Curtiss SB2C Helldiver
| Curtiss SB2C Helldiver | |
|---|---|
 Curtiss SB2C Helldiver, VB-80, USS Hancock, 1945 | |
| Určení | palubní střemhlavý bombardér |
| Původ | Spojené státy americké |
| Výrobce | Curtiss-Wright Corporation |
| Šéfkonstruktér | Raymond Blaylock |
| První let | 18. prosince 1940 |
| Zařazeno | 11. listopadu 1943 |
| Vyřazeno | 1959 (Itálie) |
| Uživatel | US Navy USAAF Aéronavale |
| Výroba | 1940–1945 |
| Vyrobeno kusů | 7140 ks |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Curtiss SB2C Helldiver byl americký jednomotorový celokovový palubní střemhlavý bombardér z období druhé světové války. Typ byl nástupcem letounu Douglas SBD Dauntless.
První prototyp vzlétl již roku 1940. Jeho výroba se však pozdržela a tak první sériové stroje začaly být bojově používány až v roce 1943. Kladem Helldiverů byl silný motor a možnost nést větší množství bomb, jeho záporem byly problémy s ovládáním. Mezi piloty nebyl typ oblíben, vysloužil si dokonce „překlad“ typového označení SB2C jako „Son of a Bitch, 2nd Class“. Celkem bylo vyrobeno 7140 kusů.
Stroje byly užívány zejména v bojích v Tichomoří, ale i na jiných bojištích, kde působily letadlové lodě USA a Velké Británie. Po druhé světové válce byly nepotřebné letouny dodávány do mnoha států (např. Francie, Řecko, Itálie, Portugalsko, Thajsko).
Vývoj
Práce na prototypu Curtiss XSB2C-1 započaly v květnu 1939, první let vykonal 18. prosince 1940 v Buffalu stát New York. Nový letoun měl zabudován motor Wright R-2600 Cyclone o běžném výkonu 1103 kW, který roztáčel třílistou vrtuli. Hlavňová výzbroj sestávala ze čtyř kulometů ráže 12,7 mm v trupu a křídle, střelec obsluhoval dvojici kulometů ráže 7,62. Pumovnice mohla pojmout torpédo Mk.13, nebo pumu o hmotnosti 800 kg. Již 9. února 1941 první prototyp s vážnými problémy se stabilitou havaroval. Po opravě prošel řadou dalších úprav a pokračoval nadále v testech.
_1943.jpg)
_during_Battle_of_Leyte_Gulf_1944.jpg)
Dne 30. června 1942 vzlétl značně upravený Curtiss SB2C-1, následovaný čtrnácti dalšími stroji určenými k intenzivním zkouškám. Oproti prototypu měly nové letouny překonstruované a zpevněné ocasní plochy, kulomety z trupu se přemístily do křídla, přibyly dva závěsníky pum pod křídlo a reflexní zaměřovač. V červnu 1942 zahájila provoz nová výrobní linka společnosti Curtiss Wright ve městě Columbus ve státě Ohio, která započala se sériovou výrobou Helldiverů. První operační jednotkou US Navy se s letouny SB2C-1 v říjnu 1943 stala VB-17, působící v té době na palubě USS Bunker Hill (CV-17). Její velitel, LCdr. James Everett "Moe" Vose Jr., vedl 23 strojů své jednotky při premiérovém náletu na přístav Rabaul. Při útoku byl 11. listopadu potopen torpédoborec Suzunami a poškozeny křižníky Agano, Yubari a další tři torpédoborce.
Od 200. vyrobeného letounu se nová série označovala SB2C-1C, která byla vyzbrojena dvěma kanóny ráže 20 mm. Pohon zajišťoval stejně jako u předchozí verze motor Wright R-2600-8 Cyclone o výkonu až 1250 kW. Celková produkce SB2C-1C dosáhla počtu 778 kusů, z nichž 26 obdrželo v rámci zákona o půjčce a pronájmu britské námořnictvo (sériová čísla JW100-JW125). Stroje byly vyrobeny kanadskou firmou Canadian Car and Foundry Co. z Montréalu pod typovým označením SBW-1B. Převzala je 1820. squadrona Royal Navy, zformovaná v dubnu 1944 v Squantumu na území USA. Jednotka se nalodila na doprovodnou letadlovou loď Arbiter, která odplula do Británie. Tam byla 1820. squadrona v prosinci 1944 zrušena a z většiny Helldiverů Mk.I se staly učební pomůcky pro výcvik mechaniků, nebo byly vráceny do USA. JW117 byl předán do zkušebního střediska RAE ve Farnborough k porovnávacím zkouškám s jinými americkými střemhlavými bombardéry.
V létech 1942 až 1944 probíhala výroba 900 mírně odlišných pozemních strojů A-25A pro americké armádní letectvo (USAAC). Australské letectvo RAAF po zkouškách u 1. APU v Lavertonu deseti dodaných A-25A-15-CS stroje vrátilo do USA a objednávka na 250 kusů byla zrušena.
Na jaře 1944 se započalo s výrobou varianty SB2C-3 s pohonnou jednotkou Wright R-2600-20 s výkonem až 1471 kW a se čtyřlistou vrtulí Curtiss Electric. Celkem bylo mateřským závodem vyrobeno 1112 exemplářů, 413 strojů v licenci postavila kanadská firma Canadian Car and Foundry a 150 kusů bylo vyrobeno u Fairchild-Canada (SBF-1). Část letounů dostala i radar AN/APS-4 s anténou v pouzdře pod pravou polovinou křídla, které nesly označení SB2C-3E.
Subvarianta Curtiss SB2C-3E Helldiver byla doplněna o vyhledávací radar AN/APS-4, který byl umístěn pod pravou polovinou křídla.
Na základně Anacostia byl zkoušen prototyp XSB2C-2 opatřený plováky, celý projekt byl však k 14. dubnu 1944 zrušen jako neperspektivní. V červnu 1944 již měly Helldivery jednotky VB-1 na USS Yorktown, VB-2 na USS Hornet (CV-12), VB-8, která na USS Bunker Hill nahradila VB-17, VB-14 na palubě USS Wasp (CV-18) a VB-15 na USS Essex (CV-9).
2045 vyrobených letounů typu SB2C-4 mělo perforované brzdící klapky, aerodynamický kryt kuželu čtyřlisté vrtule a eventuálně čtyři závěsníky pro rakety HVAR pod každou polovinou křídla. Malá okénka za překrytem pilotní kabiny byla odstraněna. Radarových SB2C-4E vzniklo u společností CC and F (SBW-4E) a Fairchild (SBF-4E) celkem 370. V únoru 1945 s těmito letouny operovala např. jednotka VB-3 z paluby americké letadlové lodi USS Yorktown (CV-10) v Pacifiku.
Verze SB2C-5 se zvětšenou zásobou pohonných hmot byla opět dodávána bez krytu vrtulového kužele, posuvný kryt pilotní kabiny byl bez rámování. Celkem bylo postaveno 470 kusů, dalších 85 vzniklo v Kanadě jako SBW-5. Počátkem roku 1949 odebralo Řecké královské letectvo (RHAF) 41 strojů.
Ze dvou draků SB2C-3 byly upraveny stroje SB2C-6 s delším trupem a zvětšenou zásobou paliva pro motor Pratt & Whitney R-2800-28 Double Wasp o výkonu 1556 kW.
Uživatelé
.jpg)
Specifikace (SB2C)
Technické údaje
- Osádka: 2
- Rozpětí: 15,163 m
- Délka: 11,201 m
- Výška: 4,496 m
- Nosná plocha: 39,20 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 4588 kg
- Vzletová hmotnost: 6202 kg
- Max. vzletová hmotnost: 7620
- Pohonná jednotka: 1 × dvouhvězdicový vzduchem chlazený čtrnáctiválec Wright R-2600-20
- Výkon motoru: 1900 hp (1420 kW)
Výkony
- Rychlost: 473 km/h
- Dostup: 7620 m
- Stoupavost: 8,9 m/s
- Dolet: 1931 km
Výzbroj
- 2 × 20mm kanón AN-M2 v křídle
- 2 × 7,62mm kulomet Browning ve hřbetním střelišti
- 907 kg pum (1 × torpédo Mk. 13 nesené v pumovnici či 2× puma o hmotnosti 227 kg na závěsnících pod křídlem)
Odkazy
Literatura
- MÁČE, Jan. Curtiss SB2C Helldiver. Letectví a kosmonautika. Květen 2021, roč. 100., čís. 5, s. 46 a 47. ISSN 0024-1156.
- SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla USA. Plzeň: Fraus, 1998. 131 s. ISBN 80-7238-022-2.
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 135 a 141.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Curtiss SB2C Helldiver na Wikimedia Commons - Kamufláže letounu Curtiss SB2C Helldiver (anglicky) Archivováno 25. 11. 2018 na Wayback Machine.
- Rex's Hangar: A Bomber So Bad It Took 800+ Changes To Fix | Curtiss SB2C Helldiver na YouTube (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information..svg)
.svg)
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
.svg)
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
.svg)
Autor: Valder137, Licence: CC BY 2.0
SONY DSC
U.S. Navy Curtiss SB2C-1 Helldiver bombers Bombing Squadron Five (VB-5) pictured on the flight deck aboard the ciarctaft carrier USS Yorktown (CV-10). VB-5 went aboard Yorktown during May-June 1943 to participate in the ship's shakedown cruise. The results were disastrous, for the squadron's SB2C Helldivers suffered numerous mechanical difficulties, not the least of which was the propensity for the aircrafts' tailhooks to pull out of their wells during recovery aboard the ship. Yorktown´s skipper, Capt. Joseph C. Jocko Clark, became so irate that he had them replaced with Douglas SBD-5 Dauntless dive-bombers, which VB-5 eventually took into combat.
This photo shows the prototype Curtiss XSB2C-1 Helldiver on its maiden flight on 18 December 1940.
A U.S. Navy Curtiss SB2C-3 Helldiver of Bombing Squadron 18 (VB-18) "Sunday Punchers" is maneuvered into position aboard the aircraft carrier USS Intrepid (CV-11) after returning from a combat mission during the Battle of Leyte Gulf. The aircraft has suffered battle damage on the tail from Japanese antiaircraft fire. Note cross on tail of Helldiver, the symbol for Intrepid aircraft. VB-18 operated from Intrepid during the period August-November 1944.
Landing mishap of a Curtiss SB2C-1 Helldiver of Bombing Squadron 17 (VB-17) from Carrier Air Group 17 (CVG-17) aboard the U.S. aircraft carrier USS Bunker Hill (CV-17) in 1943. The SB2C suffered from a lot of design failures and required some 800 changes before becoming fully operational. The crews therefore gave the aircraft names like "The Big-Tailed Beast" or simply "The Beast". Note that the Bunker Hill seems to be equipped only with the SC radar and not yet with the SK-1.
3-side-view of a Curtiss SB2C Helldiver
A Curtiss SB2C Helldiver in tricolour scheme and tail markings for Bombing Squadron 80 (VB-80), which operated off the aircraft carrier USS Hancock (CV-19), in February 1945.
This aircraft is the SB2C-5, BuNo 83589. It is flying with the Commemorative Air Force, based in Graham, Texas (USA).