Cyril Metoděj Hrazdira

Cyril Metoděj Hrazdira
Cyril Metoděj Hrazdira
Cyril Metoděj Hrazdira
Základní informace
Narození16. ledna 1868
Rájec nad Svitavou, Morava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. prosince 1926 (ve věku 58 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
Žánryklasická hudba a opera
Povolánídirigent, hudební skladatel a sbormistr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Cyrila Metoděje Hrazdiry

Cyril Metoděj Hrazdira (16. ledna 1868, Rájec nad Svitavou[1]3. prosince 1926, Brno[2]) byl moravský skladatel, dirigent a sbormistr.

Život

Narodil se jako nejstarší z dvanácti dětí Jana Hrazdiry (1845-1932), bednáře v lihovaru a později skladníka na dráze v Rájci, a jeho manželky Mariány rozené Dosedlové (1844-1918). Základy hudebního vzdělání získal na obecné škole v rodišti u učitelů Františka Formánka a Josefa Tomáška, posléze jej rodiče poslali studovat na Slovanské gymnasium do Brna. Tamní prof. kreslení Josef Zelený si povšiml i jeho malířského talentu a doporučoval mu studia na Akademii výtvarných umění ve Vídni, Hrazdira se ale rozhodl pro hudbu a ze Slovanského gymnasia přestoupil roku 1885 na varhanickou školu Leoše Janáčka, s nímž uzavřel celoživotní přátelství. Školu absolvoval v roce 1888. Leoš Janáček jej už roku 1886 doporučil na místo varhaníka a sbormistra v bazilice Nanebevzetí Panny Marie starobrněnského kláštera, zároveň byl sbormistrem Cyrilské jednoty na Starém Brně. V té době (1887) debutoval také s vlastní tvorbou.

Vojenskou službu absolvoval v letech 1888-91 u kapely 93. pěšího pluku v Olomouci, kde se osobně poznal s řadou významných osobností (Z. Fibich, J. B. Foerster, A. Dvořák ad.). Přátelil se rovněž s tamním kapelníkem, skladatelem Josefem Nešverou, který šířil a vydával Hrazdirovu tvorbu. Posléze působil v Polské Ostravě jako ředitel kůru (12. května 1891 - 8. srpna 1898). Roku 1893 tam založil pěvecký spolek Záboj, jehož sbormistrem se stal, stejnou funkci vykonával též u spolku Lumír v sousední Moravské Ostravě. Jako takový se nemalou měrou zasloužil o povznesení kulturního a národního života na Ostravsku, často ve spolupráci s vlasteneckým skladatelem Eduardem Bartoníčkem (1855-1915). V letech 1898-99 působil Sevastopolu (kapelník námořní kapely) a posléze ve Vasilkově (kapelník 27. jízdního pluku). Po návratu z Ruska se stal ředitelem kůru v Přívoze na Ostravsku, znovu nastoupil i post sbormistra spolku Lumír.

Významné je jeho působení ve funkci dirigenta Českého národního divadla v Brně (v původní budově na Veveří ul. "U Marovských", zbourané roku 1952) od srpna 1903 do 31. ledna 1907. Jako první dirigent opery se zasloužil o kvalitní repertoár na úrovni, uvedl přes čtyřicet oper, často se zaměřoval na novinky hudební tvorby. Zdůrazňováno bývá nastudování opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa v době, kdy byla odmítnuta ředitelem opery Národního divadlaPraze Karlem Kovařovicem, světová premiéra proběhla v Brně 21. ledna 1904, operu na jeviště uvedl Hrazdira ve spolupráci s režisérem J. Malým a ředitelem divadla Aloisem Doubravským. Dále uváděl mj. díla A. Dvořáka, J. Suka, J. B. Foerstera, B. Smetany, V. Blodka, ze světových P. I. Čajkovského, F. Liszta, C. Saint-Saënse aj. Z vlastních děl nastudoval např. operu Ječmínek, inspirovanou moravskou pověstí.

Po odchodu z divadla se živil ve Velkém Meziříčí jako učitel hudby a ředitel hud. školy, od roku 1908 jako kapelník divadelní společnosti v Moravské Ostravě. Od roku 1910 působil na Balkáně - byl městským a dómským kapelníkem ve Splitu, pak přešel do Lublaně, kde zaujal post dirigenta Slovinské filharmonie a byl prof. hudby na gymnasiu, poté dirigent v Záhřebu. Na Balkáně setrval i po vzniku Československa - přijal místo dirigenta hudebního sdružení Zvonimír ve Splitu. Teprve na sklonku života se vrátil do vlasti a žil v Brně, zajížděl také do rodného Rájce, kde pobýval u své sestry Aloisie, provd. Ederové v domě č. 244, v němž trávil stáří též Hrazdirův otec. Na tomto domě mu byla 4. 6. 2005 odhalena pamětní deska.

Zemřel na rakovinu v Brně a 6. 12. 1926 byl pochován na ústředním hřbitově (skupina č. 47, hrob č. 52; 16. 10. 2007 prohlášen Radou města Brna za čestný).

Tvorba

Vlastní tvorba C. M. Hrazdiry je dosti široká a tematicky pestrá, coby samostatný skladatel začínal poměrně brzy už jako varhaník starobrněnského kláštera. Za působení na Ostravsku upravoval slezské lidové a hornické písně, přičemž prostřednictvím nich do jeho tvorby pronikl sociální prvek, místně a dobově typický. Právě tyto úpravy přežily z jeho díla zřejmě nejdéle. V zahraničí proslul jako neúnavný propagátor české hudby (mj. výroční koncert ve Splitu 4. 4. 1924 při příležitosti stého výročí narození Bedřicha Smetany). Jinak se věnoval víceméně všem oblastem: psal skladby pro klavír, harmonium a orchestr (ouvertura k Zeyerově dramatu Neklan, Dramatická ouvertura, suita Z přímoří, Jarní idyla aj.), významnou součástí díla jsou písně a sbory (Nálady a rozmary, Hanácky pěsničke, Boháč, Sirotám Černovským, Zbožné přání, Tři hornické písně, Hubička, Z luhů moravských aj.), dále chrámové skladby, kantáty (Te Deum laudamus, Zasněžená země, Náš hymnus aj.), opery i operety (Ječmínek, Osudná sázka (někdy též Sázka námluvčím), Poklad aj.), hudba scénická (k Jiráskově Lucerně aj.) a komorní. Skladby Te Deum laudamus a Náš hymnus byly oceněny tehdejší Českou akademií císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze. Psal rovněž odborné články a hudební referáty, jež byly uveřejňovány v různých periodikách (Moravsko-slezský hudební věstník – redigoval jeho přítel E. Bartoníček; Lidové noviny aj.)

Odkazy

Reference

Literatura

  • ČERNUŠÁK, Gracián; ŠTĚDROŇ, Bohumír; NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí. Svazek 2. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1965. Kapitola Pollert. 
  • HEJL, Emil; PROCHÁZKA, Zdeněk. Koho dal náš okres divadlu. Blansko: Okresní kulturní středisko, 1986. 
  • SYCHRA, Petr. Cyril Metoděj Hrazdira. In: Sborník Muzea Blansko 2008. Blansko: Muzeum Blansko, 2009.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Cyril Metoděj Hrazdira (1868-1926).jpg
Cyril Metoděj Hrazdira (1868 - 1926), Moravský skladatel, dirigent a sbormistr.