Ctná paní Lucie
Ctná paní Lucie | |
---|---|
Žánry | romantický historický dobrodružný mysteriózní |
Formát | seriál |
Scénář | Gustav Oplustil Petr Tuček |
Režie | Petr Tuček |
Hrají | Renáta Doleželová Ilja Prachař Jan Tříska Svatopluk Matyáš Václav Lohniský Jan Skopeček Josef Šebek Vilém Besser Miloš Kopecký Josef Haukvic |
Země původu | Československo |
Jazyk | čeština |
Počet řad | 1 |
Počet dílů | 6 (seznam dílů) |
Obvyklá délka | 50–60 min |
Produkce a štáb | |
Kamera | Václav Myslivec |
Hudba | Zdeněk Liška |
Produkční společnost | Československá televize Filmové studio Barrandov |
Distributor | Československá televize |
Premiérové vysílání | |
Stanice | I. program |
Formát obrazu | černobílý, 4 : 3 |
Vysíláno | 11. listopadu 1972 – 17. února 1973 |
Ctná paní Lucie na ČSFD, Kinoboxu, FDb, SZ Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ctná paní Lucie je československý historický dobrodružný televizní seriál vzniklý v produkci Československé televize, která jej také v letech 1972–1973 vysílala. Šestidílný seriál natočil režisér Petr Tuček podle scénáře, který napsal společně s Gustavem Oplustilem. Pojednává o putování paní Lucie na přelomu 15. a 16. století do dalekých zemí kvůli záchraně svého manžela. Do současnosti se seriál nedochoval, kvůli kritice československého prezidenta Gustáva Husáka byl filmový materiál s dílem pravděpodobně zničen.
Příběh
Paní Lucie, dcera Záviše Oulehly z Kronbachu, se se svou družinou vydá do země turecké, aby osvobodila svého manžela. Během svého putování je podrobena mnoha zkouškám.
Obsazení
- Renáta Doleželová jako Lucie, dcera Záviše Oulehly
- Ilja Prachař jako Záviš Oulehla z Kronbachu
- Jan Tříska jako Věslav Čížovský, Luciin nápadník
- Svatopluk Matyáš jako Černý rytíř
- Václav Lohniský jako Kuneš Smolenský z Babínu
- Jan Skopeček jako Kryštof Trčka z Kunštátu
- Josef Šebek jako Petr Beneš z Vrbince
- Vilém Besser jako Jakub Moor, zvaný Pancíř
- Miloš Kopecký jako Monyfeith, rytíř
- Josef Haukvic jako Justus, sluha rytíře Monyfeitha
Produkce
Šestidílný televizní seriál Ctná paní Lucie s historickou, dobrodružnou a romantickou tematikou napsal Gustav Oplustil společně s Petrem Tučkem. Určen byl pro vysílání v rámci Malého televizního sázení, které se zaměřovalo na podporu památkové péče a jeho výnosy mířily do fondu obnovy památek.[1][2] Pro příběh, zasazený na přelom 15. a 16. století, využili jeho autoři motivy pověstí z československých hradů a zámků i některá historická fakta. Scenáristé kladli důraz na dlouhodobé morální hodnoty (čest, spravedlnost, pravda, věrnost) a do děje zakomponovali témata romantiky, lásky, hrdinských bojů a lidských vášní.[3] Pořad režíroval Petr Tuček, pro Československou televizi jej vyrobilo Filmové studio Barrandov.[4] Vznikl s podporou památkářů a ministerstva kultury. Natáčení probíhalo v interiérech a exteriérech českých a moravských hradů[3] (např. první díl na Křivoklátě[5]) a trvalo asi půl roku od podzimu 1971 do jara 1972;[6] v říjnu 1971 byl seriál rozpracován,[4] v květnu 1972 probíhala výroba postsynchronů.[6] Již koncem roku 1971 uvažovali Tuček a Oplustil v případě úspěchu o případném pokračování.[7] Na jaře 1972 připravoval Oplustil scénáře pro dalších sedm dílů,[6] které však už realizovány nebyly.
Hudbu k seriálu napsal Zdeněk Liška.[3]
Vysílání
Seriál Ctná paní Lucie uvedla Československá televize na I. programu od listopadu 1972 do února 1973. Měl být vysílán v rámci Malého televizního sázení, tento záměr však naplnily pouze první dvě epizody. První díl měl premiéru 11. listopadu 1972,[8][9] další měly následovat ve dvoutýdenní periodě. Druhý díl byl skutečně odvysílán 25. listopadu,[10][11] avšak třetí epizoda, původně plánovaná na 9. prosince,[12] byla z vysílání stažena a nahrazena jiným pořadem.[13] Důvodem byla kritika Československé televize za natočení neideologického seriálu, kterou československý prezident a generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák pronesl na konci listopadu 1972 na setkání s pracujícími v Ústí nad Orlicí (odvysíláno v Československém rozhlase 29. listopadu 1972).[14] Po měsíční přestávce se seriál na obrazovky vrátil 6. ledna 1973,[15][16] poté pokračoval s dvoutýdenním intervalem, takže poslední šestá část byla odvysílána 17. února 1973.[17][18] Seriál byl původně zařazen do večerního vysílání v hlavním vysílacím čase ve 22.00 hodin, od začátku roku 1973 byl uváděn v dopoledním vysílání od 9.30 hodin. Jednotlivé díly měly délku přibližně 50–60 minut.
Československá televize seriál Ctná paní Lucie nikdy nereprízovala a filmový materiál s pořadem byl asi kvůli Husákově kritice zničen.[3] Česká televize seriál na počátku 90. let 20. století sháněla, avšak bez úspěchu.[19]
Seznam dílů
Č. v seriálu | Název | Režie | Scénář | Datum premiéry |
---|---|---|---|---|
1 | Boj o Lucii | Petr Tuček | Gustav Oplustil a Petr Tuček | 11. listopadu 1972 |
2 | Nečekaná past | Petr Tuček | Gustav Oplustil a Petr Tuček | 25. listopadu 1972 |
3 | Nevěrná paní Anděla | Petr Tuček | Gustav Oplustil a Petr Tuček | 6. ledna 1973 |
4 | Rozmařilost a hazard | Petr Tuček | Gustav Oplustil a Petr Tuček | 20. ledna 1973 |
5 | Ztracená šance | Petr Tuček | Gustav Oplustil a Petr Tuček | 3. února 1973 |
6 | V zemi turecké | Petr Tuček | Gustav Oplustil a Petr Tuček | 17. února 1973 |
Přijetí
Autor článku v týdeníku Tvorba seriál Ctná paní Lucie po prvním odvysílaném dílu silně zkritizoval. Ohodnotil jej jako dílo „úplně nezdařené“, podle jeho názoru s povrchní a krkolomnou romantičností a zničenou poezií pohádek. Vadilo mu, že „protagonisté i kompars pobíhají a řičí ve starobylých zdech jako špatný, vyplašený operní sbor“, že „péče o výtvarnou stránku filmových záběrů [je] minimální“ a že scenérie hradu Křivoklátu zůstala nevyužita. Uvedl, že „[t]endence parodovat filmy o Angelice se změnila v parodii na sama sebe“, protože „v té televizní, mnohdy i nechtěně pimprlové rytírně […] se chvílemi nechtělo hrát ani koním a občas běhali zadkem trochu našikmo“.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ KOPECKÁ, Jaroslava. Podzimní obrazovka. Květy. 1971, čís. 38, s. 38–39. Dostupné online.
- ↑ Ctná paní Lucie. Záběr. 1971, čís. 23, s. 2. Dostupné online.
- ↑ a b c d MOC, Jiří. Seriály od A do Z : Lexikon českých seriálů. Praha: Česká televize, 2009. ISBN 978-80-7404-036-8. S. 25–26.
- ↑ a b Z tvorby hraných filmů. Filmové informace. 1971, čís. 41, s. 4. Dostupné online.
- ↑ a b vlp. Angelika na Křivoklátě. Tvorba. 1972, čís. 47, s. 16. Dostupné online.
- ↑ a b c PAVLÍČKOVÁ, M. Nejlepší léta mého života. Kino. 1972, čís. 12, s. 12–13. Dostupné online.
- ↑ MIHOLA, R. Co právě děláte? Gustav Oplustil. Květy. 1972, čís. 1, s. 40. Dostupné online.
- ↑ Televize. Rudé právo. 1972-11-11, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Programy Čs. televize a výběr z pořadů Čs. rozhlasu. Květy. 1972, čís. 45, s. 56–57. Dostupné online.
- ↑ Televize. Rudé právo. 1972-11-25, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Programy Čs. televize a výběr z pořadů Čs. rozhlasu. Květy. 1972, čís. 47, s. 56–57. Dostupné online.
- ↑ Programy Čs. televize a výběr z pořadů Čs. rozhlasu. Květy. 1972, čís. 49, s. 56–57. Dostupné online.
- ↑ Televize. Rudé právo. 1972-12-09, s. 6. Dostupné online.
- ↑ Pozor na historii [online]. Pribehrozhlasu.cz [cit. 2021-12-30]. Dostupné online.
- ↑ Televize. Rudé právo. 1973-01-06, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Programy Čs. televize a výběr z pořadů Čs. rozhlasu. Květy. 1973, čís. 1, s. 56–57. Dostupné online.
- ↑ Televize. Rudé právo. 1973-02-17, s. 4. Dostupné online.
- ↑ Programy Čs. televize a výběr z pořadů Čs. rozhlasu. Květy. 1973, čís. 7, s. 56–57. Dostupné online.
- ↑ Vše, co chcete vědět o televizi. TV Revue. 2005, čís. 8, s. 11.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“