Cygnus X-1
| Cygnus X-1 | |
|---|---|
 | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | dvojhvězda a high mass X-ray binary |
| Souhvězdí | Labuť |
| Zdánlivá magnituda (V) | 8,91[1], 9,72[1], 9,38[2], 8,42[3], 8,522 6[4], 6,872[5], 6,652[5] a 6,501[5] |
| Vzdálenost | 2 370,791 8 pc |
| Absolutní magnituda (V) | −6,5 |
| Označení v katalozích | |
| 2MASS | 2MASS J19582166+3512057 |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cygnus X-1 je zdroj rentgenového záření v souhvězdí Labutě a jeden z pravděpodobných kandidátů na černou díru. Je to masivní rentgenová dvojhvězda a jedna Zemi z nejbližších potenciálních černých děr 7 200 světelných let.
Jedná se o první objevený rentgenový zdroj v souhvězdí Labutě objevený rentgenovým detektorem vyneseným nad atmosféru Země roku 1964. Cygnus X-1 je těsná dvojhvězda. Její viditelná složka je velmi svítivý nadobr HDE 226868 (hvězda o hmotnosti 10-50 Sluncí) spektrálního typu O9,7. Jeho radiální rychlost se pravidelně mění s periodou 5,6 dne, což víme z posuvu spektrálních čar. Můžeme ji tedy nazvat spektroskopickou dvojhvězdou. Nadobr obíhá okolo neviditelné složky. Předpokládáme, že touto neviditelnou složkou je černá díra s hmotností větší než 14 hmotností Slunce.
Žhavá hvězda a neviditelná černá díra spolu tvoří rentgenovou dvojhvězdu. Plazma dopadá na akreční disk, který velkou rychlostí obíhá okolo černé díry. V místě dopadu se disk zahřívá na teplotu milionů K. Vysokoteplotní plazma disku je zdrojem intenzivního rentgenového záření. Cygnus X-1 má více než dvojnásobnou hmotnost neutronové hvězdy. To byl také jeden z důkazů, že neviditelnou složkou této dvojhvězdy je černá díra.
Další rentgenová dvojhvězda v souhvězdí Labutě je Cygnus X-3.
Reference
- ↑ a b Catalogue of Stellar Photometry in Johnson's 11-color system. 2002.
- ↑ Colors, magnitudes, spectral types and distances for stars in the field of the X-ray source Cyg X-1. In: Lick Observatory bulletin. 1973.
- ↑ Third U.S. Naval Observatory CCD Astrograph Catalog (UCAC3). 2009.
- ↑ Gaia Data Release 2. 25. dubna 2018.
- ↑ a b c VizieR Online Data Catalog: 2MASS All-Sky Catalog of Point Sources (Cutri+ 2003). červen 2003.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cygnus X-1 na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
An artists illustration of material being gravitationally sucked off a blue supergiant variable star designated HDE 226868 onto a black hole Cygnus X-1
Since its discovery in 1964, Cygnus X-1 has been one of the most intensively studied cosmic X-ray sources. About a decade after its discovery, Cygnus X-1 secured a place in the history of astronomy when a combination of X-ray and optical observations led to the conclusion that it was a black hole, the first such identification.
The Cygnus X-1 system consists of a black hole with a mass about 10 times that of the Sun in a close orbit with a blue supergiant star with a mass of about 20 Suns. Gas flowing away from the supergiant in a fast stellar wind is focused by the black hole, and some of this gas forms a disk that spirals into the black hole. The gravitational energy release by this infalling gas powers the X-ray emission from Cygnus X-1.
Although more than a thousand scientific articles have been published on Cygnus X-1, its status as a bright and nearby black hole continues to attract the interest of scientists seeking to understand the nature of black holes and how they affect their environment. Observations with Chandra and ESA's XMM-Newton are especially valuable for studying the property of the stellar wind that fuels Cygnus X-1, and determining its rate of spin.
This latter research has revealed that Cygnus X-1 is spinning very slowly. This puzzling result could indicate that Cygnus X-1 may have formed in an unusual type of supernova that somehow prevented the newly formed black hole from acquiring as much spin as other stellar black holes.