Curt von Bardeleben

Curt von Bardeleben
Narození	4. března 1861 Berlín, Prusko Prusko
Úmrtí	31. ledna 1924 (ve věku 62 let) Berlín, Německá říše Německá říše
Příčina úmrtí	pád
Národnost	německá
Povolání	šachista, novinář a spisovatel literatury faktu
Choť	Elly Bender (od 1907)[1]
Rodiče	Richard von Bardeleben
Rod	Bardeleben family
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Curt von Bardeleben (4. března 1861, Berlín – 31. ledna 1924, tamtéž) byl německý šachový mistr.

Bardeleben byl původně studentem práv, ale dal přednost kariéře šachového profesionála, později však na čtyři léta přerušil šachovou kariéru, aby studia dokončil. V letech 1887 až 1891 řídil časopis Deutsche Schachzeitung. Proslavila jej ovšem zejména jeho prohraná partie s Wilhelmem Steinitzem na turnaji v Hastingsu roku 1895, která patří k nejslavnějším partiím historie. Bardeleben se při ní zároveň dopustil nesportovního jednání, když otřesen neočekávanou porážkou (zjevně se před Steinitzovou vítěznou kombinací domníval, že stojí na výhru^[zdroj?]) opustil hrací sál, aniž by se předtím vzdal. Jeho partie tak musela být prohlášena za prohranou rozhodčími. Díky slávě celé partie se tak jeho přestupek stal jedním z nejznámějších přestupků proti etiketě v šachu vůbec.

Svůj život ukončil Bardeleben sebevraždou skokem z okna (podle jiných zdrojů vypadl z okna nešťastnou náhodou^[2]) a jeho život a smrt se stala základem pro vytvoření hlavní postavy v románu Vladimira Nabokova Lužinova obrana (1930, Защита Лужина).^[3]

	a	b	c	d	e	f	g	h
8									8
7									7
6									6
5									5
4									4
3									3
2									2
1									1
	a	b	c	d	e	f	g	h

Šokující závěr partie, který Bardeleben psychicky neunesl: 22.Ve1xe7+!! Kf8! 23.Vf7+!! Kg8 24.Vg7+! Kh8 25.Vxh7+! 1:0 (Steinitz–Bardeleben, Hastings 1895)

• páté místo na turnaji v Norimberku roku 1883 (celkem devatenáct hráčů, zvítězil Simon Winawer),^[4]
• vítězství na minor turnaji v Londýně roku 1883 (celkem devatenáct hráčů),^[5]
• čtvrté místo na turnaji ve Frankfurtu roku 1887 (celkem dvacet jedna hráčů, zvítězil George Henry Mackenzie),^[6]
• třetí až čtvrté místo (společně s Jamesem Masonem) na turnaji v Bradfordu roku 1888 (celkem sedmnáct hráčů, zvítězil Isidor Gunsberg),^[7]
• první místo (společně Fritzem Riemannem) na turnaji v Lipsku roku 1888 (celkem osm hráčů),^[8]
• třetí místo na turnaji v Breslau roku 1889 (celkem osmnáct hráčů, zvítězil Siegbert Tarrasch),^[9]
• páté až šesté místo (společně se Simonem Winawerem na turnaji v Drážďanech roku 1892 (celkem osmnáct hráčů, zvítězil Siegbert Tarrasch),^[10]
• první místo (společně Karlem Augustem Walbrodtem) na turnaji v Kielu roku 1893 (celkem devět hráčů),^[11]
• sedmé místo na turnaji v Hastingsu roku 1895 (celkem dvacet dva hráčů, zvítězil Harry Nelson Pillsbury),^[12]
• první místo na turnaji SV Centrum v Berlíně roku 1897 (celkem sedm hráčů),^[13]
• první misto (společně Karlem Schlechterem a Rudolfem Swiderskim) na turnaji v Coburgu roku 1904 (celkem třináct hráčů),^[14]
• sedmnácté místo na turnaji v Praze roku 1908 (celkem dvacet hráčů, zvítězil Oldřich Duras společně s Karlem Schlechterem),^[15]
• šestnácté místo na turnaji ve Vídni roku 1908 (celkem dvacet hráčů, zvítězil Oldřich Duras společně s Karlem Schlechterem a Gézou Maróczym).^[16]

• Wilhelm Steinitz – Curt von Bardeleben, Hastings 1895.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Curt von Bardeleben na Wikimedia Commons
• ChessGames – Curt von Bardeleben (partie) (anglicky)