Cygnus (kosmická loď)

Cygnus
Loď Cygnus OA-5 během příletu k ISS.
Loď Cygnus OA-5 během příletu k ISS.
Základní údaje
VýrobceOrbital ATK
Northrop Grumman
Země původuUSA Spojené státy americké
ProvozovatelNorthrop Grumman
NASA
Použitízásobování ISS
Technické specifikace
Typautomatická zásobovací kosmická loď
Životnostjeden týden až dva roky
Startovní hmotnostaž 7 492 kg
Kapacita nákladuaž 3 750 kg (vylepšená)
Délka5,1 m (původní)
6,3 m (vylepšená)
Průměr3,07 m
Objem18,9 m3 (původní)
27 m3 (vylepšená)
Energieaž 4 kW
Oblast působeníLEO
Výrobní specifikace
StavAktivní
První start18. září 2013
Související zařízení
Odvozeno zMulti-Purpose Logistics Modul, GEOStar, LEOStar

Cygnus (lat. „labuť“) je bezpilotní nákladní kosmická loď vyvinutá a vyráběná americkou společností Orbital ATK (dříve Orbital Sciences Corporation) v rámci programu komerční orbitální dopravy (Commercial Orbital Transportation Services, COTS) americké kosmické agentury NASA. V roce 2018 výrobu převzala firma Northrop Grumman.[1] Lodi Cygnus jsou určeny k dopravě nákladu na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Do vesmíru je mezi roky 2013 a 2023 vynášelo několik verzí raket Antares z kosmodromu MARS (Středoatlantský regionální kosmodrom) a ve třech případech v letech 2015 až 2017 rakety Atlas V z kosmodromu CCAFS (Cape Canaveral Air Force Station), nyní CCSFS (Cape Canaveral Space Force Station). A pro tři starty v letech 2024 a 2025 byla nebo ještě bude použita raketa Falcon 9 FT se startem z jiné rampy kosmodromu CCSFS.

Historie programu

Veřejné financování vývoje

Poté, co byl v lednu 2004 americkým prezidentem Georgem W. Bushem oznámen plán vyřazení amerických raketoplánů Space Shuttle z provozu po dokončení Mezinárodní vesmírné stanice,[2] čelila NASA hrozící závislosti na již provozovaných nebo připravovaných ruských, evropských a japonských bezpilotních zásobovacích lodích Progress, ATV a HTV. Rozhodla se proto v programu COTS podpořit vývoj a výrobu bezpilotních nákladních lodí.

Program vyústil v uzavření[3] dvou kontraktů Commercial Resupply Services (CRS) na dopravu zásob na ISS mezi NASA a společnostmi SpaceX (loď Dragon vynášená raketou Falcon 9) a Orbital Sciences Corporation (loď Cygnus vynášená raketou Antares). Uzavřením smlouvy v hodnotě 1,9 miliardy USD[4] přijala společnost Orbital závazek dodat na ISS až 20 tun nákladu v osmi lodích Cygnus do roku 2016.[5]

Raketa Antares

Společnost Orbital pro splnění kromě lodi Cygnus vytvořila nový raketový nosič střední třídy Taurus II, který byl během vývoje přejmenován na Antares[6]. Ten nejprve v dubnu 2013 úspěšně absolvoval test bez lodi Cygnus, ale se simulátorem její hmoty. Cílem mise označované A-ONE bylo prokázat, že raketa Antares je schopna dosáhnout nominálního výkonu a umístit na nízkou oběžnou dráhu Země maketu o objemu a hmotnosti lodi Cygnus.[7]

První ukázkový Cygnus (mise Orb-D1) při přiblížení k ISS v září 2013.

Skutečná kosmická loď ke svému ukázkovému prvnímu letu na špici rakety Antares odstartovala 18. září 2013 pod označením Orb-D1 a úspěšně se připojila k ISS. Už 9. ledna 2014 pak společnost Orbital vypustila první řádný let programu CRS.

Fatální selhání rakety při startu

V říjnu 2014 selhal při startu poprvé vypouštěný model rakety Antares 130 s novým typem druhého stupně Castor 30XL a s lodí Cygnus Orb-3. Sestava vybuchla 15 sekund po startu, takže navíc významně poničila také startovní infrastrukturu.[8] Zveřejněnou příčinou události byla porucha pohonu 1. stupně.[9]

Společnost poté ustoupila od řady raket Antares 100 a uspíšila přípravu řady 200.[10]

Atlas V jako přechodné řešení

Současně ve snaze co nejdříve pokračovat v plnění dodávek na ISS zakoupila postupně celkem 3 rakety Atlas V, což jí umožnilo vynášet ve vylepšené (angl. enhanced) lodi téměř dvojnásobené množství nákladu.[11]

První let vylepšeného Cygnusu s raketou Atlas V odstartoval v prosinci 2015. Společnost Orbital (v té době už pod jménem Orbital ATK) se pak postupně vrátila k vlastní raketě Antares, jejíž verze 230 byla také schopna vynést vylepšený Cygnus s vyšší hmotností užitečného zatížení.

Dodatečné objednávky letů k ISS

Společnost tak i přes havárii letu CRS Orb-3 splnila svůj závazek ze smlouvy z roku 2008. Protože však nebyla dokončena jednání o navazujícím programu CRS-2, NASA doobjednala v srpnu 2015 k původním osmi letům další dva[12] a později ještě jeden. Tyto tři lety bývají v některých zdrojích označovány za číslem označovány písmenem E jako připomenutí, že jde o lety z rozšířeného (angl. extended) programu CRS. Lety lodí Cygnus, označované původně zkratkou Orb (Orb-1 atd.) a později zkratkou názvu společnosti Orbital ATK (OA-4 atd.), jsou navíc od desátého komerčního letu označovány zkratkou NG (NG-10 atd.) na znamení skutečnosti, že společnost Orbital (včetně jejích produktů Cygnus a Antares) v roce 2018 převzala společnost Northrop Grumman.[13]

Přípravy programu CRS-2, které NASA zahájila v září 2014, pak pokračovaly až do roku 2016, kdy společnostem Orbital ATK, Sierra Nevada Corporation a SpaceX byly zadány první zakázky – každé z nich je podle smlouvy CRS-2 garantováno nejméně 6 nákladních letů. Prvním letem CRS-2 byla v listopadu 2019 mise Cygnus NG-12 (prvním letem Space X podle nové smlouvy byla mise SpaceX CRS-21 na přelomu let 2020 a 2021, zatímco Sierra Nevada teprve připravuje ukázkový let svého raketoplánu Dream Chaser).

Northrop Grumman v listopadu 2020 oznámil, že získal v rámci smlouvy CRS-2 zakázku na další dvě mise, které by se měly uskutečnit v letech 2022 a 2023 pod označením NG-18 a NG-19.[14] A v březnu 2022 si NASA u společnosti objednala dalších 6 (NG-20 až NG-25) z celkem 12 nově nasmlouvaných zásobovacích misí až do roku 2026 (zbylých 6 misí získala společnost SpaceX).[15] Northrop Grumman tak ze smlouvy CRS-2 získala celkem 14 misí (SpaceX celkem 15).

Následky sankcí po ruské invazi na Ukrajinu

V roce 2022 společnost také oznámila změnu nosiče pro mise Cygnus v reakci na vývoj ekonomických sankcí uvalených na Rusko po únorové invazi na Ukrajinu. Ta ohrozila dodavatelské řetězce pro první stupně rakety Antares 230, které se vyráběly na Ukrajině a používaly ruské motory RD-181 – jejich dodávky však Rusko zastavilo v reakci na uvalené západní sankce ve chvíli, kdy měl Northrop Grumman pokryté potřeby pouze pro mise NG-18 a NG-19.[16]

Řešením situace byla urychlená dohoda se společností Firefly Aerospace na společném projektu nové verze rakety Antares, nástupce řady 230. Antares 330 bude létat se sedmi motory Miranda společnosti Firefly a využije její kompozitní technologii pro konstrukci prvního stupně a nádrže. Northrop Grumman do nosiče vloží svou avioniku a software a dále konstrukci druhého stupně včetně motoru Castor 30XL. Nová verze navíc významně zvýší kapacitu dopravy na oběžnou dráhu.[17]

Podle pozdějších oznámení bude novou verzí rakety Antares jako první vynesena mise Cygnus NG-23, a to nejdříve na podzim 2024.[18] Na překlenutí tří startů mezi NG-19 (na raketě Antares 230+) a NG-23 (na raketě Antares 330) se Northrop Grumman dohoda se společnosti SpaceX. Mise NG-20 až NG-22 tak budou na oběžnou dráhu dopraveny raketami Falcon 9 FT.[19]

Design lodi Cygnus

Srovnání lodí Cygnus v původní (vlevo) a vylepšené verze používané od roku 2015 (vpravo)

Loď se skládá ze dvou válcových modulů. Větší z nich, hermetizovaný nákladový modul (Pressurized Cargo Module, PCM), který vyrábí italská společnost Thales Alenia Space, měl v původní verzi délku 3,66 metru, průměr 3,07 metru, suchou hmotnost (bez nákladu a paliva) 1 500 kg. Vnitřní hermetizovaný prostor o objemu 18,9 m³ mohl pojmout až 2 tuny nákladu. U vylepšené (enhanced) verze Cygnusu používané od letu OA-4 se PCM prodloužil na 4,86 metru, což umožnilo zvětšit hermetizovaný objem na 27 m³ a nosnost na nejméně 3 500 kg nákladu. Suchá hmotnost PCM se zvýšila na 1 800 kg. Na horní části (ve směru letu při startu) je umístěn kotvící mechanismus CBM (Common Berthing Mechanism) pro připojení k stanici a umožnění přístupu její posádky do hermetizovaného prostoru lodi. Z ISS může Cygnus v PCM odvést až 1200 kg odpadu, se kterým zanikne v atmosféře Země.[5]

Kruhové solární panely vylepšené verze lodi Cygnus (NG-16)

Menší servisní modul (Service Module, SM) vyrábí firma Orbital ATK (od roku 2018 Northrop Grumman). Obsahuje především manévrovací motor o tahu 450 newtonů, nádrže s palivem (hydrazin a oxid dusičitý), navigační, řídicí a komunikační systém lodi a mechanismus pro zachycení lodi robotickou rukou Canadarm2. Přesné manévrování dále zajišťuje 32 trysek rozmístěných po celém povrchu lodi.

Součástí servisního modulu jsou také dva solární panely. U původní verze byly klasické do strany rozevírací obdélníkové panely osazeny gallium arsenidovými články o celkovém výkonu 3,5 kilowattů (kW). U vylepšené verze je použita technologie Ultraflex,[20] v níž se panely rozevírají jako vějíř a po plném rozvinutí vytvoří kruhový panel (video). Výhodou technologie je úspora prostoru i hmotnosti na méně než čtvrtinu oproti běžným panelům o stejném výkonu.[21]

Od mise NG-17 disponují Cygnusy rozšířenými funkcemi pro úpravu dráhy ISS.[22]

Celková hmotnost vylepšené lodi bez nákladu a paliva je cca 3750 kg.[23]

Výroba a integrace kosmické lodi Cygnus probíhá ve výrobním zařízení v městě Dulles ve Virginii. Ze stejného místa jsou řízení operace mise v koordinaci s řídicím střediskem v Houstonu v Texasu.

Modernizace lodi pro lety ke komerčním stanicím

Společnost Northrop Grumman počátkem srpna 2023 oznámila, že plánuje modernizace své lodi Cygnus, aby byla schopna poskytovat služby zákazníkům za 10 i 20 let. Předně se počítá s prodloužením přetlakového modulu pro užitečné zatížení o 1,5 metru, což by umožnilo pojmout o třetinu více nákladu – hmotnost dopravovaného materiálu by se tak z 3 750 kg zvýšila na 5 000 kg. Další zvažovanou změnou je změna způsobu připojování. Dosavadní kotvení k ISS pomocí robotického ramene stanice by bylo nahrazeno schopností aktivního připojení lodi, podobně jako se k ISS připojují nákladní i osobní Dragony 2 společnosti SpaceX. Důvodem této změny je obava, že některé budoucí komerční stanice by vhodné robotické rameno alespoň ve svých počátečních konfiguracích nemusely mít, což by Cygnusy vyřadilo z jejich zásobování. Zdokonalit by se měla také schopnost lodi zajišťovat zvyšování oběžné dráhy stanice (reboosty) častěji, než při dosavadních testech jednou za misi lodi Cygnus. K tomu je nutné umožnit čerpání paliva potřebného pro takové manévry. Nová verze označovaná „Mission B“ má uskutečnit svůj první let při nákladní misi NG-23, jejíž start na zcela novém nosiči Antares 330 je předběžně plánován na polovinu roku 2025.[24]

Přehled letů lodí Cygnus

Lodi Cygnus jsou vynášeny nosnou raketou Antares ze Středoatlantského regionálního kosmodromu (angl. Mid-Atlantic Regional Spaceport, MARS), který se nachází v sousedství kosmodromu a střediska NASA Wallops ve státu Virginie na východním pobřeží USA.[25]. Výjimky tvořily 3 lety, u nichž byly nosičem rakety Atlas V 401 vypouštěné z vojenské základny na mysu Canaveral na Floridě (angl. Cape Canaveral Air Force Station, CCAFS), a 3 lety na nosiči Falcon 9 ze stejného kosmodromu, ale s novým označením (angl. Cape Canaveral Space Force Station, CCSFS).

Původní verze lodi se k ISS připojovaly prostřednictvím spodního (k zemi mířícího) portu na modulu Harmony, označovaného Harmony nadir. Vylepšené verze (od mise Cygnus OA-4) se připojují přes spodní port modulu Unity, označovaný Unity nadir).

Stejně jako u dalších lodí, které se k ISS nepřipojují automaticky jako lodi Progress, Dragon 2 a ATV, ale pomocí robotické ruky Canadarm2 (kromě Cygnusů se to týkalo také japonských lodí HTV a první řady Dragonů firmy SpaceX) se za čas připojení (ukotvení – berthing) považuje okamžik fyzického spojení stykovacích uzlů (portů) obou těles a podobně za čas odpojení (odkotvení – unberthing) okamžik oddělení portů.

Uskutečněné mise

Kosmická loďNosná raketaNáklad
(kg)		Start
(UTC)		Připojení k ISS
(UTC)		Port ISSOdpojení od ISS
(UTC)		Doba spojení s ISSZánik
(UTC)		Pozn.
1Cygnus D1
- CRS Orb-D		Antares 11058918. září 2013,
14:58[26]		29. září 2013,
12:44		Harmony nadir22. října 2013,
10:04		22 dní, 21 hodin, 20 minut23. října 2013Ukázkový let
2Cygnus Orb-1
- CRS Orb-1		Antares 1201 2609. ledna 2014,
18:07:05[27]		12. ledna 2014,
13:05		Harmony nadir18. února 2014,
10:25		36 dní, 21 hodin, 20 minut19. února 20141. let podle

smlouvy CRS

3Cygnus Orb-2
- CRS Orb-2		Antares 1201 49413. července 2014,
16:52:14		16. července 2014,
12:53		Harmony nadir15. srpna 2014,
09:14		29 dní, 20 hodin, 21 minut17. srpna 2014
4Cygnus Orb-3
- CRS Orb-3		Antares 1302 21528. října 2014,
22:22:38		Během startu došlo k fatální anomálii a v následné explozi byl Cygnus i s nákladem zničen.
5Cygnus OA-4
- CRS OA-4		Atlas V 4013 5146. prosince 2015,
21:44:57		9. prosince 2015,
14:14		Unity nadir19. února 2016,
12:25		71 dní, 22 hodin, 11 minut20. února 20161. let pokročilé verze
6Cygnus OA-6
- CRS OA-6		Atlas V 4013 51922. března 2016,
03:05:52		26. března 2016,
14:52		Unity nadir14. června 2016,
11:43		79 dní, 20 hodin, 51 minut22. června 2016
7Cygnus OA-5
- CRS OA-5		Antares 2302 34217. října 2016,
23:45:40		23. října 2016,
11:28		Unity nadir21. listopadu 2016,
12:35		29 dní, 1 hodina, 7 minut28. listopadu 2016
8Cygnus OA-7
- CRS OA-7		Atlas V 4013 37618. dubna 2017,
15:11		22. dubna 2017,
10:16		Unity nadir4. června 2017,
11:05		43 dní, 0 hodin, 49 minut3. července 2017
9Cygnus OA-8
- CRS OA-8		Antares 2303 33812. listopadu 2017,
12:20:26		14. listopadu 2017
10:04		Unity nadir6. prosince 2017,
13:11		22 dní, 3 hodiny, 7 minut18. prosince 2017
10Cygnus OA-9
- CRS OA-9E		Antares 2303 35021. května 2018,
08:44:06		24. května 2018
12:13		Unity nadir15. července 2018
12:37		55 dní, 3 hodiny, 53 minut30. července 2018Test využití lodi pro zvýšení dráhy ISS[28]
11Cygnus NG-10
- CRS NG-10E		Antares 2303 35017. listopadu 2018,
09:01:31		19. listopadu 2018
12:31		Unity nadir8. února 2019
16:16[29]		81 dní, 3 hodiny, 45 minut25. února 2019[30]
12Cygnus NG-11
- CRS NG-11E		Antares 2303 35017. dubna 2019
20:46:07[31]		19. dubna 2019
09:28[32]		Unity nadir6. srpna 2019,
16:15		109 dní, 6 hodin, 47 minut6. prosince 2019
13Cygnus NG-12
- CRS NG-12		Antares 230+3 7052. listopadu 2019,
13:59:47[33]		4. listopadu 2019,
11:21[34]		Unity nadir31. ledna 2020, 11:15[35]87 dní, 23 hodin, 54 minut17. března 2020, 23:17[36]1. let podle smlouvy CRS-2
14Cygnus NG-13
- CRS NG-13		Antares 230+3 37715. února 2020, 20:21:0118. února 2020, 11:16[37]Unity nadir11. května 2020, 13:00[38]83 dní, 1 hodina, 44 minut29. května 2020, 19:29[39]
15Cygnus NG-14
- CRS NG-14		Antares 230+3 5513. října 2020, 01:16:145. října 2020, 12:01Unity nadir6. ledna 2021, 12:25[40]93 dní, 0 hodin, 24 minut26. ledna 2021, 20:23[41]
16Cygnus NG-15
- CRS NG-15		Antares 230+3 81020. února 2021, 17:36:50[42]22. února 2021, 12:16[42]Unity nadir29. června 2021, 13:20[42]127 dní, 1 hodina, 4 minuty2. července 2021, 01:15[42]
17Cygnus NG-16
- CRS NG-16		Antares 230+3 72310. srpna 2021, 22:01:05[43]12. srpna 2021, 13:42[44]Unity nadir20. listopadu 2021, 13:40[45]99 dní, 23 hodin, 58 minut15. prosince 2021, 06:30-09:45[46]
18Cygnus NG-17
- CRS NG-17		Antares 230+3 80019. února 2022, 17:40:03[47]21. února 2022, 12:02[48]Unity nadir28. června 2022, ~07:00[49]126 dní a ~19 hodin29. června 2022, ~06:55[50]Test využití lodi pro zvýšení dráhy ISS[51]
19Cygnus NG-18
- CRS NG-18		Antares 230+3 7087. listopadu 2022, 10:32:42[52]9. listopadu 2022, 13:03[53]Unity nadir21. dubna 2023, 11:20[54]162 dní, 19 hodin, 37 minut22. dubna 2023 ~01:42[55]Test využití lodi pro zvýšení dráhy ISS[56]
20Cygnus NG-19
- CRS NG-19		Antares 230+3 7852. srpna 2023, 00:31:17[57]4. srpna 2023, 12:28[58]Unity nadir22. prosince 2023, ~10:00 UTC[59]139 dní, 21 hodin, 32 minut9. ledna 2024, 18:22[60]Test využití lodi pro zvýšení dráhy ISS[61]
21Cygnus NG-20
- CRS NG-20		Falcon 9~3 72630. ledna 2024, 17:07[62]1. února 2024 (plánováno)[62]Unity nadirčervenec 2024 (plánováno)[62]dosud 35 dnílet pokračuje

Připravované mise

Kosmická loďNosná raketaNáklad
(kg)		Start
(UTC)		Připojení k ISS
(UTC)		Port ISSOdpojení od ISS
(UTC)		Doba spojení s ISSZánik
(UTC)		Pozn.
22Cygnus NG-21
- CRS NG-21		Falcon 9~3 800červenec nebo srpen 2024 (nejdříve))

[63][64]

několik desítek hodin po startuUnity nadirněkolik měsíců
23Cygnus NG-22
- CRS NG-22		Falcon 9~3 8002024 nebo 2025několik desítek hodin po startuUnity nadirněkolik měsíců
24Cygnus NG-23
- CRS NG-23		Antares 330+~3 8002025několik desítek hodin po startuUnity nadirněkolik měsíců

Odkazy

Reference

  1. ↑ MAJER, Dušan. ŽIVĚ A ČESKY: Cygnus pod křídly Northrop Grumman [online]. 2018-11-14 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ The Vision For Space Exploration. S. 6. web.archive.org [online]. NASA, únor 2004 [cit. 2021-08-17]. S. 6. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-16. 
  3. ↑ NASA Awards Space Station Commercial Resupply Services Contracts. www.nasa.gov [online]. [cit. 2021-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-02. (anglicky) 
  4. ↑ STRAKA, Vít. Novou soukromou kosmickou loď čeká premiéra u Mezinárodní kosmické stanice [online]. Česká astronomická společnost, 2013-9-18 [cit. 2013-09-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b ISS: Cygnus - Satellite Missions - eoPortal Directory. earth.esa.int [online]. [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ MALIK, Tariq. Meet Antares: Private Rocket Project Gets New Name. Space.com [online]. 2011-12-12 [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ GRAHAM, William. Antares conducts a flawless maiden launch [online]. 2013-04-21 [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ PLAIT, Phil. BREAKING: Antares Rocket Explodes on Takeoff. Slate. 2014-10-28. Dostupné online [cit. 2023-04-24]. ISSN 1091-2339. (anglicky) 
  9. ↑ First stage propulsion system is early focus of Antares investigation – Spaceflight Now [online]. [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ GEBHARDT, Chris. Orbital ATK make progress toward Return To Flight of Antares rocket [online]. 2015-08-14 [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ GEBHARDT, Chris. Enhanced Cygnus to help Orbital ATK meet CRS contract by 2017 [online]. 2015-08-31 [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ NASA Orders Two More ISS Cargo Missions From Orbital ATK. SpaceNews [online]. 2015-08-17 [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Acquisition of Orbital ATK approved, company renamed Northrop Grumman Innovation Systems. SpaceNews [online]. 2018-06-06 [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  14. ↑ Northrop Grumman Awarded Additional Cargo Resupply Missions to the International Space Station. Northrop Grumman Newsroom [online]. [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ POTTER, Sean. NASA Orders Additional Cargo Flights to Space Station. NASA [online]. 2022-03-25 [cit. 2022-03-26]. Dostupné online. 
  16. ↑ Antares 330 Targets NET Mid-2024 Launch, SpaceX to Fly Three Cygnus Missions - AmericaSpace. www.americaspace.com [online]. 2022-08-12 [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Northrop Grumman Teams with Firefly Aerospace to Develop Antares Rocket Upgrade and New Medium Launch Vehicle. Northrop Grumman Newsroom [online]. [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Antares 330 | CRS NG-23. nextspaceflight.com [online]. [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ ROULETTE, Joey. Northrop taps rocket startup Firefly to replace Antares' Russian engines. Reuters. 2022-08-08. Dostupné online [cit. 2023-04-24]. (anglicky) 
  20. ↑ ultraflex solar array: Topics by Science.gov. www.science.gov [online]. [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  21. ↑ UltraFlex Solar Array [online]. ABLE Engineering Company, Inc. [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  22. ↑ NG-19 Mission Launch Profile Handout. www.northropgrumman.com [online]. Northrop Grumman, 2023 [cit. 2023-05-12]. Dostupné online. 
  23. ↑ HOLUB, Aleš. MEK. malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2013-9-19 [cit. 2013-09-23]. Kapitola Cygnus. Dostupné online. 
  24. ↑ FOUST, Jeff. Northrop Grumman planning Cygnus upgrades [online]. 2023-08-03 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ VSE, MARCEL GRÜN. Technet.cz, 2014-09-09 [cit. 2014-01-10]. Dostupné online. 
  26. ↑ STRAKA, Vít. Záznam online přenosu startu lodi Cygnus [online]. Česká astronomická společnost, 2013-9-18 [cit. 2013-09-21]. Dostupné online. 
  27. ↑ ČTK. Vesmírný kamion Cygnus poprvé soukromě odletěl k ISS. Aktuálně-centrum.cz [online]. 2014-01-09 [cit. 2014-01-09]. Dostupné online. 
  28. ↑ Northrop Grumman's OA-9 Cygnus leaves International Space Station [online]. 2018-07-15 [cit. 2023-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-03-28. (anglicky) 
  29. ↑ RICHARDSON, Derek. NG-10 Cygnus departs ISS to perform secondary mission [online]. spaceflightinsider.com, 2019-2-8 [cit. 2019-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-08. (anglicky) 
  30. ↑ MAJER, Dušan. Cygnus zanikl [online]. kosmonautix.cz, 2019-2-25 [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. 
  31. ↑ CAMPBELL, Lloyd. Science and supplies soar to ISS on NG-11 Cygnus mission [online]. spaceflightinsider.com, rev. 2019-4-17 [cit. 2019-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-18. (anglicky) 
  32. ↑ RICHARDSON, Derek. NG-11 Cygnus begins 3-month ISS stay [online]. orbital-velocity.com, rev. 2019-4-19 [cit. 2019-04-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ GEBHARDT, Chris. Cygnus NG-12 arrives at ISS with increased science capability [online]. 2019-11-04 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Cygnus Resupply Ship Attached to Unity for Cargo Operations – Space Station. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ MCDOWELL, Jonathan. Jonathan's Space Report [online]. 775. vyd. 17. února 2020 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ MCDOWELL, Jonathan. Jonathan's Space Report [online]. 777. vyd. 17. dubna 2020 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ MCDOVELL, Jonathan. Jonathan's Space Report - No. 776 [online]. 10. března 2020 [cit. 2021-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ MCDOWELL, Jonathan. Jonathan's Space Report - No. 778 [online]. 26. května 2020 [cit. 2021-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ NASA Commercial Resupply Mission Update – NG-13 [online]. [cit. 2021-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ MCDONELL, Jonathan. Jonathan's Space Report No. 788 [online]. 25. ledna 2021 [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ Cygnus NG-14 Mission Page [online]. [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ a b c d Northrop Grumman [online]. [cit. 2021-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ POTTER, Sean. NASA Science, Cargo Launches on Northrop Grumman Resupply Mission. NASA [online]. 2021-08-10 [cit. 2021-08-12]. Dostupné online. 
  44. ↑ GARCIA, Author Mark. Cygnus Installed on Unity Module for Cargo Transfers. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2021-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ Jonathan's Space Report. planet4589.org [online]. [cit. 2021-11-21]. Dostupné online. 
  46. ↑ https://twitter.com/planet4589/status/1471195726160052231. Twitter [online]. [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. 
  47. ↑ CLARK, Stephen. Antares rocket launch kicks off space station resupply mission – Spaceflight Now [online]. [cit. 2022-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ https://twitter.com/space_station/status/1495732431013527552. Twitter [online]. [cit. 2022-02-21]. Dostupné online. 
  49. ↑ GARCIA, Author Mark. Cygnus Completes Station Mission After Four Months. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ 2022 - Satellite & Spacecraft Launches and Detailed Orbits. zarya.info [online]. [cit. 2022-06-30]. Dostupné online. 
  51. ↑ TINGLEY, Brett. Northrop Grumman's Cygnus cargo ship boosts International Space Station's orbit. Space.com [online]. 2022-06-28 [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ Liftoff of Northrop Grumman’s CRS-18 Antares Rocket. nasa.gov [online]. [cit. 2022-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ International Space Station na Twitteru. Twitter [online]. [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. 
  54. ↑ GARCIA, Mark. Robotic Arm Releases Cygnus Space Freighter from Station. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ MCDOWELL, Jonathan. Jonathan's Space Report - No. 819. planet4589.org [online]. 2023-05-13 [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. 
  56. ↑ Michal Václavík na Twitteru. Twitter [online]. [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. 
  57. ↑ Michal Václavík na Twitteru. Twitter [online]. [cit. 2023-08-02]. Dostupné online. 
  58. ↑ https://twitter.com/Space_Station/status/1687441947609231360. Twitter [online]. [cit. 2023-08-04]. Dostupné online. 
  59. ↑ Jonathan's Space Report - No. 828. www.planet4589.org [online]. 2024-01-05 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. 
  60. ↑ GARCIA, Mark. Crew Keeps Up Pace With Space Biology, Life Support Duties. blogs.nasa.gov [online]. 2024-01-09 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ https://twitter.com/RevesdEspace/status/1690283052411314176. Twitter [online]. [cit. 2023-08-21]. Dostupné online. 
  62. ↑ a b c NASA Science, Hardware on Northrop Grumman Mission En Route to Station - NASA [online]. [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ Falcon 9 Block 5 | CRS NG-21. nextspaceflight.com [online]. [cit. 2023-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ SpaceX launches Northrop Grumman’s Cygnus spacecraft on its way to the Space Station – Spaceflight Now [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

ISS065-E-241432 - Photo of Cygnus NG-16 after capture by Canadarm2.jpg
GMT224_12_53_For ESA_Thomas Pesquet_Cygnus approach and docking - various cameras cupola
Standard Cygnus vs Enhanced Cygnus.png
Autor: Craigboy, Licence: CC BY-SA 3.0
Standard Cygnus is shown on the left, enhanced Cygnus is shown on the right. Image drawn to scale. Details on the service module are not shown. Drawings based off [1], [2] and various pictures of hardware. Created in Gimp.
Cygnus Orb-D1.6.jpg
ISS037-E-003750 (29 Sept. 2013) --- The first Cygnus commercial cargo spacecraft built by Orbital Sciences Corp. is photographed by an Expedition 37 crew member on the International Space Station during rendezvous and docking operations. The two spacecraft converged at 7:01 a.m. EDT on Sept. 29, 2013.
ISS-45 Cygnus 5 approaching the ISS - crop.jpg
Using the International Space Station's robotic arm, Canadarm2 (right) NASA Flight Engineer Kjell Lindgren prepares to capture Orbital ATK's Cygnus cargo vehicle Dec. 09, 2015. The space station crew and the robotics officer in mission control in Houston will position Cygnus for installation to the orbiting laboratory's Earth-facing port of the Unity module. Among the more than 7,000 pounds of supplies aboard Cygnus are numerous science and research investigations and technology demonstrations, including a new life science facility that will support studies on cell cultures, bacteria and other microorganisms; a microsatellite deployer and the first microsatellite that will be deployed from the space station; several other educational and technology demonstration CubeSats; and experiments that will study the behavior of gases and liquids, clarify the thermo-physical properties of molten steel, and evaluate flame-resistant textiles.