Cytoplazma

Řez buňkou řasy Chlamydomonas; cytoplazma je vše vyjma jádra uprostřed
Pohyb buňky této améby je doprovázen tokem cytoplazmy; patrná je ektoplazma a endoplazma
Na tomto snímku z elektronového mikroskopu je patrné, jak je cytoplazma vyplněna rozmanitými strukturami a membránami – zde konkrétně oblast Golgiho aparátu

Cytoplazma je označení pro veškerý obsah buňky obklopený cytoplazmatickou membránou, s výjimkou jádra. Jedná se o tekuté prostředí buňky zahrnující buněčné organely a další buněčné struktury.[1] Termín stojí jaksi v protipólu k materiálu uvnitř jádra, který se označuje jako karyoplazma. Někteří autoři však do cytoplazmy nezahrnují ani semiautonomní organely – mitochondrie a chloroplasty.[2] Nadřazeným termínem je protoplazma, veškerý buněčný obsah.[2]

Struktura

Cytoplazma se skládá ze 75–80 % z vody. V ní jsou rozpuštěny či rozptýleny různé anorganické molekuly, enzymy, molekuly představující stavební prvky buněčných struktur, zásobní molekuly atd. Tvoří prostředí pro některé důležité chemické reakce v buňce (u prokaryotické prakticky pro všechny, u eukaryotické jen pro některé (např. glykolýza). Samotná tekutá složka cytoplazmy neobsažená v organelách se nazývá cytosol.[1]

Cytoplazma nepředstavuje homogenní emulzi. V různých místech buňky lze nalézt cytoplazmu lišící se hustotou, viskozitou, přítomnými rozpuštěnými látkami i typy organel nebo buněčných struktur. Buňka (zejména eukaryotická) také může vyvolávat a ovlivňovat proudění cytoplazmy, a využívat ji tak k urychlení transportu látek a struktur.

Cytoplazma některých buněk, především améb, se rozlišuje na méně viskózní vnější vrstvu, tzv. ektoplazmu, která tvoří lem kolem celé buňky nebo buněčných výběžků, a hustší, viskóznější a granulární endoplazmu.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b ALBERTS, Bruce, D. Bray, A. Johnson, J. Lewis, M. Raff, K. Roberts, P. Walter. Základy buněčné biologie, Úvod do molekulární biologie buňky. 2. vyd. [s.l.]: Espero Publishing, 2005. 740 s. ISBN 80-902906-2-0. 
  2. ↑ a b Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1. 
  3. ↑ ALLEN, RD. The consistency of ameba cytoplasm and its bearing on the mechanism of ameboid movement. II. The effects of centrifugal acceleration observed in the centrifuge microscope.. J Biophys Biochem Cytol. Oct 1960, roč. 8, s. 379–97. PMID 13682546. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Golgi in the cytoplasm of a macrophage in the alveolus (lung) - TEM.jpg

Transmission electron microscope image of thin section cut through an area of mammalian lung tissue. Image shows golgi in the cytoplasm of a macrophage in the alveolus. Golgi is a structure involved in protein transport in the cytoplasm of the cell.

JEOL 100CX TEM
Chlamydomonas TEM 07.jpg
Transmission electron microscope image, showing an example of green algae (Chlorophyta).

Chlamydomanas reinhardtii is a unicellular flagellate used as a model system in molecular genetics work and flagellar motility studies.

This image of a thin section through a whole Chlamydomonas, shows the nucleus, chloroplast, starch grains, vacuoles, mitochondria, eye spot, and the cell wall.
Reconstruction-of-Active-Regular-Motion-in-Amoeba-Extract-Dynamic-Cooperation-between-Sol-and-Gel-pone.0070317.s007.ogv
Autor: Nishigami Y, Ichikawa M, Kazama T, Kobayashi R, Shimmen T, Yoshikawa K, Sonobe S, Licence: CC BY 2.5
Motility of a normal locomoting Amoeba proteus. Amoeba cytoplasm has two layers of sol and gel, in which the sol layer is enclosed by the gel layer. During locomotion, the sol layer of the cytoplasm flows in the direction of locomotion, whereas the gel layer is fixed. As the cytoplasm stops moving, the sol in the anterior region is converted to gel. This movie is in normal speed. Scale bar, 50 µm.