Systém dálnic v Německu (německyAutobahn) patří k nejhustším dálničním sítím na světě a je svými 12 044 km délky (2007) čtvrtým nejdelším dálničním národním systémem – po Interstate Highway System v USA (77 017 km); National Trunk Highway System v Číně (45 400 km) a dálničním systémem ve Francii (12 956 km).[1]
Dálnice jsou v Německu označovány jako Autobahn, s následujícím číslem např. Autobahn 10 (zkráceně A10), nebo Bundesautobahn (spolková dálnice), např. Bundesautobahn 100 (zkráceně BAB100).[2]
Rychlostní limit
„Omezení rychlosti zrušeno“
Otázka zavedení rychlostního limitu na německých dálnicích je stará několik desítek let a vyznačuje se velmi bouřlivou diskusí, kde na jedné straně stojí zastánci motta „Freie Fahrt für freie Bürger“ (přibližně: „volná / svobodná jízda pro svobodné občany“), na druhé straně pak mnoho expertů z oblastí úrazovosti, ochrany prostředí atd.
Německé dálnice jsou v tomto ohledu jistým unikátem: na přibližně jedné polovině délky není rychlost pro osobní vozy nikterak omezena, platí zde pouze všeobecné, avšak nezávazné doporučení, dodržovat dobrovolný limit 130 km/hod. Přibližně jedna třetina dálnic má pak trvající omezení rychlosti, zbytek se řídí hustotoudopravy a jinými faktory.
Mýto
Vyznačení mýtného
Dlouhé diskuse byly v Německu vedeny i o zavedení mýta (jinak v Evropě všeobecně zavedená zvyklost). Nakonec se částečně prosadily argumenty, podle kterých náklady na stavbu a údržbu dálnic musí být placeny dopravními subjekty. Tyto náklady jsou vysoké – podle všeobecně uznávaných názorů obnášejí 6 až 12 milionů € na kilometr, podle jiných pramenů pak dosahují 26 milionů € na kilometr.[3] Situace je navíc bizarní i tím, že Německo je svou polohou tranzitní zemí, jejíž silnice jsou používány přepravními společnostmi mnoha zemí.
K 31. srpnu 2003 bylo proto zavedeno pro nákladní automobily (přes 12 tun) mýtné; vzhledem k technickým potížím provozovatelských firem je však přepracovaný systém v provozu až od 1. ledna 2005.
Dějiny německých dálnic
Německé dálnice bývají obvykle spojovány s expanzivní politikou a militarizací Hitlerova Německa. To odpovídá ovšem jen v tom smyslu, že Hitler urychlenou výstavbu dálnic skutečně prosazoval. Myšlenka dálnic je však starší a její důvody jiné.
I když pojem Autobahn vznikl až roku 1929[4], jsou první dálnice staršího data: za první dálnici vůbec je považován závodní okruh AVUS v Berlíně z roku 1921 (dnes součást dálnice 115), první delší dálnice v Německu, která spojovala dvě města, byla uvedena do provozu 1932 mezi městy Kolín nad Rýnem a Bonn.
Až od roku 1933 dochází k zesílené výstavbě dálnic v Německu. Je však nutno poznamenat, že jejich plánování započalo již dlouho před Hitlerovým uchopením moci, že jejich výstavba byla prováděna s cílem vytvoření pracovních příležitostí, že např. původně plánované mosty nebyly schopny unést tíhu těžších tanků, a že Hitlerova strana NSDAP ještě v době Výmarské republiky jejich výstavbu znemožnila.[5]
Organizace
Německá dálniční síť
Dálnice v Německu spadají pod správu spolkové vlády. Jejich číslování odpovídá přibližně následujícímu principu:
dálnice ve směru sever-jih dostávají lichá čísla, ve směru západ-východ sudá
jednomístné číslice označují dálnice, protínající napříč velké části Německa (číslo 10 pak má Berlínský okruh)
dvoumístná čísla pak vyznačují dálnice v různých regionech a sice takto:
A90 a vyšší: jihozápadní části Bavorska, okolí Bodamského jezera
Dálnice A5třímístné číslice se používají regionálně (pro dálnice, spojující dálnici s městem, spojující dvě dálnice apod.). Čísla jsou odvozena od nejbližších dálnic s dvoumístným číslem.
Flag of the Czech Republic.svg Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto:
„Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“