Dálnice A1 (Chorvatsko)

Dálnice A1
Mapa
Základní údaje
Provozovatel	Hrvatske autoceste d.o.o.
Celková délka	550 km
v provozu:	483 km[1]
Stát	Chorvatsko Chorvatsko
Region	Záhřeb Záhřebská župa Karlovacká župa Licko-senjská župa Zadarská župa Šibenicko-kninská župa Splitsko-dalmatská župa Dubrovnicko-neretvanská župa
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Objekty na trase      (0) Lučko (A3)      (1) Lučko       Odmorište Stupnik      (1b) Donja Zdenčina, Klinča Sela, Pisarovina       Odmorište Desinec      (2) Jastrebarsko       Odmorište Draganić      Kupa-Kupa (181 m)      (3) Karlovac, Slunj, Duga Resa      Drežnik (2485 m)      Sveti Marko (265 m)      Dobra (546 m)      (4) Novigrad na Dobri       Odmorište Vukova Gorica      (5) Novo Mesto (SLO), Bosiljevo      (6) Pula, Rijeka      (6) Bosiljevo II (A6)      Ivačevo Brdo (120 m)       Odmorište Dobra      (7) Ogulin, Josipdol       Odmorište Modruš      Mala Kapela (5780 m)      Odmorište Jezerane      Mokro Polje (636 m)      Jezerane (636 m)      (8) Brinje, Križpolje       Odmorište Brinje      Brinje (1540 m)      (9) Rijeka, Senj      Odmorište Brloška Dubrava      (10) Otočac      Brezik (435 m)      Gacka (466 m)      Plasina (2300 m)       Odmorište Ličko Lešće      Grič (1259 m)       Odmorište Janjče      Medina Gora (125 m)      (11) Perušić      Varošina (125 m)      Odmorište Lički Osik      (12) Karlobag, Lički Osik, Gospić      Jadova (64 m)      Odmorište Jadova      Kravarićki potok (23 m)       Odmorište Zir      (13) Gornja Ploča, Udbina      (14) Gračac, Lovinac, Sveti Rok      Krpani (178 m)      Sveti Rok (5681 m)      Odmorište Marune      Ledenik (740 m)      Bristovac (644 m)      Čelinka (220 m)       Odmorište Jasenice      (15) Rijeka, Obrovac, Starigrad, Maslenica      Maslenica (378 m)      (16) Pag, Novigrad, Posedarje      (17) Nin, Smilčić, Zadar-západ      (18) Sukošan, Zadar, Zemunik Donji       Odmorište Nadin      (19) Pakoštane, Benkovac, Biograd na Moru      (20) Murter, Vodice, Pirovac       Odmorište Prokljan      (21) Skradin      Krka (388 m)      Odmorište Krka      (22) Knin, Drniš, Primošten, Šibenik       Odmorište Vrpolje      (23) Perković, Vrpolje       Odmorište Sitno      Dubrave (790 m)      (24) Kaštela, Trogir, Prgomet      (24a) Konjsko, Lećevica       Odmorište Kozjak      Konjsko (1122 m)      (25) Split, Sinj, Dugopolje      Zaranač (300 m)      Prosika (30 m)      Bisko (520 m)      (26) Livno (BiH), Trilj, Bisko      Rošca (150 m)      Konšćica (150 m)      Vrankovića ograda (150 m)       Odmorište Mosor      Crna brda (420 m)      Stražina (614 m)      (27) Blato na Cetini      Cetina (148 m)      (28) Imotski, Omiš, Makarska, Šestanovac      (29) Imotski, Zagvozd      Odmorište Rašćane Gornje      (30) Ravča      Umac (387 m)      (30a) Vrgorac      Šubir (850 m)      (31) Mali Prolog (A10)      Mali Prolog (1005 m)      Kobiljača (769 m)      Puljani (320 m)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

(c) ANDREJ NEUHERZ, CC BY-SA 3.0

Dálnice A1 (chorvatsky Autocesta A1, hovorově Dalmatina, Croatica, Jadranska autocesta, Autocesta Zagreb – Split – Dubrovnik, dříve i Autocesta Kralja Tomislava^[2]) je nejdelší, nejvýznamnější a během letní sezóny i nejvytíženější chorvatská silnice.^[3][2] Spojuje hlavní město Záhřeb s druhým největším městem země Splitem, které je zároveň metropolí Dalmácie a jedním z nejvyhledávanějších letních turistických lokalit, v budoucnosti má dálnice dosáhnout až do Dubrovníku. Dálnice představuje důležitý severojižní dopravní koridor Chorvatska a je významnou součástí Jadersko-Jónské dálnice, která v budoucnu propojí letoviska na pobřeží Jaderského a Jónského moře od Terstu až po jih Peloponéského poloostrova.^[4] Spojuje mnohá významná chorvatská města a rovněž zajišťuje přístup do několika národních i přírodních parků, památek světového kulturního dědictví a do podstatné části přímořských letovisek. Po její trase vedou dvě evropské silnice: E65 v úseku Záhřeb – Bosiljevo a Žuta Lokva – Vrgorac a E71 v úseku Záhřeb – Dugopolje (Split).

Z celkové plánované délky 550 km je k roku 2021 v provozu 483 km mezi Záhřebem a obcí Karamatići (blízko města Ploče v Dubrovnicko-neretvanské župě),^[1] přičemž dálnice spojuje města Karlovac, Gospić, Zadar, Šibenik, Split, Makarska a Ploče. Dálnice vede také několika tunely – Mala Kapela (5761 metrů dlouhý), Sveti Rok (5759 m) (ten prochází hranicí mezi dvěma klimatickými zónami a to středomořskou a vnitrozemskou evropskou) a pak ještě na dvě desítky menších. Nedaleko Karlovace vede dálnice těsně u hranice se Slovinskem, dále na jih prochází krajinou Plitvických jezer a Národního parku Krka, ve své jižní části se téměř dotýká bosenských hranic.

Na provozovaném úseku dálnice mezi Záhřebem a Karamatići je postaveno celkem 376 objektů – mostů, tunelů, nadjezdů, podjezdů, apod. – které představují okolo 20 % délky tohoto úseku dálnice.^[5][6][7][1]

Dálnice je po celé své délce zpoplatněna, přičemž mýtné se vybírá v mýtnicích, které se nacházejí na každém výjezdu. Průměrná cena za kilometr je asi 0,47 chorvatské kuny.^[8] Úsek dálnice ze Záhřebu po křižovatku Bosiljevo spravuje společnost Autocesta Rijeka-Zagreb (ARZ) a zbytek Hrvatske autoceste (HAC).

Charakteristika

Dálnice A1 je hlavní severojižní spojnicí v Chorvatsku, která spojuje hlavní město Záhřeb s regionem Dalmácie, kde kopíruje tzv. jadranskou magistrálu, která spojuje všechna významná přímořská letoviska. Dálnice také představuje obrovský přínos pro chorvatskou ekonomiku a podporuje především rozvoj cestovního ruchu, což se odrazilo i na rychlejším rozvoji původně zaostalejších regionů v jižní části země.^[9]

Komunikace sestává ze čtyř jízdních pruhů, které jsou směrově rozděleny středovým dělicím pásem na dva jízdní pruhy doplněné o krajnici. Výjimkou je jen viadukt Drežnik, který byl sice vybudován ve čtyřech jízdních pruzích ale bez krajnic.^[10]

Dálnici spojuje s okolními komunikacemi 34 mimoúrovňových křižovatek (stav k prosinci 2021), převážná většina z nich je trubkovitého tvaru. Výjimkou je křižovatka Lučko u Záhřebu, která je hvězdicová. Číslování výjezdů a křižovatek je sekvenční, tedy podle pořadí. Součástí vybavení dálnice je množství odpočívadel, kde je provozovaná široká škála služeb – od parkovišť se sociálními zařízeními až po velké motely s čerpacími stanicemi, či restauracemi.^[11][12]

A1 je po celé délce vybavena automatickým monitorovacím systémem, především na místech s proměnlivou hustotou dopravy, s vysokým rizikem nehod, ale i na místech s nepředvídatelným počasím. Systém zahrnuje i proměnlivé dopravní značení, pomocí kterého správa dálnice upravuje maximální povolenou rychlost vzhledem k dopravní a povětrnostní situaci.^[13]

Historie

Myšlenka spojit dálnicí dvě největší chorvatská města – Záhřeb a Split vznikla ještě koncem 60. let 20. století. Tehdy se však uvažovalo o trase údolím řeky Uny přes města Bihać a Knin,^[2] tedy i přes území Bosny a Hecegoviny a z velké části odlišně od současné trasy (oproti současné byla trasa o 80 km kratší). V roce 1971 byly dokonce schváleny projekty na výstavbu prvních dvaceti kilometrů, avšak těsně před podpisem smluv se banka, která měla poskytnout úvěr, dostala do finančních potíží.^[2] V roce 1971 dokonce společnost Dalmacija Film natočila o přípravných pracích na nové dálnici krátký čtrnáctiminutový propagační film s názvem Autoput Zagreb – Split.^[14] Po finančním uzdravení banky byly však připravené peníze využity na přestavbu cesty Vrlika – Knin – Strmica.^[2]

Výstavba dnešní A1 však přece jen začala již v roce 1970 a to nezávisle na projektu dálnice Záhřeb – Split. Šlo o 39 kilometrů dlouhý úsek Záhřeb – Karlovac, který byl součástí jihoslovanské magistrály 11 na trase Záhřeb – Rijeka. To však bylo na dlouhé roky vše, protože prioritou byla takzvaná Dálnice Bratrství a jednoty, jejíž součástí je dnešní chorvatská dálnice A3. Začátkem 90. let, po osamostatnění Chorvatska, se začalo opětovně uvažovat o výstavbě dálnice v současné trase. Napomohla tomu i válka v Jugoslávii. Podle technických studií z roku 1986 se začal v roce 1993 urychleně budovat most Maslenica, který byl náhradou za původní most, zničený během války.^[15] Také oficiálně začala výstavba tunelu Sveti Rok, ale kvůli pozicím srbských jednotek první práce na úpravě terénu začaly až po zániku státního útvaru Republika Srbská Krajina a odsunu jednotek v roce 1995. Samotná ražba začala až v roce 1997.^[16]

Výstavba samotné dálnice A1 začala v roce 1999, v roce 2001 byl do provozu uveden úsek Karlovac – Vukova Gorica. Výstavba dálnice do Splitu následně nabrala rychlé tempo a v roce 2003 stavaři odevzdali do užívání úsek Vukova Gorica – Tunel Mala Kapela a Gornja Ploča – Zadar. Následující rok byl dobudován chybějící úsek Tunel Mala Kapela – Gornja Ploča a byly otevřeny i další dva úseky Zadar – Pirovac a Vrpolje – Dugopolje. 26. června 2005 byla trasa Záhřeb – Split dokončena otevřením tunelu Mala Kapela a úseku Pirovac – Vrpolje.^[17] Výstavba dálnice pokračovala dál s cílem dosáhnout města Dubrovník a spojit tak Chorvatsko s jižní částí Dubrovnicko-neretvanské župy, která je od zbytku země oddělena úzkým pobřežním pásem Bosny a Hercegoviny. 27. června 2007 byl otevřen úsek Dugopolje – Šestanovac,^[18] kterým se obchází problémový úsek Jadranské magistrály ve městě Omiš. 22. prosince 2008 byl otevřen úsek Šestanovac – Ravča.^[19] Dalším otevřeným úsekem je úsek Ravča – Vrgorac, který je v provozu od 30. června 2011, čímž celková délka vzrostla na 467,5 km. Od prosince 2013 je dálnice prodloužena o dalších 16 km až k obci Karamatići a dosahuje délky 483 km.^[1]

¹ – Tunel Sveti Rok a most Maslenica již od roku 1993

Výjezdy a křižovatky

Všechny výjezdy a křižovatky na dálnici jsou mimoúrovňové a většina z nich je trubkovitého tvaru.^[20]

Na dálnici se k prosinci 2021 nachází 31 výjezdů a tři křižovatky. První je Lučko nedaleko Záhřebu, která spojuje A1 s dálnicí A2. Druhá se nachází nedaleko obce Bosiljeva – na A1 se tam napojuje A6, třetí na jihu státu, kde se z A1 odpojuje 9 km dlouhá A10 vedoucí na bosenské hranice. Výjezdy slouží na opuštění dálnice a následné napojení na státní resp. župní cestu. Výjimku tvoří výjezd Vučevica, který dálnici spojuje s lokální cestou 67061. Právě tento výjezd se stal terčem kritiky kvůli jeho nízkému využití. Během letní sezóny jej denně využijí řádově desítky vozidel, zatímco ostatní výjezdy až tisíce.^[21]

Dálniční křižovatky na A1
Posavska autocesta			Křižovatka Záhřeb-Lučko (1)
Primorsko-goranska autocesta			Křižovatka Bosiljevo (6)
Brza cesta	?		Křižovatka Josipdol (7a) (v přípravě)
Kvarnerska autocesta			Křižovatka Žuta Lokva (9) (v přípravě)
Autocesta A10			Křižovatka Ploče (31)
Pelješka brza cesta			Křižovatka Slivno (Pelješac) (35) (v přípravě)
Pelješka brza cesta			Křižovatka Doli (38) (v přípravě)

Výjezdy

Mýto

Dálnice A1 je po celé své délce zpoplatněna. Poplatky se vybírají prostřednictvím mýta v mýtnicích, které se nacházejí na každém výjezdu. Řidič si při vjezdu na dálnici vyzvedne lístek obsahující magnetický pás, který při výjezdu z dálnice předloží. Na základě informací v magnetickém pásu je v závislosti na ceníku vypočítán poplatek za projetou trasu.

Od roku 2009 je v provozu mýtnice Demerje, která vypomáhá Lučku (největší mýtnice jihozápadně od Záhřebu) v nejkritičtějších obdobích letní sezony. Mýtnice je určena výhradně na bezhotovostní styk a jen ve směru od moře.^[22] Poplatky je možné platit prostřednictvím kreditní karty, respektive pomocí palubní jednotky ENC (z chorvatského elektronička naplata cestarine, tedy doslova elektronické placení mýta).

¹ – vzdálenost mezi mýtnicemi se neshodují se vzdálenostmi mezi výjezdy, protože mýtnice Lučko je od křižovatky Lučko vzdálená asi kilometr

* – ceny jsou pro vozidla typu I (nižší než 1,9 m).

Odpočívadla

Dálnice je vybavena kvalitní sítí odpočívadel různých typů. V současnosti^[kdy?] je v provozu 25 obousměrných a 2 jednosměrná odpočívadla. Největší škálu služeb nabízejí odpočívadla Desinec, Draganić a Vukova Gorica, která kromě parkovacích míst, občerstvení a možnosti doplnění pohonných hmot nabízejí i informační centrum a ubytovací prostory. Mezi kvalitní odpočívadla patří například i odpočívadla Dobra, Zir, Nadin či Mosor, kde se nachází čerpací stanice i rozsáhlé plochy na parkování vozidel a oddych turistů.

Síť odpočívadel s čerpacími stanicemi je doplněna o malá odpočívadla (parkoviště s toaletami), z nichž jsou některá doplněna o občerstvovací služby. Některá z těchto odpočívadel (konkrétně Modruš, Lički Osik a Krka) dostala od organizace EuroTEST nejvyšší hodnotící známku a byla označena za velmi dobré.^[23]

Intenzita dopravy

Doprava na A1 je nejhustší během letní sezony a to především v sobotu, kdy dochází k výměně turistických zájezdů. Nejproblémovějšími body jsou mýtnice, především Lučko u Záhřebu, v minulosti i tunely Mala Kapela a Sveti Rok, které měly původně jen jeden tubus. V roce 2009 byly problematické úseky vyřešeny otevřením druhých tubusů a rozšířením mýtnice Lučko na 15 pruhů a výstavbou nové mýtnice Demerje ve směru do Záhřebu, která slouží převážně na bezhotovostní styk.^[22][24][25]

Intenzita dopravy je na dálnici A1 vyčíslovaná pomocí údajů pocházejících z mýtnic které provozují společnosti Autocesta Zagreb-Rijeka d.d. a Hrvatske autoceste d.o.o.^[26] Z údajů jsou zřetelné rozdíly mezi celkovou intenzitou během celého roku a v průběhu letní sezony a to především v okolí center turistického ruchu.

Největší intenzita byla zaznamenána mezi křižovatkou Lučko a výjezdem 1a Donja Zdenčina, kde v roce 2020 projelo denně v průměru 38 845 vozidiel. Během letní sezony byl zaznamenán výrazný nárůst o téměř 70 procent až na 64 141 vozidiel. Výraznější snížení intenzity dopravy nastává až jižně od křižovatky Bosiljevo 2, na které se rozděluje doprava do města Rijeka (dálnice A6 na západ) a do lické oblasti a na Dalmácii (směr jih).

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu dálnice A1 na Wikimedia Commons