AHLBERG, Lars. Contributions to the History of Imperial Japanese Warships. [s.l.]: [s.n.], 09. 2013. Ebook Paper XII. S. 60 až 68. (anglicky)
• OLENDER, Piotr. Sino-Japanese Naval War 1894-1895. Sandomierz: Stratus, 2014. (Maritime Series; sv. 3105). ISBN 978-83-63678-30-2. Kapitola Sinking of the Kow Shing, s. 52 až 55. (anglicky) 
• PAINE, S.C.M. The Sino-Japanese War of 1894-1895: Perceptions, Power, and Primacy. New York: Cambridge University Press, 2009. ISBN 978-0-521-61745-1. (anglicky) 

Externí odkazy

• NEFF, Robert. Rediscovering the Kowshing: The story of a treasure ship found off the coast of Korea [online]. ohmynews.com, 2007-09-04 [cit. 2010-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. (anglicky)