Curtiss NC

Curtiss NC
Curtiss NC-4 jako muzejní exponát
Curtiss NC-4 jako muzejní exponát
Určeníhydroplán
VýrobceCurtiss Aeroplane and Motor Company
První let4. října 1918
Vyrobeno kusů10
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Curtiss NC byl hydroplán vyvinutý americkou společností Curtiss Aeroplane and Motor Company. Celkem bylo postaveno deset letounů tohoto typu. Curtiss NC-4, čtvrtý postavený letoun toho typu, se roku 1919 stal prvním letadlem, které uskutečnilo transatlantický let.[1] Typ měl přezdívku „Nancy Boats“.[2]

Historie

Curtiss NC-1 dne 3. října 1918. Letoun je ještě v původní konfiguraci se třemi motory.

Hydroplány Curtiss NC byly vyvinuty za první světové války. Americké námořnictvo požadovalo letouny s delším doletem pro protiponorkové hlídkování. Protože za války se USA a státy Dohody vyrovnávaly s velkými ztrátami nákladních lodí, výhodou nového letounu měla být schopnost vlástními silami přelétnout z USA do válečné zóny v Evropě.[2] Celkem bylo postaveno deset letounů tohoto typu.[1]

První přelet Atlantiku

Posádky hydroplánů NC-1, NC-3 a NC-4 na společné fotografii pořízené před startem k prvnímu transatlantickému letu

Dne 8. května 1919 tři hydroplány NC-1 (A2291), NC-3 (A2293) a NC-4 (A2294) odstartovaly ze základny Naval Air Station Rockaway v New Yorku k přeletu Atlantiku. Námořnictvo přitom chtělo prověřit schopnosti letounů při transatlantickém nasazení.[2] Posádku každého z nich tvořilo šest osob. Na palubě NC-4 byli piloti Elmer Fowler Stone a Walter T. Hinton, velitel a navigátor Albert Cushing Read, radista Herbert C. Rodd a palubní inženýři James L. Breese a Eugene S. Rhoads. Po trase uskutečnily několik mezipřistání, první na základně Naval Air Station Chatham ve státě Massachusetts. Tam musel být na NC-4 jeden z motorů vyměněn za náhradní motor Liberty, přičemž několik dnů jej zdrželo špatné počasí. Dne 14. května 1919 NC-4 přelétl do Halifaxu. Další den NC-4 odletěl do zátoky Trepassey na Newfoundlandu, kde se setkal s mateřskou lodí USS Aroostook (CM-3). Hydroplány NC-1 a NC-3 k plavidlu dorazily o dva dny dříve. Mateřská loď jim poskytla palivo a zásoby. Na NC-4 byl dočasný motor Liberty nahrazen silnějším motorem Liberty 12A o výkonu 400 koní.[1]

Ráno 16. května 1919 trojice hydroplánů odstartovala k letu na Azory. Asi 200 mil před cílem se hydroplány dostaly do deště a špatné viditelnosti. NC-1 a NC-3 byly donuceny k přistání na mořské hladině. NC-1 byl vážně poškozen, jeho posádku zachránila řecká nákladní loď, která letoun vzala do vleku, ale za několik dnů se potopil. NC-3 přistál a po hladině 19. května 1919 doplul do přístavu Ponta Delgada na ostrově São Miguel. NC-4 změnil trasu a 17. května 1919 přistál v Hortě na ostrově Faial a do Ponta Delgado přelétl 20. května 1919. Následně několik dnů panovalo špatné počasí. Dne 27. května 1919 NC-4 přelétl do Lisabonu, kde ve 20:01 přistál v ústí řeky Tajo.[1] Poslední etapa letu končila v Portsmouthu ve Velké Británii.[2]

NC-4 byl následně vystaven v newyorském Central Parku a na dalších místech. V roce 1920 byl vystaven ve Smithsonově institutu a později se stal součástí jeho sbírek. Při příležitosti 50. výročí prvního transatlantického letu byl NC-4 restaurován. V rámci oslav byl 8. května 1969 vystaven v parku National Mall ve Washingtonu, D.C.. Po výstavě byl rozebrán a uložen. V roce 1974 byl zapůjčen Národnímu muzeu námořního letectví (National Naval Aviation Museum) v Pensacole na Floridě.[2]

Konstrukce

Curtiss NC-3

Letoun poháněly čtyři vodou chlazené dvanáctiválce Liberty 12A o výkonu 408 koní, umístěné ve třech gondolách mezi horním a dolním křídlem. V prostřední gondole byly dva motory, z nichž zadní byl tlačný. Roztáčely čtyřlisté vrtule. Původně přitom Curtiss NC poháněly motory tři, ale jejich výkon se ukázal nedostatečný, což si vynutilo přidání motoru čtvrtého.[1]

Specifikace (Curtiss NC-4)

Technické údaje

  • Posádka: 5
  • Rozpětí: 38,4 m (horní křídlo), 29,26 m (dolní křídlo)
  • Délka: 20,8 m
  • Výška: 7,44 m
  • Nosná plocha: 221,1 m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 7200 kg
  • Maximální vzletová hmotnost:
  • Pohonné jednotky: 4× vodou chlazený dvanáctiválec Liberty 12A
  • Výkon pohonné jednotky: 408 hp

Výkony

  • Cestovní rychlost:
  • Maximální rychlost: 137 km/h
  • Dostup: 1372 m
  • Dolet: 2366 km

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e SWOPES, Bryan R. 8–27 May 1919 [online]. This Day in Aviation, 2024-05-27 [cit. 2024-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e Curtiss NC-4 [online]. Smithsonian [cit. 2024-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Changing propellers - NC-3 LCCN2014708976.jpg
Title: Changing propellers -- NC-3 Abstract/medium: 1 negative : glass ; 5 x 7 in. or smaller.
Curtiss NC-4.jpg
Autor: Eric Friedebach, Licence: CC BY 2.0
The NC-4 was a Curtiss NC flying boat that was the first aircraft to fly across the Atlantic Ocean, albeit not non-stop. The NC designation was derived from the collaborative efforts of the Navy (N) and Curtiss (C). The NC series flying boats were designed to meet wartime needs, and after the end of World War I they were sent overseas to validate the design concept.

The aircraft was designed by Glenn Curtiss and his team, and manufactured by Curtiss Aeroplane and Motor Company, with the hull built by the Herreshoff Manufacturing Corporation in Bristol, Rhode Island.

In May 1919, a crew of United States Navy and US Coast Guard aviators flew the NC-4 from New York State to Lisbon, Portugal, over the course of 19 days. This included time for stops of numerous repairs and for crewmen's rest, with stops along the way in Massachusetts, Nova Scotia (on the mainland), Newfoundland, and twice in the Azores Islands. Then its flight from the Azores to Lisbon completed the first transatlantic flight between North America and Europe, and two more flights from Lisbon to northwestern Spain to Plymouth, England, completed the first flight between North America and Great Britain. This accomplishment was somewhat eclipsed in the minds of the public by the first nonstop transatlantic flight, made by the Royal Air Force pilots John Alcock and Arthur Whitten Brown two weeks later.

After arriving at Plymouth, England, the crewmen of the NC-4, who had been reunited with the crewmen of the less-successful NC-1 and NC-3, went by train to London, and there they received a tumultuous welcome. Next, they visited Paris, France, to be lionized again.

The NC-4 was dismantled in Plymouth, and then loaded onto USS Aroostook, the base ship for the Curtiss NC's transatlantic flight, for the return journey to the United States. Aroostook arriving in New York Harbor on 2 July 1919.

Following the return of all three of the aircrews on board the ocean liner USS Zeppelin, a goodwill tour of the East Coast of the United States and the Gulf Coast of the Southern States was carried out by the aircrew.

On 9 February 1929, Congress passed Public Law 70-714 (45 Stat. 1157), awarding Congressional Gold Medals to Lt. Commander John H. Towers for "conceiving, organizing, and commanding the first trans-Atlantic flight", and the six men of the flight crew "for their extraordinary achievement in making the first successful trans-Atlantic flight, in the United States naval flying boat NC-4, in May 1919." The Navy created a military decoration known as the NC-4 Medal.

It is very rare that a Congressional Gold Medal in miniature form be authorized for wear on a naval or military uniform.

The NC-4 is property of the Smithsonian Institution, since it was given to that institution by the Navy after its return home. However, this aircraft was too large to be housed in either the older Smithsonian Arts & Industries Building in Washington, D.C., or in its successor, the 1976-completed National Air and Space Museum main building, also in Washington. A smaller model of the NC-4 is kept in the Milestones of Flight Gallery in the National Air and Space Museum, a place of honor, along with the original Wright Flyer of 1903; Charles Lindbergh's Spirit of St. Louis of 1927; Chuck Yeager's Glamorous Glennis X-1 rocket plane of 1947, and an X-15 rocket aircraft. As of 1974, the reassembled NC-4 is on loan from the Smithsonian to the National Museum of Naval Aviation in Pensacola, Florida.

From Wikipedia: en.wikipedia.org/wiki/Curtiss_NC-4

Photo by Eric Friedebach
Curtiss NC-1 3 October 1918- initial three engine configuration.jpg
Curtiss NC seaplane. Plane number one of four, named NC-1, just after being manufactured, October 3, 1918. Note there are only 3 engines. A fourth pusher engine was added for the transatlantic test flight.