Curtiss N-9

Curtiss N-9
Curtiss N-9, 20. léta 20. století
Určení	cvičný plovákový letoun
Výrobce	Curtiss Aeroplane and Motor Co.
Šéfkonstruktér	Glenn Curtiss
První let	1916
Zařazeno	1917
Vyřazeno	1927
Uživatel	US Navy US Army
Vyrobeno kusů	560
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Curtiss N-9 byl americký námořní jednomotorový dvoumístný cvičný dvouplošník s centrálním plovákem a dvojicí vyrovnávacích plováků z období první světové války.

Před vstupem USA do prvního světového válečného konfliktu rozhodla letecká složka US Navy rozšířit program výcviku svých pilotů. Současně americké námořnictvo projevilo zájem o elementární cvičný hydroplán. Glenn Curtiss, ve snaze předstihnout v konkurzu konkurenci, sáhl po osvědčeném letounu Curtiss JN-4B a vybavil jej prodlouženými křídly z pokusného stroje Curtiss N-8. Tyto nosné plochy měly novější a vhodnější profil RAF-6 než křídla JN-4B. Místo kolového podvozku přibyl celodřevěný centrální plovák a vyrovnávací kovové kuželovité plováky pod konci spodního křídla. Větší boční plochu kompenzovala zvětšená kýlová plocha s klenutou náběžnou hranou. Původní pohonná jednotka Curtiss OX-5 byla nahrazena výkonnějším vodou chlazeným vidlicovým osmiválcem Curtiss OXX-6 o výkonu 74 kW.

První Curtiss N-9 poprvé vzlétl na sklonku roku 1916. Na tuto úspěšnou konverzi pozemního typu na hydroplán navázala objednávka na produkci prvních třiceti exemplářů. Stroje se osvědčily a proto byly u společnosti Curtiss v Hammondsportu objednány další tři série po 34, 30 a 6 kusech. O typ projevila zájem také US Army, která na jaře 1917 odebrala 14 letounů. Další čtyři série po 30, 13, 300 a 1200 strojích byly zadány Curtissově pobočce Burgess Co. ve městě Marblehead. Poslední objednávka však byla po skončení války zrušena.

Ve snaze zvýšit výkony N-9 byl na podzim 1917 do letounu instalován francouzský vidlicový vodou chlazený osmiválec Hispano-Suiza 8 s výkonem 110 kW, který začala vyrábět pobočka Simplex Automobile koncernu Wright-Martin Co. Americké označení motoru znělo Wright A nebo I, především byl ovšem znám pod přezdívkou „Hisso“. Podle toho byla nová verze letounu úředně označena N-9H, zatímco stroje s pohonnými jednotkami Curtiss byly neoficiálně nazývány N-9C. N-9H obdržely nový kryt motoru a vrtulový kužel. První vyrobené exempláře měly dva chladiče na bocích trupu, sériové stroje pak jediný vysoký a úzký na vrcholu trupu před horním křídlem.

Zlepšení výkonů umožnilo vyzbrojení synchronizovaným kulometem Vickers ráže 7,7 mm. N-9H tak mohl sloužit i k střeleckému výcviku pilotů u leteckých škol.

Letouny N-9 z první objednávky byly dodány Námořní letecké škole v Pensacole a dalším námořním ozbrojeným složkám ještě před vstupem USA do války v dubnu 1917.

Curtissův N-9 se stal po létajícím člunu Curtiss HS-2L druhým nejrozšířenějším typem námořního letadla u US Navy, a to až do 30. let 20. století. Několik N-9H od námořnictva získala US Army výměnou za své pozemní Curtissy JN-4H.

Ještě začátkem 20. let postavili letečtí mechanici v Pensacole 50 N-9 z náhradních dílů a z částí poškozených letadel. Vyřazování Curtissů N-9 bylo zahájeno v roce 1924, poslední létaly ještě v roce 1927.

Údaje podle^[1]

• Rozpětí horního křídla: 16,25 m
• Rozpětí dolního křídla: 13,12 m
• Vzdálenost křídel: 1,5 m
• Zatížení na jednotku plochy: 29 kg/m²
• Délka: 9,39 m
• Výška: 3,32 m
• Nosná plocha: 46,07 m²
• Prázdná hmotnost: 971 kg
• Vzletová hmotnost: 1247 kg

• Maximální rychlost: 126 km/h
• Nejnižší rychlost: 72 km/h
• Výstup do 990 m: 10,0 min
• Dostup: 2015 m
• Dolet: 322 km
• Vytrvalost: 3,75 h

• HORNÁT, Jiří. Curtiss N-9. Letectví a kosmonautika. 2002, roč. 78., čís. 15–16, s. 95. ISSN 0024-1156. 
• LOWE, Malcolm. Encyklopedie letectví (1848-1939). Dobřejovice: Rebo Production CZ, 2005. 303 s. ISBN 80-7234-407-2. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Curtiss N-9 na Wikimedia Commons
• Curtiss N9-H