Cykloheptatrien
Cykloheptatrien | |
---|---|
Strukturní vzorec | |
Model molekuly | |
Obecné | |
Systematický název | cyklohepta-1,3,5-trien |
Ostatní názvy | 1H-[7]annulen |
Sumární vzorec | C7H8 |
Vzhled | bezbarvá kapalina[1] |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 544-25-2 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 208-866-3 |
PubChem | 11000 |
ChEBI | 37519 |
SMILES | C1C=CC=CC=C1 |
InChI | 1S/C7H8/c1-2-4-6-7-5-3-1/h1-6H,7H2 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 92,138 g/mol |
Teplota tání | −79,5 °C (193,6 K)[1] |
Teplota varu | 117 °C (390 K)[1] |
Hustota | g/cm3 |
Rozpustnost ve vodě | g/100 ml |
Bezpečnost | |
[1] | |
H-věty | H225 H301 H304 H311 H315 H319 H335[1] |
P-věty | P210 P233 P240 P241 P242 P243 P261 P264 P270 P271 P280 P301+310 P302+352 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P312 P321 P322 P330 P331 P332+313 P337+313 P361 P362 P363 P370+378 P403+233 P403+235 P405 P501[1] |
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Cykloheptatrien je organická sloučenina se vzorcem C7H8, obsahující kruh se sedmi atomy uhlíku, čtyřmi jednoduchými a třemi dvojnými vazbami. Používá se jako ligand v organokovové chemii a jako stavební prvek v organické syntéze. Není aromatický, protože jeho methylenový můstek (-CH2-) není ve stejné rovině jako ostatní atomy; tuto vlastnost ovšem má jemu podobný tropyliový kation.
Příprava
Cykloheptatrien poprvé připravil Albert Ladenburg v roce 1881 rozkladem tropinu;[2][3] strukturu určil Richard Willstätter roku 1901 po přípravě z cykloheptanonu.[4]
V laboratoři lze cykloheptatrien získat fotochemicky z benzenu a diazomethanu nebo pyrolýzou aduktu cyklohexenu a dichlorkarbenu.[5]
Podobným postupem, sloužícím k přípravě derivátů cykloheptatrienu, je Buchnerovo rozšiřování kruhu, jež začíná reakcí benzenu s ethyldiazoacetátem na příslušný ethylester norkadienu, který následně podstupuje elektrocyklické rozšiřování kruhu za vzniku ethylesteru kyseliny cyklohepta-1,3,5-trien-7-karboxylové.[6][7]
Heptalen – obsahuje dva spojené cykloheptatrienové kruhy.
Azulen – má spojený cyklopentadienový a cykloheptatrienový kruh.
Seskvifulvalen – cyklopentadien a cykloheptatrien spojené chemickou vazbou
Elasovalen – jeden cykloheptatrienový a dva spojené cyklopentenové kruhy
Tropon – obsahuje cykloheptatrienové jádro a karbonylovou skupinu.
Tropolon – cykloheptatrienové jádro, karbonylová a hydroxylová skupina
Hinokitiol – obsahující cykloheptatrienový kruh, isopropylovou, karbonylovou a hydroxylovou skupinu (isopropylcykloheptatrienolon).
Reakce a použití
Odštěpením hydridového iontu z methylenového můstku vzniká rovinný a aromatický cykloheptatrienový kation, také nazývaný tropyliový kation. Získat jej lze pomocí chloridu fosforečného.[8]
Cykloheptatrien může vstupovat do Dielsových–Alderových reakcí, kde funguje jako dien.
Je také známa řada komplexních sloučenin cykloheptatrienu, například Cr(CO)3(C7H8)[9] a trikarbonyl (cykloheptatrien)molybdenu.[10]
Cykloheptatrien se rovněž, společně s cyklooktatetraenem, používá v barvivových laserech využívajících rhodamin 6G.[11][12]
Odkazy
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Cykloheptatrien na Wikimedia Commons
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cycloheptatriene na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/11000
- ↑ A. Ladenburg. Die Constitution des Atropins. Justus Liebig's Annalen der Chemie. 1883, s. 74–149. Dostupné online. DOI 10.1002/jlac.18832170107.
- ↑ A. Ladenburg. Die Zerlegung des Tropines. Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft. 1881, s. 2126–2131. Dostupné online. DOI 10.1002/cber.188101402127.
- ↑ Richard Willstätter. Synthesen in der Tropingruppe. I. Synthese des Tropilidens. Justus Liebig's Annalen der Chemie. 1901, s. 204–265. Dostupné online. DOI 10.1002/jlac.19013170206.
- ↑ H. E. Winberg. Synthesis of Cycloheptatriene. Journal of Organic Chemistry. 1959, s. 264–265. DOI 10.1021/jo01084a635.
- ↑ Buchner, et al., Ber., 18, 2377 (1885);
- ↑ Irvin Smith Lee; O. Tawney Pliny. Studies on the Polymethylbenzenes. IX. Addition of Ethyl Diazoacetate to Durene. Journal of the American Chemical Society. 1934, s. 2167–2169. DOI 10.1021/ja01325a054.
- ↑ K. Conrow. Tropylium Fluoroborate. Organic Syntheses. 1973, s. 1138. Dostupné online. DOI 10.1021/ja01325a054.
- ↑ JAMES H. RIGBY, KEVIN R. FALES. 7α-ACETOXY-(1Hβ, 6Hβ)-BICYCLO[4.4.1]UNDECA-2,4,8-TRIENE VIA CHROMIUM-MEDIATED HIGHER ORDER CYCLOADDITION. Org. Synth.. 2004. Dostupné online. (anglicky) ; Coll. Vol.. S. 1. (anglicky)
- ↑ Malcolm L. H. Green; Dennis K. P. Ng. Cycloheptatriene and -enyl Complexes of the Early Transition Metals. Chemical Reviews. 1995, s. 439–473. DOI 10.1021/cr00034a006.
- ↑ Tomi Nath Das; K. Indira Priyadarsini. Triplet of Cyclooctatetraene : Reactivity and Properties. Journal of the Chemical Society, Faraday Transactions. 1994, s. 963–968. DOI 10.1039/ft9949000963.
- ↑ R. Pappalardo; H. Samelson; A. Lempicki. Long Pulse Laser Emission From Rhodamine 6G Using Cyclooctatetraene. Applied Physics Letters. 1970, s. 267–269. DOI 10.1063/1.1653190. Bibcode 1970ApPhL..16..267P.
Média použitá na této stránce
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for flammable substances
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for toxic substances
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for hazardous substances
Chemical structure of elassovalene
Autor: Smokefoot, Licence: CC BY-SA 4.0
chemical structure of cycloheptatrienemolybdenum tricarbonyl
chemical structure of tropolone
chemical structure of gamma-thujaplicin
Autor: Jynto (talk), Licence: CC0
Ball-and-stick model of the cycloheptatriene molecule, a hydrocarbon of theoretical interest.
Colour code:
- Carbon, C: black
- Hydrogen, H: white
chemical structure of tropone
Autor: Zklbey, Licence: CC BY-SA 4.0
7-Cyclopenta-2,4-dien-1-ylidenecyclohepta-1,3,5-triene
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for environmentally hazardous substances
chemical structure of heptalene