Cyanofág

Mikrofotografie z elektronového mikroskopu; cyanofágy napadající sinice rodu Prochlorococcus

Cyanofág je virus napadající sinice (Cyanobacteria). Je to tedy v mnohých ohledech bakteriofág.

Popis

Viry sinic obsahují jako svůj genetický materiál zásadně dvouvláknovou DNA, jsou to tedy ds-DNA viry („ds“ z angl. double-stranded). Známými cyanofágy jsou např. sladkovodní as-1 a lpp-1.[1]

Vliv na populace sinic

Viry významně ovlivňují početnost sinic, některé průzkumy například objevily viry v téměř všech studovaných populací sinic.[1] Ekologické výzkumy v oceánu například zjistily, že u pobřeží mají sinice rodu Synechococcus daleko vyšší rezistenci vůči svým virům, protože se s nimi na mělčině častěji setkávají a přírodní výběr zde tedy působí daleko silněji.[2] Jiné publikace uvádí, že v oceánu asi 3% všech buněk zmíněného rodu sinic každý den zahynou díky virové infekci.[1] Důvodem může být i vysoká populační hustota rodu Synechococcus v oceánech: udává se až milión buněk v jednom mililitru.

V poslední době byly u cyanofágů objeveny geny pro fotosyntézu a bylo zjištěno, že cyanofágy po infekci buňky silně ovlivňují její metabolismus.[3]

Reference

  1. ↑ a b c KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, 2005. 606 s. ISBN 80-246-1036-1. 
  2. ↑ WHITTON, Brian A.; POTTS, Malcolm. The Ecology of Cyanobacteria. Their Diversity in Time and Space. [s.l.]: Kluwer Academic Publ., 2000. Dostupné online. ISBN 0792347358 9780792347354. (anglicky) 
  3. ↑ http://www.osel.cz/index.php?clanek=4596

Literatura

  1. Clokie, M.R., and N.H. Mann. 2006. Marine cyanophages and light.[nedostupný zdroj] Environ Microbiol 8:2074-2082.
  2. Mann, N.H. 2003. Phages of the marine cyanobacterial picophytoplankton. FEMS Microbiol. Rev. 27:17-34.
  3. Paul, J.H., and M.B. Sullivan. 2005. Marine phage genomics: what have we learned? Curr. Opin. Biotechnol. 16:299-307.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Cyanophages.png
Autor: see source, Licence: CC BY 2.5

Electron Micrograph of Negative-Stained Prochlorococcus Myoviruses P-SSM2 and P-SSM4.

Myovirus P-SSM2 with (A) non-contracted tail and (B) contracted tail, and myovirus P-SSM4 with (C) contracted tail and (D) non-contracted tail. Note the T4-like capsid, baseplate, and tail structure in both myoviruses. Scale bars indicate 100 nm.