Cyril Stejskal

doc. PhDr. Cyril Stejskal, CSc.
Cyril Stejskal na svatebním snímku
Narození	31. prosince 1890 Štarnov
Úmrtí	10. září 1969 (ve věku 78 let) Nové Město pod Smrkem
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cyril Stejskal (31. prosince 1890 Štarnov^[1] – 10. září 1969 Nové Město pod Smrkem^[2]) byl český psycholog a vysokoškolský pedagog.

Život

Mládí

Narodil se coby nejmladší dítě do rodiny, která již měla čtyři děti. Chodil do školy a protože dobře prospíval, přestoupil roku 1902 na olomoucké Slovanské gymnázium, na němž po osmi letech studia maturoval s vyznamenáním. Následně pokračoval na Karlově univerzitě v Praze, kde vystudoval francouzštinu, latinu, psychologii a pedagogiku. Po promoci již v Praze zůstal natrvalo.^[3]

Roku 1918 začal zkoumat dětskou psychiku a jeho výzkum se poté stal jedním z fundamentů dětské psychologie v Čechách. Ve dvacátých letech 20. století zahájil činnost poradny pro mládež pomáhající s výběrem vhodného budoucího povolání. Připravoval rovněž reformu školství v Československu, přednášel nebo učil na své alma mater Karlově univerzitě, na níž získal akademický titul docenta. Stejskal dále založil a vedl Zemský pedologický ústav, který se věnoval problematickým či handicapovaným dětem z celého Československa. Vedle své vlasti působil rovněž v Jugoslávii, kde zreformoval tamní školství, za což od jugoslávského krále Petra II. získal Řád svatého Sávy.^[3]

Druhá světová válka

Když roku 1939 vypukla druhá světová válka,^[4] zastával Stejskal pozice ve vedení uskupení Obec sokolská v odboji. Od heydrichiády se navzdory přísnému zákazu podílel na ukrývání zbraní, které pak našly uplatnění během květnového povstání v roce 1945. Během války, kdy učil na střední škole, souběžně Stejskal vytvářel poválečnou československou školskou reformu a spolu s tím navíc podrobně studoval nacistický systém výchovy a vyučování. Přes válečné nebezpečí vykládal při výuce o prezidentu Tomáši Garrigue Masarykovi a sepisoval zprávy o nacistických intervencích do českého či slovenského školství, které pak následně předával exilové vládě Edvarda Beneše v Londýně. Ze strachu před odvedením gestapem spal v tu dobu v posteli ustrojený.^[3]

Křivé obvinění

Jakmile válka skončila, plánoval Stejskal svůj návrat na vysokou školu. Od Filozofické fakulty Univerzity Karlovy získal potvrzení o bezúhonnosti a začalo se s přípravami na jeho jmenování profesorem. Přesto se ale objevilo falešné udání z kolaborantství s Němci. Není jasné, kdo byl jeho autorem. Stejskal kvůli nařčení musel v lednu 1947 předstoupit před očistnou komisi, která ho ale obvinění nezbavila. Odvolal se proto k nejvyšší možné instituci, a sice k očistné komisi Ministerstva vnitra, které již bylo – byť před Vítězným únorem – spravováno členy Komunistické strany Československa. Díky svědectví pozvaných osobností, jež potvrdily Stejskalovy zásluhy z odboje, byl křivého obvinění zproštěn.^[3]

I nadále se však objevovaly snahy Stejskala zdiskreditovat. Když měl jednou na univerzitě přednášku, dorazila na ni rovněž skupina tří mladíků, která začala ostatní studenty proti přednášejícímu poštvávat tvrzeními o zrádci národa. Studenti se ale za svého pedagoga postavili a trojici vytlačili z posluchárny. Přesto se trojice nenechala odbýt a navštívila Stejskala v jeho vysokoškolské pracovně, kde ho vyzývala k odchodu z univerzity. Sice jim oponoval, že má očišťující rozhodnutí ministerské komise, ale jeden z útočníků mu odvětil, že jej neuznávají.^[3]

Věznění a závěr života

Když se komunisté dostali v Československu v únoru 1948 k moci, zakázali Stejskalovi učit na univerzitě a škola mu svévolně, bez zdůvodnění odebrala akademický titul docenta. Podpořili ho sice jeho vysokoškolští studenti, ale neuspěli. Pedagog ze školy odešel a za očerňování v denním tisku učil rok na gymnáziu, než byl poslán do předčasné penze. Dne 9. června 1950 ho zatkla Státní bezpečnost (StB) a více než rok jej držela ve vyšetřovací vazbě, během níž jej často trýznivě vyslýchala. V září 1951 začal se Stejskalem politický proces, jehož rozsudek padl ke konci téhož roku, kdy byl tehdy šedesátiletý Stejskal za velezradu odsouzen na šestnáct let do vězení, k propadnutí veškerého majetku a ztrátě občanských práv.^[3]

Následně se komunisté zaměřili i na jeho rodinu. Manželce výrazně snížili penzi, takže se s jejich tehdy sedmnáctiletou dcerou a patnáctiletým synem ocitla ve finanční tísni. Rodinnou vilku, kterou užívali, navíc úředně rozdělili a do nově vzniklého bytu nastěhovali úplně cizí rodinu. Za vlastní byt Stejskalově manželce vyměřili nájemné a nakonec je v dubnu 1953 z Prahy vystěhoval do Nového Města pod Smrkem ve Frýdlantském výběžku na severu země. Cyril Stejskal postupně pošel deseti žaláři včetně Mírova nebo pražského Pankráce. Následky krutého zacházení, mučení a týrání prodělal onemocnění tuberkulózou (TBC), při výsleších přišel o chrup a přišel též o zrak, který mu sice později při zdařilé operaci navrátil profesor Václav Vejdovský, nicméně na jedno oko již nikdy dobře neviděl. Navzdory útrapách zůstal Stejskal morálně a psychicky pevný, nezlomený a podle svých spoluvězňů se nikdy neprojevil jako zbabělec, byť mu za to bachaři nabízeli různé úlevy.^[3]

Z vězení se dostal roku 1959 v rámci amnestie vyhlášené pro politické vězně. Přesunul se za rodinou do Nového Města pod Smrkem, avšak i nadále jej sledovala StB. Zemřel roku 1969, nicméně ještě během osmdesátých let 20. století bránili komunisté Stejskalově vnučce ve studiu.^[3]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Cyril Stejskal
• https://www.sgo.cz/osobnosti-a-absolventi-slovanskeho-gymnazia/stejskal-cyril-phdr-psycholog-vysokoskolsky-ucitel-obet-totalitniho-rezimu