Dánský kulturní kánon

Dánský kulturní kánon (dánsky Kulturkanonen) tvoří soubor 108 vynikajících děl dánského kulturního dědictví v osmi kategoriích: architektura, výtvarné umění, design a řemesla, film, literatura, hudba, scénické umění a kultura pro děti. Jeho vytvoření inicioval v roce 2004 Brian Mikkelsen (v letech 2001–2008 dánský ministr kultury). Vzniklo původně sedm výborů odborníků pod záštitou dánského ministerstva kultury, kteří v letech 2005–2006 vybrali „sbírku a prezentaci největších a nejvýznamnějších děl dánského kulturního dědictví“.^[1]

Byl sestaven s cílem „abychom nezapomínali na naši společnou kulturní historii – a na to, jak byla vždy součástí širší mezinárodní kultury“.^[2] Během práce sedmi výborů vznikla ještě osmá kategorie: kultura pro děti. Hlavním předsedou byl lingvista profesor Jørn Lund, předsedové a členové jednotlivých výborů jsou uvedeny v sekcích. Každá kategorie obsahuje 12 děl, ačkoli hudba obsahuje 12 partitur klasické hudby + 12 děl populární hudby a v případě literatury poslední dvanáctou položkou je antologie, která zahrnuje 24 různých literárních textů.^[3]

Výbor pro architekturu byl požádán, aby vybral 12 děl zahrnujících jak stavby, tak krajinářské úpravy. Bylo rozhodnuto, že díla mohou být buď v Dánsku navržená jedním nebo více Dány, nebo v zahraničí navržená dánskými architekty. Výbor se skládal z následujících členů: architekt Lone Wiggers (předseda), architekt Carsten Juel-Christiansen, krajinářská architektka Malene Hauxnerová, architekt Lars Juel Thiis a architekt Kent Martinussen.^[4]

Stavba	Lokace	Období	Tvůrce/Architekt	Obrázek
románský kostel Hover kirke	nedaleko od Ringkøbing, Jutsko	12. století	neznámý
zámek Glorup	blízko Nyborg, ostrov Fyn	12. století, přestavby 1742–1743 1762–1765 1773–1775	Philip de Lange, Christian Joseph Zuber, Nicolas-Henri Jardin
rokoková čtvrť Frederiksstaden, součástí je rokokový kostel Frederiks Kirke	Kodaň, Sjælland	1749–1771	Nicolai Eigtved
katedrála Vor Frue Kirke	Kodaň, Sjælland	1811–1829	Christian Frederik Hansen
lesopark Dyrehaven (oficiálně Jægersborg Dyrehave)	Klampenborg u Kodaně, Sjælland	1846	Rudolph Rothe
terasové domy Brumleby	čtvrť Østerbro, Kodaň	1854–1856	Michael Gottlieb Bindesbøll, Vilhelm Klein
hřbitov Mariebjerg (Mariebjerg Kirkegård)	Gentofte, předměstí Kodaně, Sjælland	1925–1935	Gudmund Nyeland Brandt
Aarhuská univerzita (Aarhus Universitet)	Aarhus, Jutsko	1931	Kay Fisker, Christian Frederik Møller, Povl Stegmann, Carl Theodor Sørensen
Aarhuská radnice (Aarhus Rådhus)	Aarhus, Jutsko	1937–1942	Arne Jacobsen, Erik Møller
Fingerplanen (urbanistický plán pro Kodaň z roku 1947)	Kodaň	1947	Peter Bredsdorff
Opera v Sydney	Sydney, Austrálie	1957–1973	Jørn Utzon
Most přes Velký Belt (Storebæltsbroen)	mezi ostrovy Sjælland a Fyn	1991–1998	architektonický ateliér Dissing+Weitling

Výbor pro výtvarné umění rozhodl, že do výběru mohou být zařazena pouze ta díla umělců, která byla dokončena. Rozhodli také, že každý z členů komise může vybrat dílo, které si obzvláště cení. Tímto způsobem výbor nejprve vybral sedm děl, načež pět členů vybralo každý jedno dílo. Výbor tvořili umělec Hein Heinsen (předseda), kunsthistorik Hans Edvard Nørregård-Nielsen, kunsthistorička a autorka Bente Scaveniusová, umělec Bjørn Nørgaard a umělkyně Sophia Kalkauová.^[5]

Výbor pro design a řemesla rozhodl, že výběr by měl být založen na dílech s užitečnými funkcemi, která byla relevantní v době svého vzniku a zároveň jsou rozpoznatelná i dnes. Měla by také být významná z mezinárodní perspektivy. Výbor tvořili architektka Merete Ahnfeldt-Mollerupová (předsedkyně), designér a keramik Erik Magnussen, designérka Astrid Kroghová, keramička Ursula Munch-Petersenová a designér nábytku a osvětlení Louise Campbell.^[6]

Výbor pro film se při výběru zaměřil na filmy, které odrážejí dánský život a jsou obsazeny dánskými herci. Do výběru bylo nicméně zařazeno filmové drama Sult (Hlad)^[7] z roku 1966, který režíroval dánský režisér Henning Carlsen^[8] a byl natočen podle knižní předlohy nositele Nobelovy ceny za literaturu, norského spisovatele Knuta Hamsuna,^[9] ale celý se natáčel a odehrává se v Oslo, hlavní roli vytvořil švédský herec Per Oscarsson^[10] a také většina ostatních rolí byla obsazena švédskými nebo norskými herci.^[11] Komise pracovala ve složení režisérka Susanne Bierová (předsedkyně), filmová střihačka a pozdější rektorka Dánské filmové školy Vinca Wiedemannová, filmový producent Tivi Magnusson, autor a filmový kritik Ole Michelsen a programový ředitel Jacob Neiiendam.^[12]

Výbor pro literaturu považoval za důležité vybrat díla, jejichž kvalita je dlouhodobě oceňována. Vybraná díla by rovněž měla být považována za významný přínos jak pro dánskou literaturu, tak pro dánskou kulturu v nejširším slova smyslu. Odrážejí originální a odvážný umělecký přístup k hodnotným dílům. Jsou hodna uchování pro budoucnost, neboť slouží jako referenční body v moderním globálním kontextu. Výbor pracoval ve složení dánský literární vědec a profesor severské literatury na univerzitě v Odense Finn Hauberg Mortensen (předseda), dánský literární historik a profesor literatury Erik A. Nielsen, dánská spisovatelka a literární kritička Mette Wingeová, spisovatel, publicista a komentáror Claes Kastholm Hansen a spisovatel Jens Christian Grøndahl.^[13]

Výbor pro hudbu vysvětlil, že s ohledem na širokou škálu dánské hudby se zaměřil spíše na jednotlivá díla než na skladatelovu tvorbu. Výbor vytvořil dva seznamy: jeden pro tzv. partiturní neboli klasickou hudbu, druhý pro populární hudbu, ačkoli oba seznamy by měly být posuzovány jako celek. Výbor tvořili umělecký vedoucí orchestru Per Erik Veng (předseda), skladatel Jørgen I. Jensen, Torben Bille, Inger Sørensen a Henrik Marstal.^[14]

Výbor pro scénická umění vysvětlil, že při výběru vycházel z děl, která jsou ve své době jedinečná a představují něco nového a zároveň mají význam i dnes. Výbor tvořili herec, režisér, divadelní ředitel a spisovatel Flemming Enevold (předseda), hlavní dramaturgyně Karen-Maria Billeová, spisovatel a dramaturg Jokum Rohde, herečka Sonja Richterová a spisovatel, univerzitní pedagog, baletní kritik a teoretik Erik Aschengreen.^[15]

Tato kategorie nebyla původně jako samostatná plánovaná. Výběr vznikl spontánně v průběhu prací v ostatních oblastech. Nejedná se tedy o samostatný výbor, ale návrhy na zařazení děl pro děti do dánského kulturního kánonu přicházely ze všech ostatních výborů průběžně, tak jak pracovaly ve své tematické oblasti.^[16]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Danish Culture Canon na anglické Wikipedii.

• Dánská literatura