Cremona

Cremona
Cremona, centrum, dóm a věž Torrazzo
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	45°8′ s. š., 10°2′ v. d.
Nadmořská výška	50 m n. m.
Stát	Itálie Itálie
Region	Lombardie
Provincie	Cremona
Cremona
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	70 km²
Počet obyvatel	72 179 (2011)
Hustota zalidnění	1 031,1 obyv./km²
Správa
Vznik	400 př. n. l.
Oficiální web	www.comune.cremona.it
Telefonní předvolba	+ 372
PSČ	26100
Označení vozidel	CR
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cremona (cremonsky Cremuna) je italské historické město v oblasti Lombardie, hlavní město stejnojmenné provincie. Leží v rovině na levém břehu řeky Pád. Má 71 000 obyvatel a proslula především výrobou houslí. K jejím rodákům patří například Claudio Monteverdi (1567–1643) a věhlasný houslař Antonio Stradivari (1644–1737).

Úsloví

Cremona vystupuje v latinském úsloví Unus Petrus in Roma, unus portus in Ancona, una turris in Cremona, tj. Jeden Petr v Římě, jeden přístav v Ankoně, jedna věž v Cremoně.^[1] Snad v 16. století, za doby největšího věhlasu rakovnického piva, bylo v Čechách doplněno o “... una ceres Raconae,” česky Jeden Petr v Římě, jeden přístav v Anconě, jedna věž v Cremoně, jedno pivo v Rakovníku.^[2][3]

Historie

Cremona existovala už jako keltská (galská) osada a od roku 218 př. n. l. jako římská kolonie, ale ve středověku byla opakovaně devastována barbarskými nájezdy, a pak válkami mezi císařskými a papežskými vojsky (načas byla i hlavním opěrným bodem Friedricha I. Barbarossy a později jeho vnuka Friedricha II. ) V roce 1334 však připadla Milánu a od té doby s ním sdílela společné osudy až do sjednocení Itálie v 19. století.

Pamětihodnosti

• Radnice (Palazzo Comunale) z let 1206–1246 (při renesanční přestavbě dostal nynější terakotovou podobu). Jsou v něm uloženy čtyři vzácné housle – od B. Guarneriho del Gesù, od Andrey Amatiho, Niccola Amatiho a Antonia Stradivariho.
• Na druhé straně katedrály jsou arkády Loggie dei Militi (lodžie vojáků) z roku 1292 v gotickém stylu, kde se dříve scházela městská šlechta. Dnes je to válečný pomník.
• Stradivariho muzeum v Palazzo Affaitati (1561) v ulici Via Ugolani severozápadně od centra. Má sbírku více než 700 houslí, viol, violoncell a kytar slavných mistrů, dále akustických diagramů a vyřezávaných ornamentů. Ve stejné budově sídlí též Pinakotéka s díly domácích i evropských mistrů renesance.

Kostely

• Katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Duomo) je hlavní turistickou atrakcí. Byla postavena v lombardsko-románském stylu počátkem 12. století a dokončena renesančně, jak ukazuje i mramorová fasáda, s velkou růžicí ze 13. století a množstvím jemných detailů, včetně malého portika se sochami Panny Marie a světců. Interiér dómu je vyzdoben freskami z raného 16. století, vlámskými tapisériemi a malbami v bočních kaplích. Cenný je portál s gotickou předsíní na sloupech, podpíraných románskými lvy. Na hlavicích sloupů jsou výjevy z rytířské poezie (Roland dující na roh, Karel Veliký aj.) Vnitřek chrámu je vyzdoben renesančními freskami z let 1505–1573, výjevy z Nového zákona vytvořili Boccaccio Boccaccino, Romanino da Brescia a jiní malíři. Cenné jsou i chórové lavice z roku 1490 a bruselské tapisérie se Samsonovými příběhy ze 17. století.
• Vedle dómu stojí mohutné osmiboké románské baptisterium (křestní kaple), založené roku 1167 a v renesanci upravené.
• Zvonice Torrazzo o výšce 112,7 m z let 1230–1309, s katedrálou spojená loggií, je jedna z nejvyšších v Evropě. Ve čtvrtém patře je největší orloj na světě z 15. století se strojem z let 1583–1588. Z vrcholku je široký rozhled na město i okolí.
• San Agostino je gotický augustiniánský kostel z roku 1339 s cennou vnitřní výzdobou.
• San Pietro del Po je kostel z 16. století s dobovou štukovou a freskovou výzdobou.
• San Sigismondo je renesanční kostel na východním okraji Cremony, kde se v roce 1441 konala svatba Francesca Sforzy a Biancy Viscontiové. Na paměť této události jej dal pak Francesco Sforza v roce 1463 upravit. Vnitřek je vyzdoben malbami z 16. století, oltářními obrazy a freskami členů cremonské školy (rodina Campiů, Gatti a Boccaccino).

Galerie

• 

  Loggia dei Militi

• 

  Palazzo Cittanova

• 

  Střed města z věže dómu (Torazzo)

Antonio Stradivari a jeho housle

Housle spatřily světlo světa v Cremoně. První nástroj zhotovil houslař Andrea Amati ve 30. letech 16. století a pro svůj lepší zvuk (oproti středověkým skřipkám) si záhy získal oblibu u královských dvorů po celé Evropě. Ale byl to až Antonio Stradivari, žák vnuka Andrey Amatiho, Niccola, který dovedl toto řemeslo do dokonalosti. Z jeho dílny vyšlo více než 1100 nástrojů, z nichž přes 400 se dochovalo dodnes. Žádná moderní technologie zatím nedokáže vytvořit housle s lepším zvukem. Obdivovatele tohoto mistra by neměli vynechat Museo Stradivariano, Palazzo del Comune ani houslařův náhrobek na Piazza Roma.

Průmysl

Jak již bylo řečeno, město proslulo především výrobou houslí. Má však také četné průmyslové závody, především strojírenské (výroba zemědělských strojů) a potravinářské. Jižně od města, u Contemaggiore, jsou ložiska ropy a zemního plynu. Větší význam má ale jako kulturní středisko.

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel

Slavní rodáci

• Gerard z Cremony (1114–1187), italský matematik, který svým překladem z arabštiny "znovuobjevil" Ptolemaiovu astronomii
• Claudio Monteverdi (1567–1643), hudební skladatel, jeden z otců italské opery
• Niccolò Amati (1596–1684), italský houslař
• Antonio Stradivari (1644–1737), italský houslař
• Ugo Tognazzi (* 1922–1990), italský herec, režisér a scenárista

Partnerská města

• Alaquàs, Španělsko
• Krasnojarsk, Rusko

Odkazy

Reference

Literatura

• K. Baedeker, Northern Italy. Leipzig: Baedeker 1913, str. 244-247.
• Itálie – Severní Jadran, Pádská nížina, Kartografie Praha a.s., 2004
• Itálie, Ikar Praha, a.s., 2000
• Ottův slovník naučný, heslo Cremona. Sv. 5, str. 709

Související články

• Katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Cremona)
• Bitva u Cremony

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Cremona na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky Archivováno 9. 12. 2020 na Wayback Machine.
• Cremona v Baedekerově průvodci z roku 1870
• Cremona v Baedekerově průvodci z roku 1913