Cyrilice
Cyrilice | |
---|---|
Typ | Abeceda |
Mluvené jazyky | Národní písmo: Bulharsko Bosna a Hercegovina Bělorusko Černá Hora Kyrgyzstán Mongolsko Rusko Severní Makedonie Srbsko Tádžikistán Ukrajina Podněstří |
Časové období | ~od 940 n. l. — současnost |
Předchůdce | Fénické písmo
|
Sestry | Latinka Koptské písmo Arménské písmo Gruzínské písmo Hlaholice |
Rozsah unicode | U+0400–U+04FF U+0500–U+052F U+2DE0–U+2DFF U+A640–U+A69F |
ISO 15924 | Cyrl |
Poznámka: Tato stránka může obsahovat fonetické symboly IPA v kódování Unicode. |
Cyrilice (též cyrilika) je písmo původně vytvořené pro zápis staroslověnštiny a posléze používané pro zápis církevní slovanštiny, která na staroslověnštinu navázala. Cyrilici sloužila za vzor velká řecká abeceda. V češtině se označení „cyrilice“ často užívá jen pro starou formu tohoto písma, sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které vývojem cyrilice vznikly, se označují jako azbuka. Slovo azbuka je zkratkou, utvořenou ze začátečních hlásek názvů prvních písmen abecedy: a (az), b (buki); obdobně jsou odvozena i pojmenování jiných písemných soustav, např. „abeceda“, „alfabeta“, „alefbet“, „abugida“ nebo „bopomofo“.
Cyrilice se používá pro zápis sedmi živých slovanských jazyků: bulharštiny, makedonštiny, srbochorvatštiny (resp. srbštiny, černohorštiny a částečně i bosenštiny), ukrajinštiny, běloruštiny, rusínštiny a ruštiny; jakož i mnoha neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština atd.) a jeho satelitních států (mongolština). Do roku 1860 se cyrilice používala i v Rumunsku, až do roku 1989 také v Moldavsku, kde byla pak nahrazena latinkou.[1] Na latinku také přešly některé další jazyky států vzniklých rozpadem SSSR, např. azerština, turkmenština, uzbečtina a kazaština.
Historie
Přestože podle názvu písma se může zdát, že by tvůrcem cyrilice mohl být svatý Cyril (Konstantin), není tomu tak. Cyril vytvořil složitější a starší písmo hlaholici v 60. letech 9. století, zatímco cyrilice vznikla až koncem 9. století v Bulharsku (Cyrillus et Methudius inventis Bulgarorum litteris) jako výraz jasného příklonu k byzantské kulturní sféře, o nějž usilovali zejména řečtí duchovní na slovanských územích. Cyrilice jim byla díky svému původu v řeckém písmu bližší; je navíc jednodušší a praktičtější než hlaholice. Autorství cyrilice se sice připisuje Metodějovu žáku Klimentovi Ochridskému, důkazy však chybí. Pravděpodobnější ale bude, že autorem byl žák sv. Metoděje Konstantin zvaný Presbyter, který působil v novém hlavním městě První bulharské říše v Preslavi jako biskup. Tady bylo hlaholské písmo nahrazené cyrilikou.
V 11. století se těžiště slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva, odkud se cyrilice šířila dále.
Zásadní reforma církevně-slovanské cyrilice byla provedena v Rusku za Petra Velikého v letech 1708–1711, kdy byla některá písmena upravena (Ѧ na Я) a jiná méně používaná písmena vypuštěna (Ѯ, Ѱ, Ѡ). Toto písmo nazývané graždanka („občanské písmo“) odpovídalo už tvary současnému písmu používanému v Rusku. Protože to však představovalo určité přiblížení k latince (latinizace), bylo zpočátku odmítáno zejména v církevní sféře. Později se však prosadilo i u ostatních pravoslavných Slovanů. Poslední úprava písma v Rusku byla provedena v letech 1917–1918, kdy byla čtyři méně používaná písmena (I/i, Ѣ/ѣ, Ѳ/ѳ, Ѵ/ѵ) z azbuky vypuštěna.
Znaky
Původní cyrilice
Původní cyrilice kolem roku 900 vypadala takto:
Tvary písmen a pořadí abecedy v církevní slovanštině ruské redakce:
Názvy písmen (ke každému písmenu bylo přiřazeno slovo, má se za to, že existovala báseň, kde se tato slova vyskytovala): az – buki – vedi – glagol’ – dobro – jesť – živjote – dzelo – zemlja – iže – i – kako – ljudi – myslete – naš – on – pokoj – rcy – slovo – tvjordo – uk – fert – cher – omega – červ’ – cy – ša – šta – jer – jery – jer’ – jať – ju – ja – jotované jesť – malý jus – jotovaný malý jus – velký jus – jotovaný velký jus – ksi – psi – fita – ižica.
Moderní cyrilice
Tvar písmen se během času měnil, některá písmena zanikla úplně, jiná se pro potřeby nových jazyků zavedla. Vzhled a pořadí písmen v abecedě (tj. azbuce) se rovněž liší zdroj od zdroje. Znaky, které se nevyskytují v ruské azbuce, anebo mají jinou výslovnost, jsou doplněné v závorce o informaci o významu (nejdříve český či nejbližší ekvivalent, a pak popis v IPA, je-li ovšem k dispozici).
Běloruská | А | Б | В | Г (H) | Д | Е | Ё | Ж | З | І | Й | К | Л | М | Н | |||||||
Bulharská | А | Б | В | Г | Д | Е | Ж | З | И | Й | К | Л | М | Н | ||||||||
Makedonská | А | Б | В | Г | Д | Ѓ (đ) | Е | Ж | З | Ѕ (Dz) | И | Ј | К | Л | Љ (Lj) | М | Н | |||||
Ruská | А | Б | В | Г | Д | Е | Ё | Ж | З | И | Й | К | Л | М | Н | |||||||
Srbská | А | Б | В | Г | Д | Ђ (đ) | Е | Ж | З | И | Ј | К | Л | Љ (Lj) | М | Н | ||||||
Ukrajinská | А | Б | В | Г (H) | Ґ (G) | Д | Е | Є (Ě) | Ж | З | И (Y) | І | Ї (ji) | Й | К | Л | М | Н |
Běloruská | О | П | Р | С | Т | У | Ў (Ł) | Ф | Х | Ц | Ч | Ш | Ы | Ь | Э | Ю | Я | |||||
Bulharská | О | П | Р | С | Т | У | Ф | Х | Ц | Ч | Ш | Щ (Št/ʃt) | Ъ (ă/ə) | Ь | Ю | Я | ||||||
Makedonská | Њ (Ň) | О | П | Р | С | Т | Ќ (Ć) | У | Ф | Х | Ц | Ч | Џ (Dž) | Ш | ||||||||
Ruská | О | П | Р | С | Т | У | Ф | Х | Ц | Ч | Ш | Щ | Ъ | Ы | Ь | Э | Ю | Я | ||||
Srbská | Њ (Ň) | О | П | Р | С | Т | Ћ (Ć) | У | Ф | Х | Ц | Ч | Џ (Dž) | Ш | ||||||||
Ukrajinská | О | П | Р | С | Т | У | Ф | Х | Ц | Ч | Ш | Щ | Ь | Ю | Я |
Zde je přehled základní, majuskulní podoby („velká písmena“):
písmeno | název | přepis | výslovnost | výslovnost v ruské církevní slovanštině |
А | azъ | A | [a] | [a] |
Б | buky | B | [b] | [b] |
В | vědi | V | [v] | [v] |
Г | glagoľь | G | [g] | [γ] |
Д | dobro | D | [d] | [d] |
Е | estь | E | [ɛ] | [jɛ] (na začátku slova se psalo písmeno Є) |
Ж | živěte | Ž | [ʒ] | [ʒ] |
Ѕ | dzělo | Dz | [ʣ] | [z] |
З | zemlja | Z | [z] | [z] |
И | iže | I | [i] | [i] (s variantou Й [j]) |
І | ї | Ï | [i] | [i] |
К | kako | K | [k] | [k] |
Л | ljudje | L | [l] | [l] |
М | myslite | M | [m] | [m] |
Н | našь | N | [n] | [n] |
О | onъ | O | [o] | [o] (na začátku slova se psalo písmeno Ѻ) |
П | pokojь | P | [p] | [p] |
Р | rьcy | R | [r] | [r] |
С | slovo | S | [s] | [s] |
Т | tvrьdo | T | [t] | [t] |
Ѹ | ukъ | U | [u] | [u] (na začátku slova se psalo písmeno ОУ) |
Ф | frьtъ | F | [f] | [f] |
Х | chěrъ | Ch | [x] | [x] |
Ѡ | otъ | Ō | [o:] | [o] (většinou se používala varianta Ѿ [ot]) |
Ц | cy | C | [ʦ] | [ʦ] |
Ч | červь | Č | [ʧ] | [ʧ] |
Ш | ša | Š | [ʃ] | [ʃ] |
Щ | šta | Šč | [ʃt] | [ʃʧ] |
Ъ | jerъ | Ъ | [ʌ] | nevyslovuje se |
Ы | jery | Y | [y] | [y] |
Ь | jerь | Ь | [ɪ] | měkčí předcházející souhlásku, nevyslovuje se |
Ѣ | jatь | Ě | [jæ] | [je], na začátku slova [ja] |
Ю | ju | Ju | [ju] | [ju] |
Я | ja | Ja | [ja] | [ja], psalo se jen na začátku slova (jinak se používal malý jus - Ѧ) |
Ѥ | je | Je | [je] | nepoužívalo se |
Ѧ | ęsъ (malý jus) | Ę | [ɛ̃] | [ja] |
Ѩ | jęsъ (jotovaný malý jus) | Ję | [iɛ̃] | nepoužíval se |
Ѫ | ǫsъ (velký jus) | Ǫ | [ɔ̃] | nepoužíval se |
Ѭ | jǫsъ (jotovaný velký jus) | Jǫ | [iɔ̃] | nepoužíval se |
Ѯ | ksi | Ks, Ξ | [ks] | [ks] |
Ѱ | psi | Ps, Ψ | [ps] | [ps] |
Ѳ | fita | Th, Θ | [t,θ,f] | [f] |
Ѵ | ižica | Ÿ | [ɪ,y] | [i] |
Ižica se vyslovovala V po A a E, jinak I. Jer (tvrdý znak) zřejmě odpovídá dnešní výslovnosti v bulharštině, tj. šlo o podobnou samohlásku jako v anglickém jazyce „a“. Často se psal na konci slov, která by jinak končila souhláskou, např. богъ = bůh.
Co do počtu uživatelů je dnes nejrozšířenější ruská cyrilice, tzv. azbuka, která obsahuje následující znaky:
А | Б | В | Г | Д | Е | Ё | Ж | З | И | Й |
К | Л | М | Н | О | П | Р | С | Т | У | Ф |
Х | Ц | Ч | Ш | Щ | Ъ | Ы | Ь | Э | Ю | Я |
- Ukrajinština používá navíc písmena Є, І, Ї, Ґ; naopak nepoužívá např. Ё, Ъ, Ы, Э. Г se v ní nečte G, ale H.
- Běloruština používá navíc písmena І, Ў, Ґ; Ў se čte podobně jako polské Ł; nepoužívá např. И, Щ, Ъ. Г se v ní nečte G, ale H přesněji jako ostré CH [ɣ]
- Srbština používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Ђ (Đ), Ћ (Ć), Љ (Lj), Њ (Nj) a Џ (Dž) – písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v srbské/chorvatské latince.
- Černohorština používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Ђ (Đ), Ћ (Ć), Љ (Lj), Њ (Nj), Џ (Dž), С́ (Ś), З́ (Ź) – písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v černohorské latince.
- Makedonština po vzoru srbštiny používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Љ (Lj), Њ (Nj), Ѕ (Dz) a Џ (Dž), místo Ђ má Ѓ a místo Ћ má Ќ – písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v latince.
- Bulharština čte Щ jako Št, ne Šč; Ъ v ní reprezentuje stejnou samohlásku jako rumunské Ă.
- Mongolština má navíc znaky Ө/ө, Ү/ү (někdy se píše jako V/v). Písmena Ж (Ž) a З (Z) se čtou a vyslovují jako Dž a Dz.
Následující tabulka minuskulní azbuky („malá písmena“) ukazuje rozdíly mezi kolmým a kurzívním písmem ruské azbuky. Některé kurzívní znaky jsou značně odlišné.
а | б | в | г | д | е | ё | ж | з | и | й | к | л | м | н | о | п | р | с | т | у | ф | х | ц | ч | ш | щ | ъ | ы | ь | э | ю | я |
а | б | в | г | д | е | ё | ж | з | и | й | к | л | м | н | о | п | р | с | т | у | ф | х | ц | ч | ш | щ | ъ | ы | ь | э | ю | я |
V bulharštině se často vyskytují v tištěném textu písmena v tzv. „rukopisném stylu“[2], ve kterém jsou některá písmena naprosto odlišná i v základním (kolmém) typu písma a který je podobný kurzivě. V tomto stylu se písmeno д píše podobně jako malé „g“ v latince, písmeno т jako malé „m“ v latince, písmeno и jako malé „u“ v latince, písmeno п jako malé „n“ v latince, písmeno г jako zrcadlově otočené „s“ v latince, písmeno к jako malé „k“ v latince a písmeno л se píše podobně jako vzhůru nohama obrácené „v“ tedy podobně jako řecká Λ.[3][4]
Číslice cyrilice
Číslice cyrilice je číselná soustava odvozená od cyrilice, která vznikla v První bulharské říši na konci 10. století. Soustava se používala v První bulharské říši a u jižních a východních Slovanů.[5] Tento systém byl používán v Rusku nejpozději až do počátku 18. století, kdy ho Petr Veliký nahradil v rámci své iniciativy občanské reformy písma arabskými číslicemi.[6][7] Číslice cyrilice hrály také roli v plánech měnové reformy Petra Velikého, stříbrné kopějky vydané po roce 1696 a strojně ražených mincí vydaných mezi 1700 a 1722 s vepsaným datem pomocí číslic cyrilice.[8] Do roku 1725 byly ruské imperiální mince převedeny na arabské číslice.[9] Číslice cyrilice lze stále nalézt v knihách napsaných v jazyce církevní slovanštiny.[10]
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ FAUCHEUX, Chase. Language classification and manipulation in Romania and Moldova [online]. [cit. 2021-10-20]. Dostupné online.
- ↑ Richard Watkins, Christopher Deliso: Bulharsko. Praha : Svojtka & Co., 2008, 356 s.
- ↑ Varovný nápis „Pušeneto vredi seriozno na Vas i na drugite okolo Vas“ na cigaretách P Prestige (Bulgarian version) (Silver) KS-20-H - Bulgaria
- ↑ Bulgarian MPs pass bill introducing graphic tobacco packaging
- ↑ DEJIĆ, Mirko. How the old Slavs (Serbs) wrote numbers. BSHM Bulletin: Journal of the British Society for the History of Mathematics. 2013, s. 2–17. ISSN 1749-8430. DOI 10.1080/17498430.2013.805559. (anglicky)
- ↑ CHRISOMALIS, Stephen. Numerical Notation: A Comparative History. Cambridge, England: Cambridge University Press, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-139-48533-3. S. 180–182. (anglicky)
- ↑ YEFIMOV, Vladimir. Language Culture Type: International Type Design in the Age of Unicode. Redakce Berry John D.. New York City: Graphis Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-1932026016. Kapitola Civil Type and Kis Cyrillic, s. 369–147. (anglicky)
- ↑ TEPLYAKOV, Sergei. How To Identify & Interpret Cyrillic Dates on Russian Coins of Peter I The Great [online]. 2011 [cit. 2016-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LORKOVIĆ, Tatjana. Coins and Medals of Imperial Russia [online]. Yale University Library, 2003 [cit. 2016-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LOOIJEN, Maarten. Over Getallen Gesproken/Talking About Numbers. 2nd. vyd. Zaltbommel, Netherlands: Van Haren Publishing, 2015. Dostupné online. ISBN 978-94-018-0601-5. S. 59–60. (Dutch & English)
Literatura
- Bringhurst, Robert (2002). The Elements of Typographic Style (version 2.5), pp. 262–264. Vancouver, Hartley & Marks. ISBN 0-88179-133-4.
- Vladimír Vavřínek: Cyril a Metoděj mezi Konstantinopolí a Římem, s. 340, nakl. Vyšehrad, 2013. ISBN 978-80-7429-344-3
Související články
- Číslice cyrilice
- Seznam jazyků
- Seznam jazyků používajících cyrilici
- Seznam písem (podle abecedy)
- Seznam písem (podle skupin)
- Skoropis
Externí odkazy
- Slovníkové heslo cyrilice ve Wikislovníku
- Obrázky, zvuky či videa k tématu cyrilice na Wikimedia Commons
- Cyrilice v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
- Cyrilica ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
- Stránky o cyrilici Archivováno 18. 2. 2010 na Wayback Machine.
- Cyrilice na Omniglotu
- Staroslověnština na Omniglotu
- Font cyrilice Cyrillic Old Face
- Cyrilice na Unicode.org
- Kazašská cyrilice a fonty ke stažení[nedostupný zdroj]
- Život sv. Metoděje - ukázka cyrilského textu
Média použitá na této stránce
Autor: Пакко, Licence: CC BY-SA 3.0
1850s Romanian text (Lord's Prayer), written with the Cyrillic script
Flag of the Pridnestrovian Moldavian Republic (Pridnestrovie, Transdniestria, Transnistria). The flag's reverse omits the hammer and sickle
The European states where the Cyrillic script is in use:
This map shows the countries in the world that use the Cyrillic alphabet
Cyrilice kolem roku 900.
Varianta cyrilice podle ruské redakce církevní slovanštiny
Autor: Добромир Костадинов, Licence: CC BY-SA 4.0
Cyrillic cursive lowercase letter variants: