Cristina Bucșová

Cristina Bucșová
Cristina Bucșová na French Open 2022
Cristina Bucșová na French Open 2022
StátMoldavskoMoldavsko Moldavsko (2013–2015)
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko (od 2015)
Datum narození1. ledna 1998 (26 let)
Místo narozeníKišiněv, Moldavsko[1]
BydlištěKantábrie, Španělsko[2]
Výška176 cm[1]
Profesionál od2013[3]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 311 574 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů321–215
Tituly0 WTA, 1 WTA 125, 4 ITF
Nejvyšší umístění56. místo (15. ledna 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2023)
French Open2. kolo (2024)
Wimbledon2. kolo (2023, 2024)
US Open2. kolo (2022)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2024)
Čtyřhra
Poměr zápasů175–114
Tituly4 WTA, 4 WTA 125, 9 ITF
Nejvyšší umístění19. místo (10. června 2024)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2024)
French Open3. kolo (2024)
Wimbledon2. kolo (2024)
US Open2. kolo (2023)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hryBronzová medaile bronz (2024)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
French Open1. kolo (2024)
Wimbledon2. kolo (2024)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240806a6. srpna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cristina Bucșová (nepřechýleně: Bucșa, * 1. ledna 1998 Kišiněv) je španělská profesionální tenistka, která v letech 2013–2015 reprezentovala rodné Moldavsko. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála čtyři turnaje ve čtyřhře včetně Madrid Open 2024 v kategorii WTA 1000. V sérii WTA 125 vybojovala jednu singlovou a čtyři deblové trofeje. Na okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a devět ve čtyřhře.[4]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v lednu 2024 na 56. místě a ve čtyřhře v červnu téhož roku na 19. místě. Trénuje ji otec Ion Bucșa.[2][1]

Španělsko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2024 v Paříži. Ve dvouhře skončila ve druhém kole, ale ve čtyřhře vybojovala se Sarou Sorribesovou Tormovou bronz.[5]

Tenisová kariéra

Stejně jako další kišiněvská rodačka Aliona Bolsovová začala již v dětství žít ve Španělsku, kde rozvíjela tenisovou kariéru.[3] Bydlí a trénuje v Kantábrii.[2]

Trénink na Birmingham Classic 2023

V rámci okruhu ITF debutovala v květnu 2013 po zisku divoké karty na turnaj ve španělském Monzónu dotovaný 10 tisíci dolary. Ve druhém kole podlehla Španělce Lucii Cerverové-Vazquézové.[4] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během května 2017, na turnaji v portugalském Santarému s rozpočtem 15 tisíc dolarů. Ve finále přehrála Rusku Valerii Savinychovou ze čtvrté světové stovky. Ve třetí fázi srpnového TK Sparta Prague Open 2020 ze série WTA 125K vypadla s Argentinkou Nadiou Podoroskou, figurující na 165. příčce. O týden později postoupila přes Varvaru Lepčenkovou a Magdalenu Fręchovou do finále 60tisícového L'Open 35 de Saint-Malo 2020 na túře ITF. V závěrečném utkání však opět nestačila na Podoroskou.[6][4]

V kvalifikaci únorového Qatar Total Open 2021 porazila Barboru Krejčíkovou, ale do dvouhry ji nepustila Kristýna Plíšková. V hlavní soutěži okruhu WTA Tour tak debutovala až dubnovým Copa Colsanitas 2021 v Bogotě.[3] Na úvod však nestačila na krajanku z druhé stovky žebříčku Nurii Párrizasovou Díazovou. V témže měsíci ji v prvním utkání Istanbul Cupu 2021 vyřadila Kateřina Siniaková. První vyhraný zápas v této úrovni tenisu dosáhla na květnovém Serbia Open 2021, když zdolala černohorskou světovou jedenašedesátku Danku Kovinićovou. Poté ji přehrála Běloruska Aljaksandra Sasnovičová.[3][6]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala v ženském singlu US Open 2021 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž závěru si poradila s pátou nasazenou Francouzkou Océanií Dodinovou.[3] V úvodním kole Flushing Meadows však nenašla recept na čtyřicátou čtvrtou ženu klasifikace Jil Teichmannovou ze Švýcarska. Také na Australian Open 2022 prošla kvalifikačním sítem přes Richèl Hogenkampovou, ale s dvouhrou se rozloučila po porážce od Belgičanky Alison Van Uytvanckové. Z třetí grandslamové kvalifikace v řadě postoupila na French Open 2022.[6][4]

Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
bronz2024 Pařížženská čtyřhra

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
WTA 1000 (1–0 Č)
WTA 500 (1–0 Č)
WTA 250 (2–1 Č)

Čtyřhra: 5 (4–1)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.18. září 2022Portorož, SlovinskotvrdýSlovensko Tereza MihalíkováČesko Tereza Martincová
Slovensko Marta Kosťuková		4–6, 0–6
Vítězka1.5. února 2023Lyon, FrancietvrdýNizozemsko Bibiane SchoofsováSrbsko Olga Danilovićová
  Alexandra Panovová		7–6(7–5), 6–3
Vítězka2.7. dubna 2024Bogota, Kolumbieantuka  Kamilla RachimovováMaďarsko Anna Bondárová
  Irina Chromačovová		7–6(7–5), 3–6, [10–8]
Vítězka3.5. května 2024Madrid, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Sara Sorribesová TormováČesko Barbora Krejčíková
Německo Laura Siegemundová		6–0, 6–2
Vítězka4.25. května 2024Štrasburk, FrancieantukaRumunsko Monica NiculescuováUSA Asia Muhammadová
Indonésie Aldila Sutjiadiová		3–6, 6–4, [10–6]

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–0 D; 4–2 Č)

Dvouhra: 1 (1–0)

Stavč.datumturnajpovrchporažená finalistkavýsledek
Vítězka1.prosinec 2023Limoges, Francietvrdý (h)Francie Elsa Jacquemotová2–6, 6–1, 6–2

Čtyřhra: 6 (4–2)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkaporažené finalistkyvýsledek
Finalistka1.srpen 2021Concord, Spojené státytvrdýUSA Usue Maitane ArconadováThajsko Peangtarn Plipuečová
Indonésie Jessy Rompiesová		6–3, 6–7(5–7), [8–10]
Vítězka1.prosinec 2022Andorra la Vella, Andorratvrdý (h)Polsko Weronika Falkowská  Angelina Gabujevová
  Anastasija Zacharovová		7–6(7–4), 6–1
Vítězka2.červenec 2023Contrexéville, Francieantuka  Alena Fominová-Klotzová  Amina Anšbová
Česko Anastasia Dețiuc		4–6, 6–3, [10–7]
Finalistka2.srpen 2023Chicago, Spojené státytvrdý  Alexandra PanovováNorsko Ulrikke Eikeriová
Estonsko Ingrid Neelová		bez boje
Vítězka3.prosinec 2023Angers, Francietvrdý (h)Rumunsko Monica NiculescuováKazachstán Anna Danilinaová
  Alexandra Panovová		6–1, 6–3
Vítězka4.prosinec 2023Limoges, Francietvrdý (h)  Jana SizikovováGruzie Oxana Kalašnikovová
Spojené království Maia Lumsdenová		6–4, 6–1

Utkání o olympijské medaile

Ženská čtyřhra: 1 (1 bronzová medaile)

Stavrokmísto konánípovrchspoluhráčkasoupeřkyvýsledek
Bronz2024Paříž, FrancieantukaŠpanělsko Sara Sorribesová TormováČesko Karolína Muchová
Česko Linda Nosková		6–2, 6–2

Tituly na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra (4 tituly)

Č.datumturnajpovrchporažená finalistkavýsledek
1.květen 2017Santarém, PortugalskotvrdýRusko Valeria Savinychová6–4, 6–4
2.červenec 2018Porto, PortugalskoantukaŠvýcarsko Jil Teichmannová7–6(7–4), 6–1
3.listopad 2019Vitoria-Gasteiz, ŠpanělskotvrdýBělorusko Šalimar Talbiová6–0, 6–4
4.listopad 2019Nantes, Francietvrdý (h)Německo Tamara Korpatschová6–2, 6–7(11–13), 7–6(8–6)

Čtyřhra (9 titulů)

Č.datumturnajpovrchspoluhráčkaporažené finalistkyvýsledek
1.listopad 2017Valencie, ŠpanělskoantukaRusko Jana SizikovováŠpanělsko Georgina García Pérezová
Venezuela Andrea Gámizová		7–6(7–1), 7–6(7–5)
2.květen 2018Monzón, ŠpanělskotvrdýRusko Jana SizikovováSpojené království Sarah Bethová Greyová
Spojené království Olivia Nichollsová		6–2, 5–7, [10–8]
3.září 2018Saint-Malo, FrancieantukaKolumbie María Fernanda HerazováRumunsko Alexandra Cadanțuová
Lotyšsko Diāna Marcinkēvičová		4–6, 6–1, [10–8]
4.listopad 2018Nules, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Claudia Hoste FerrerováŠpanělsko Marina Bassols Riberová
Španělsko Júlia Payolová		7–6(7–3), 6–3
5.únor 2018Altenkirchen, Německokoberec (h)Nizozemsko Rosalie van der HoekováBelgie Marie Benoîtová
Polsko Katarzyna Piterová		5–7, 6–3, [12–10]
6.duben 2019Óbidos, PortugalskokoberecŠpanělsko Georgina García PérezováGruzie Sofia Šapatavová
Spojené království Emily Webleyová-Smithová		7–5, 7–5
7.duben 2019Chiasso, ŠvýcarskoantukaUkrajina Marta KosťukováKanada Sharon Fichmanová
Austrálie Jaimee Fourlisová		6–1, 3–6, [10–7]
8.březen 2022Le Havre, FrancieantukaŠpanělsko Georgina García PérezováLotyšsko Diāna Marcinkēvičová
USA Chiara Schollová		6–4, 6–3
9.listopad 2022Valencie, ŠpanělskoantukaŠvýcarsko Ylena In-Albonová  Irina Chromačovová
  Iryna Šymanovičová		6–3, 6–2

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cristina Bucșa na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Cristina Bucșová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240530a30. května 2024
  2. ↑ a b c Cristina Bucaa Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e MACPHERSON, Alex. Introducing the 2021 US Open's Grand Slam debutantes. Women's Tennis Association [online]. 2021-08-28 [cit. 2022-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d Cristina Bucșová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240530a30. května 2024
  5. ↑ ŠPORT.SK. Česko domov ďalšiu medailu zo štvorhry neprinesie. Španielky ukázali svoju kvalitu a získali bronz. Šport.sk [online]. 2024-08-04 [cit. 2024-08-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Cristina Bucsa Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2022-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Bronze medal.svg
Autor: B1mbo, Licence: CC BY-SA 2.5
Drawing of a bronze medal, based on Olympic rings.svg.
Olympic rings.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic rings without rims.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Indonesia.svg
bendera Indonesia
Flag of Thailand.svg
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
  • Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
  • White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
  • Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.
Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.