Cyril Mandel (architekt)
| Cyril Mandel | |
|---|---|
| Narození | 19. května 1929 Trnava, Československo |
| Úmrtí | 10. října 2011 (ve věku 82 let) Praha, Česko |
| Povolání | architekt |
| Rodiče | Jiří Mandel |
| Příbuzní |
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Cyril Mandel (19. května 1929, Trnava – 10. října 2011, Praha) byl hlavní projektant a vedoucí projekční skupiny sportovních staveb v Pražském projektovém ústavě.
Život
Ing. Cyril Mandel se narodil 19. května 1929 v Trnavě, kde působil jeho otec gymnaziální profesor a akademický malíř Jiří Mandel. Po částečném uvolnění politických poměrů mu bylo umožněno dálkové studium na Stavební fakultě Vysoké školy železniční (1955–1961). Po celý svůj život působil v Pražském projektovém ústavě. Byl mladším kolegou architekta Vladimíra Syrovátky, který po srpnu 1968 emigroval do Kanady. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století působil jako hlavní projektant a vedoucí projekční skupiny sportovních staveb v Pražském projektovém ústavě. Mezi jeho nejbližší spolupracovníky patřili Ing. Tomáš Havránek a Milan Vopička. Hlavním projektantem ocelových konstrukcí byl Ing. Alois Sehnal (VŽKG Ostrava). Při umělecké výzdobě sportovních areálů spolupracoval např. se sochaři Zdeňkem Němečkem,Vladimírem Janouškem a Jiřím Novákem. Od r. 1990 byl členem Obce architektů.
Byl dlouholetým (1964–1982) technickým vedoucím ligového družstva mužů košíkové Sparta Praha ČKD a místopředsedou oddílu košíkové. V letech 1965–1967 pořádal a organizoval tzv. Letenský pohár, jehož pravidelným účastníkem byl i univerzitní výběr hráčů z USA. Na tomto turnaji v jednotlivých letech hráli i pozdější nejslavnější hráči NBA, konkrétně Bill Bradley, Bill Cunningham, David Thompson a Tommy Burleson.
Dílo
Uměleckým východiskem jeho realizací byl bruselský styl a brutalismus (přiznání ocelové konstrukce doplněné o pohledový beton, sklo a vysoce pálené cihly). Na rozdíl od některých staveb ve stylu brutalismu se však snažil o citlivé zakomponování stavby do přírodního reliéfu (např. hlavni tribuna fotbalového stadionu Dukly Praha na Julisce) a o přizpůsobení objemu a výšky objektu okolní zástavbě (např. stadion Sparty Praha na Letné). Proto často využíval zahloubení základní hrací plochy hřiště pod úroveň terénu (např. plocha fotbalového hřiště Sparty Praha záměrně zahloubena o 2,9 m). Byl autorem a spoluautorem následujících sportovních areálů: TJ Sparta Praha ČKD v Praze 7 na Letné (společně s V. Syrovátkou, dokončeno 1969), VTJ Dukla Praha v Praze 6 na Julisce (1975), TJ Slavia Praha IPS v Praze 10 Vršovících (přípravná studie 1967/68 společně s V. Syrovátkou, realizována I. a II. etapa, nerealizována III. etapa, tj. fotbalový stadion), Tenisový areál TJ Sparta ČKD Praha v Praze 7 ve Stromovce (1979) a TJ Vodní stavby v Praze 10 Hostivaři (1981). Dále uskutečnil rekonstrukci a přístavbu haly Sparty pro sálové sporty v Praze 7 (1990), která byla původním dílem architektů A. Bořkovce a V. Ježka (z r. 1962). Mezi nerealizované architektonické návrhy patří především Sportovní hala pro kopanou a cyklistiku v Praze 3 Zásobní zahradě (návrh dokončen v r. 1982) a fotbalový stadion TJ Slavia Praha IPS. Po roce 1990 v řadě případů došlo k necitlivému uživatelskému narušení původních architektonických koncepcí bez souhlasu autora (nástavba na objekt restaurace a šaten v tenisovém areálu ve Stromovce, krytá běžecká dráha uzavírající volný prostor pod střechou tribuny na Julisce, změna barevnosti fotbalového stadionu Sparty Praha a odstranění, resp. zničení abstraktní plastiky V. Janouška a J. Nováka na přehlídkové tribuně při nepovolené rekonstrukci).
Ocenění
Cena Národního výboru hlavního města Prahy v r. 1982 za vyprojektování a realizaci sportovních areálů
Hlavní cena Československé vědecko-technické společnosti za období 1973–1976 v kategorii občanských neprůmyslových staveb za nejlepší ocelovou konstrukci - Zimní stadión Slavia Praha (společně s Aloisem Sehnalem)
Odkazy
Reference
Literatura
- Bakalář. R.: Sparta sice nebude velká jako Maracaná … Stadion, 1967, roč. 15, č. 1 (str. 6-9)
- Berge, J.: Praha očima ptáků. Soukup a David, Praha 2006 (str. 134).
- Kotrba, J.: Fotbalisté nebudou mrznout. Zápisník, 1988, roč. 32, č. 23 (str. 14–15).
- Lohniský, M., Koliš, J.: Nebe, peklo, ráj. Stadion, 1977, srpen, (str. 22-25).
- Lukeš, Z.: Otazníky kolem Sparty. Architekt, 1995, č. 16/17, str. 4.
- Navrátil, A.: Tenisová hala a šatny TJ Sparta Praha. Architekt, leden 1983, str. 3.
- Paroubek, J.: Současná architektura sportovních a tělovýchovných staveb. Architektura ČSR, 1980, č. 7 (str. 102-105).
- Plicka, K., Poche, E.: Procházky Prahou. Panorama, Praha 1980 (str. 477).
- Poche, E. a kol.: Praha našeho věku. Panorama, Praha 1978 (str. 139 a 160).
- Svoboda, J. E., Noll, J., Skala, V.: Praha 1945 - 2003 Kapitoly z poválečné a současné architektury. Libri, Praha 2006 (str. 92, 200, 206, 286, 304, 327 a 330).
- Ševčík, O., Beneš, O.: Architektura 60. let: "zlatá šedesátá léta" v české architektuře 20. století. Grada, Praha 2009.
- Kol. autorů: Zimní stadion v číslech a faktech. Areál Slavia Praha IPS. 11/12 1974, (str. 7-9, 12-13)
- Redakce: Nový stadion Sparty. Věda a technika mládeži, 1967, č. 6 (str. 196-199).
Související články
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“