Dálnice v Turecku

Dálnice v Turecku tvoří dopravní síť dlouhou přes 3600 km (3633 km v březnu roku 2022). Nacházejí se zatím jen v západní a jižní části státu (zasahují do třetiny tureckých provincií), síť je ale intenzivně rozšiřována. Jsou označovány písmenem O (otoyol - turecky „dálnice“), za nímž následuje tečka a číslo dálnice, černým písmem na oranžové tabulce. Směrová návěstí na dálnicích jsou zelená s bílým písmem.

Nejvyšší povolená rychlost na tureckých dálnicích je pro osobní automobily 120 km/h. Funguje zde mýtný systém pro všechna vozidla. Turecko má poměrně vysoké normy pro klasifikaci dálnice: dálnice musí mít minimálně 3 pruhy v každém směru a úseky, které mohou být nebezpečné (mosty, tunely, výjezdy ad.), musí být osvětleny. Na odpočívkách bývá mimo parkoviště a čerpací stanici i motel. Na dálnicích by se neměly vyskytovat příliš ostré zatáčky, klesání či stoupání. Na dálnice nemají přístup vozidla, která se pohybují rychlostí pod 40 km/h, jako zemědělské stroje či jízdní kola.

Turecko má mimo těchto dálnic ještě rozsáhlou síť čtyřproudých silnic, které pokrývají celé státní území.

Historie výstavby

Výstavba národního silničního systému v Turecku byla započata již v roce 1948, kdy prudce narostl počet automobilů v zemi. V 60. letech minulého století začaly být problémy s kapacitou mnohým meziměstských silnic. První plány na výstavbu dálnic byly uvedeny do praxe v roce 1968, kdy se začala stavět první víceproudová silnice v Istanbulu. V 70. letech začala výstavba dalších dálnic. V roce 1983 se stal tureckým předsedou vlády Turgut Özal, který vytvořil plán na výstavbu nových dálnic v Turecku. V roce 1985 začal obří projekt mezikontinentální dálnice o délce 772 km, který spojoval město Edirne nedaleko bulharských hranic, Istanbul a hlavní město Ankaru, jehož součástí byl i dálniční most přes Bosporský průliv. Výstavba dalších úseků dále pokračovala a dnes má Turecko přes 3500 km dálnic.

Budoucnost

Turecká dálniční síť se dále rozšiřuje, očekává se, že do roku 2023 bude síť dosahovat 4773 km a do roku 2035 9312 km.

Seznam

Číslo	Mapa	Trasa	Konečná délka (km)	Ve výstavbě (km)	V provozu (km)
		Istanbul (Haličský most)	25	-	25
		Istanbul (Most sultána Mehmeda Dobyvatele)	37	-	37
		Istanbul - Edirne - Bulharsko (Dálnice A4)	229	-	229
		Ankara - Istanbul	407	-	407
		Istanbul - Bursa - Izmir	407	-	407
		Kavakçeşme – Gelibolu – most 1915 Çanakkale – Lapseki			101
		Istanbul - Kocaeli - Sakarya	431	336	95
		Ankarský okruh	110	-	110
		Ankara - Niğde	430	0	162
		Bursa - Eskişehir	238	0	34
		Izmirská spojka	51	-	51
		Izmir - Aydın	370	9	97
		Izmir	79	-	79
		Izmir	76	-	76
		Adana	23	-	23
		Adana - Mersin	88	-	88
		Adana - Osmaniye - Şanlıurfa	365	-	365
		Dörtyol (O-52) - İskenderun	150	-	150
		obchvat města Gaziantep	32	-	32

Metrobusy

Největší turecké město Istanbul provozuje v rámci Městské hromadné dopravy tzv. Metrobusy (turecky Metrobüs), které projíždějí cestami ve středových dělicích pásech u dálnic, kde zastavují na k tomu určených zastávkách, kterých je celkem 45 a cestující se na ně dostanou po lávkách nad dálnicemi. Celá síť metrobusů měří celkem 50 km. Linky jezdí na mnoha hlavních dálnicích v Istanbulu, včetně hlavní dálnice a Bosporského mostu. Denně metrobusy přepraví 800 000 cestujících.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of otoyol routes in Turkey na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dálnice v Turecku na Wikimedia Commons