Cygnus NG-18

Cygnus NG-18
Údaje o lodi
TypEnhanced Cygnus
COSPAR2022-149A
VýrobceNorthrop Grumman
Thales Alenia Space
ProvozovatelNorthrop Grumman
Hmotnost8 050 kg
Údaje o letu
Datum startu7. listopadu 2022, 10:32:42 UTC
KosmodromStředoatlantský regionální kosmodrom (MARS)
Vzletová rampa0A
Nosná raketaAntares 230+
Délka letu165 dní, 15 hodin, 9 minut
Datum přistání22. dubna 2023, ~01:42 UTC (zánik nad jižním Pacifikem)
Spojení se stanicí
Spojení se stanicí9. listopadu 2022, 13:03 UTC, ISS, port Unity nadir
Délka spojení162 dní, 19 hodin a 37 minut
Odlet ze stanice21. dubna 2023, ~08:40 UTC (odpojení od modulu Unity)
Navigace
Předchozí
Cygnus NG-17
Následující
Cygnus NG-19

Cygnus NG-18 byl let americké nákladní kosmické lodi řady Cygnus (lat. „labuť“). Společnost Northrop Grumman ji vyrobila a připravila její vypuštění podle smlouvy s agenturou NASA v rámci programu Commercial Resupply Services, jehož účelem je zásobování Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Start se uskutečnil 7. listopadu 2022 a let trval 163 dní.

Loď Cygnus

Vizualizace lodi Cygnus
Související informace naleznete také v článku Cygnus (kosmická loď).

Pro lety s nákladem k ISS jsou od roku 2015 využívány lodi Cygnus s označením Enhanced (vylepšené), které na oběžnou dráhu Země vynášejí rakety Antares 230, od roku 2019 pak Antares 230+.

Délka lodí dosahuje 6,39 metru a vnější průměr 3,07 metru. Hermetizovaný modul o objemu 27 m3 pojme až 3 729 kg (8 200 liber) nákladu.

Na spodku lodi (ve směru letu při startu) jsou umístěny dva solární panely vyrobené technologií Ultraflex,[1] které se po startu rozevřou jako vějíř.

Na horní části je umístěn kotvicí mechanismus CBM (Common Berthing Mechanism) pro hermetické připojení ke stanici a umožnění přístupu její posádky do vnitřku lodi. Lodi Cygnus se k ISS nepřipojují automaticky jako lodi Progress, Dragon 2 a dříve také ATV, ale pomocí robotické ruky Canadarm2, podobně jako dřívější lodi HTV nebo první verze lodí Dragon. Cygnus se ke stanici přiblíží na zhruba 10 metrů, posádka ho zevnitř stanice pomocí robotické ruky zachytí, během přiblížení lodi ke spojovacímu portu a připojení lodi ale robotickou ruku na dálku řídí operátoři z řídicího střediska.

Od mise NG-17 disponují Cygnusy rozšířenými funkcemi pro úpravu dráhy stanice.[2]

Náklad

Kosmická loď Cygnus NG-18 vynesla na oběžnou dráhu 3 708 kg nákladu, který budou – podobně jako při předchozích misích – tvořit:[3]

  • zásoby pro posádku (1 637 kg),
  • provozní vybavení stanice (1 077 kg),
  • materiály a zařízení pro medicínské, fyzikální a další vědecké experimenty (850 kg),
  • vybavení pro výstup do volného prostoru (66 kg),
  • počítačové vybavení (78 kg).

Na palubě lodi bylo 20 vědeckých výzkumů a technických demonstrací sponzorovaných Národní laboratoří ISS a 7 projektů financovaných americkou Národní vědeckou nadací (NSF):[4]

  • Vědci z Kalifornské univerzity v San Diegu budou díky financování z NSF zkoumat, jak reaguje se vzduchem a vodou v mikrogravitaci spálená půda, která po požáru není na zemi schopna vodu snadno absorbovat. Získaná data pomohou k vytvoření základního přehledu o chování této půdy, což může pomoci lépe předvídat a případně i předcházet bahenním požárům pomocí lepší stabilizace půdy.
  • NSF financuje také výzkum Emory University, který využije mikrogravitaci na ISS k urychlení růstu buněk srdečního svalu odvozených z lidských kmenových buněk. Výsledky by mohly přispět k průlomu v nahrazování poškozených buněk u pacientů se srdečními chorobami, a navíc ke zlepšení modelování chorob a vývoji účinnějších léků na srdce.
  • Společnost Redwire Space ověří (po předchozí demonstraci v roce 2019) své zařízení BioFabrication Facility (BFF) při biotisku lidských buněk a tkání za nepřítomnosti gravitace. Autoři výzkumu věří, že mikrogravitace umožní těmto křehkým tkáním dozrát a zesílit bez použití lešení, místo aby se zhroutily pod vlastní vahou, jako se to děje při biotisku na Zemi. Pozitivní výsledek by mohl pro regenerativní medicínu vést k efektivním způsobům tisku nových tkání a orgánů ve vesmíru pro pacienty, kteří je potřebují na Zemi.
  • Technologická ukázka společnosti Madison Square Garden Entertainment Corp. má za cíl otestovat nový ultraširokoúhlý objektiv na jednosnímkové kameře s nejvyšším dostupným rozlišením, a vyhodnotili, jak funguje v drsných podmínkách vesmíru. Získaná data pomohou optimální konstrukci kamer, které budou pořizovat snímky na budoucích misích, určené pro LED obrazovky uvnitř nového zábavního centra MSG Sphere, která se v současné době staví v Las Vegas.

K dalším vědeckým programům, které NG-18 přivezla na stanici, patřily:[5]

  • první družice Ugandy a Zimbabwe vyvinuté v rámci programu BIRDS, mezioborového projektu pro země, které nemají vlastní kosmický program,
  • zkoumání vlivu mikrogravitace na funkci vaječníků,
  • experiment zkoumající, zda se mohou prostřednictvím semen na další generaci přenést změny, jimiž procházejí rostliny pěstované ve vesmíru.

Čestné pojmenování – Sally Rideová

Také osmnáctý let lodi Cygnus byl pojmenován podle osoby, která významně přispěla k úspěšné minulosti americké kosmonautiky. Tentokrát padla volba na vědkyni, vysokoškolskou učitelku fyziky a astronautku Sally Rideovou, V roce 1983 se stala první Američankou, která odstartovala do vesmíru, a to v raketoplánu Challenger, stejně jako při svém druhém letu letu o rok později. Poté byla také první ženou, která v pozici označované CapCom udržovala komunikaci s posádkami vesmírných misí. V roce 2001 byla u vzniku společnosti Sally Ride Science zaměřené na podporu motivace dívek ke kariéře ve vědě a inženýrství. Byla členkou obou komisí vyšetřujících havárie amerických raketoplánů (Challenher v roce 1985 a Columbia v roce 2003). Zemřela v roce 2012 ve věku 61 let.[6]

Průběh mise

Start lodi Cygnus NG-18 z kosmodromu MARS (Středoatlantský regionální kosmodrom) na vrcholu rakety Antares 230+ byl původně naplánován na polovinu srpna 2022. V polovině července 2022 však byl oznámen odklad startu o dva měsíce v důsledku potíží v dodavatelském řetězci výrobce lodi, společnosti Northrop Grumman.[7]

NG-18 po zachycení robotickou rukou Canadarm, 9. listopadu 2022. Na spodní části nerozevřený solární panel.

Pod vlivem dalších změn v programu ISS se pak start dále posunul zhruba o 3 týdny. Byl naplánován na 6. listopadu 2022 v 10:50 UTC,[8] ovšem kvůli požáru v budově řízení mise společnosti Northrop Grumman v Dullesu ve Virginii během odpočítávání byl start zrušen.[9] Loď pak vzlétla po jednodenním odkladu 7. listopadu 2022 v 10:32:42 UTC.[10] NASA krátce po startu uvedla, že se na lodi rozevřel jen jeden ze dvou kruhových solárních panelů, ale loď i přesto má dostatek elektřiny pro přiblížení k ISS.[11] Po posouzení rizik spojených se zachycením lodi (úchyt pro robotickou paži je méně než dva metry od solárních panelů)[12] bylo rozhodnuto pokračovat v misi a Cygnus 9. listopadu 2022 dorazil k ISS. Robotická ruka Canadarm2, zevnitř stanice ovládaná astronautkou Nicole Mannovou, loď zachytila v 10:20 UTC.[13] Pozemní operátoři pak na dálku pomocí robotické ruky Cygnus ve 13:03 UTC připojili ke spodnímu (nadir) portu modulu Unity.[14]

NG-18 zajistila 30. března 2023 v 16:48 UTC zvýšení oběžné dráhy, které je obvykle starostí kosmické lodi Progres na zadním portu modulu Zvezda, a tedy i celé stanice (v březnu 2023 byl připojen Progress MS-22). Motory NG-18 se zapálily na 900 sekund (15 minut), udělily stanici impuls 0,8 km/s, což dráhu stanice zvýšilo o zhruba 1,8 km.[15]

Kosmická loď byla před koncem své mise naplněna odpadem určeným k zániku. Obvyklá sekvence kroků pro její oddělení a odlet od stanice se odehrála 21. dubna 2023. Nejprve robotická ruka Canadarm2 ovládaná emirátským astronautem Sultánem an-Nejádím uchopila loď pomoci úchytu na jejím servisním modulu. Pozemní operátoři pak loď kolem 08:40 UTC[16] pomocí robotické ruky odpojili od spodního portu modulu Unity a odmanévrovali s ní do největší možné vzdálenosti od stanice. A nakonec robotická paže na pokyn operátorů uvolnila kosmickou loď k samostatnému letu v 11:20 UTC.[17] NG-18 se poté od stanice pomalu vzdálila a o půl dne později provedla brzdicí manévr, který ji navedl k zániku v horních vrstvách atmosféry 22. dubna 2023[18] kolem 01:42 UTC nad jižním Pacifikem.[19]

Odkazy

Reference

  1. ↑ ultraflex solar array: Topics by Science.gov. www.science.gov [online]. [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ NG-19 Mission Launch Profile Handout. www.northropgrumman.com [online]. Northrop Grumman, 2023 [cit. 2023-05-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ MARS, Kelli. Overview for Northrop Grumman's 18th Commercial Resupply Mission. NASA [online]. 2022-11-01 [cit. 2022-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-02. 
  4. ↑ NG-18 Mission to Space Station Will Include Research on Mudslides and Heart Cells, a New Bioprinter, and More. www.issnationallab.org [online]. [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ BARDAN, Roxana. NASA Invites Media to Northrop Grumman’s Antares Cargo Resupply Launch. NASA [online]. 2022-09-28 [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ PEARLMAN, Robert Z. Northrop Grumman names 'SS Sally Ride' cargo craft for first US woman in space. Space.com [online]. 2022-10-04 [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ CLARK, Stephen. Supply chain issues delay Northrop Grumman’s next space station cargo flight – Spaceflight Now [online]. [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ NASA Commercial Resupply Mission NG-18. Northrop Grumman [online]. [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Today’s Launch Postponed. nasa.gov [online]. [cit. 2022-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Liftoff of Northrop Grumman’s CRS-18 Antares Rocket. nasa.gov [online]. [cit. 2022-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ One Cygnus Solar Array Deployed So Far. Northrop Grumman [online]. [cit. 2022-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ FOUST, Jeff. Cygnus solar array fails to deploy. SpaceNews [online]. 2022-11-08 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ WALL, Mike. Cygnus cargo ship arrives at space station with only one working solar panel. Space.com [online]. 2022-11-09 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ International Space Station na Twitteru. Twitter [online]. [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. 
  15. ↑ Michal Václavík na Twitteru. Twitter [online]. [cit. 2023-04-01]. Dostupné online. 
  16. ↑ MCDOWELL, Jonathan. Jonathan's Space Report - Latest Issue (No. 819 Draft). planet4589.org [online]. [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. 
  17. ↑ GARCIA, Mark. Robotic Arm Releases Cygnus Space Freighter from Station. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ 2022 - Satellite & Spacecraft Launches and Detailed Orbits. orbitalfocus.uk [online]. [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. 
  19. ↑ MCDOWELL, Jonathan. Jonathan's Space Report - Latest Issue (No. 819). planet4589.org [online]. 2023-05-13 [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Blog cygnus capture 110922.jpg
On 2022 November 9, the Cygnus NG-18 spacecraft docked to the International Space Station. Launched two days prior, the spacecraft suffered damage during ascent resulting in one of its solar panels failing to deploy. Despite this, the spacecraft otherwise executed a nominal rendezvous and berthing to the ISS.
Enhanced Cygnus - Drawing.jpg
Computer drawing of the Enhanced Cygnus
Cygnus NG-18 Patch.png
NASA's patch for the Northrop Grumman Cygnus NG-18 commercial services resupply mission.
Sally Ride (1984).jpg
Sally Ride was the first American woman in space. Born on May 26, 1951 in Los Angeles, California, she received a Bachelor in Physics and English in 1973 from Stanford University and, later, a Master in Physics in 1975 and a Doctorate in Physics in 1978, also from Stanford. NASA selected Dr. Ride as an astronaut candidate in January 1978. She completed her training in August 1979, and began her astronaut career as a mission specialist on STS-7, which launched from Kennedy Space Center, Florida on June 18, 1983. The mission spent 147 hours in space before landing on a lakebed runway at Edwards Air Force Base, California on June 24, 1983. Dr. Ride also served as a mission specialist on STS-41-G, which launched from Kennedy Space Center, Florida on October 5, 1984 and landed 197 hours later at Kennedy Space Center, Florida on October 13, 1984.

In June 1985, NASA assigned Dr. Ride to serve as mission specialist on STS-61-M. She discontinued mission training in January 1986 to serve as a member of the Presidential Commission on the Space Shuttle Challenger accident, also known as the Rogers Commission. Upon completing the investigation she returned to NASA Headquarters as Special Assistant to the Administrator for Long Range and Strategic Planning, where she lead a team that wrote NASA Leadership and America's Future in Space:A Report to the Administrator in August 1987.

Dr. Ride has also written a children's book, To Space and Back, describing her experiences in space, has received the Jefferson Award for Public Service, and has twice been awarded the National Spaceflight Medal. Her latest books include Voyager:An Adventure to the Edge of the Solar System and The Third Planet: Exploring the Earth from Space. She was also a member of the Columbia Accident Investigation Board (CAIB), which investigated the February 1, 2003 loss of Space Shuttle Columbia. Dr. Ride is currently a physics professor and Director of the California Space Institute at the University of California, San Diego.